Mám v hlavě chaos! Jak si mám srovnat myšlenky?

Zdravím, dnes jsme ve škole psali tzv. testy profesní orientace, který se zakládal ze dvou částí. V té první se testovala inteligence a v druhé části zájmy a to co by nás mohlo bavit. A chtěla jsem se svěřit, že cítím nejistotu (spíše takový stres) ohledně budoucích výsledků. V té první se mohlo i ukázat, zdali jsme spíše technický či humanitní typ. No, myslím, že jsem to napsala celkem dobře - kromě matematiky, kde jsem měla cca ⅓ všech úloh (slovních) a mám ohledně toho celkem obavy, co to udělá s výsledkem. Byla tam ještě jedna matematická část, kde jsme měli navazovat čísly např. 12 14 11 13 15 12 (tj. 14 16 13) a tam jsem celkem uspěla, mám cca ¾ (bylo to totiž na čas) no uvidím no. V ČJ jsem to měla pod kontrolou a mám většinu v klidu zvládnutou, taktéž i přepisování znaků v časovém limitu. A v druhé části jsme měli zaškrtnout, jak moc by nás co bavilo od 1do 5 a poté podtrhovat, co by nás bavilo za povolání. Podtrhla jsem učitelka SŠ a policie, skutečně to tak cítím a o té práci sním (myslím tu policii), jenže rodiče o tom neví a myslí si, že ještě nevím co dělat, anebo že by mě mohlo bavit učit fyziku. Chtějí mě poslat na gympl, ale mám určité obavy jim říct, že gympl jako 1. školu nechci. Měli jsme napsat svoje oblíbené předměty a napsala jsem OV a TV. U občanky mám vždycky takový jiný pocit a přeju si, ať ještě nezvoní, tak jsem zabraná do učiva. A TV taky zbožňuji. Možná nám psycholog při vyhodnocení řekne, že by se ke mně práce u Policie hodila, ale nevím. Co když mi řeknou úplně jiný obor? Rodiče by to každopádně slyšeli poprvé. Mám trochu stres, co by na ten výsledek řekli, ale na druhou stranu jsem ráda, že jsem to tam popravdě napsala a že je to konečně napůl venku. Promiň, vím, že je to opravdu chaotický dopis, ale přesně takový chaos je teď i v mých myšlenkách. Děkuji předem za rady. anonymka.

Odpověď

Milá anonymko,

je fajn, že ses ze svého chaosu v hlavě vypsala. Věřím, že sis tím alespoň trochu srovnala myšlenky a možná i ujasnila, co vlastně chceš. Vůbec není důležité, co si o tom kdo myslí, důležité je, jakou cestou v životě se toužíš vydat ty.

Je samozřejmé, že důležitá a rozhodující slova mají rodiče - koneckonců nesou za tebe právní odpovědnost a na škole tě budou živit. Na druhou stranu je nesmírně důležité s nimi o svém budoucím povolání mluvit. Ukázat jim, o co stojíš, proč a co všechno pro to děláš.

Je jasné, že nebudou nadšeně skákat, pokud každý měsíc přijdeš s novým nápadem. A každou chvíli se nadchneš pro jinou práci. Ale když uvidí, že se o něco systematicky a se zápalem zajímáš, věřím, že na tě nakonec ve výběru školy podpoří.

Hlavně si svá dilemata (rozpory) nenechávej pro sebe a neboj se o nich mluvit s ostatními. Kolikrát když něco vyslovíme, sami si nakonec přiznáme, že to vlastně není pro nás. Mourrison

Potřebuješ pomoc a poradit?

Potřebuješ poradit s problémy, hledáš pomoc, chceš se na něco zeptat nebo vysvětlit? Napiš Mourrisonovi! Každý den vychází na webu ábíčka jedna odpověď.

Jak si mám vybrat školu podle toho, co mě baví?

Pořád zapomínám a nestíhám! Co mám dělat?

Sdílej

28. května 2024

Takový menší problém: Nevím, kdo jsem

Ahoj Mourrisone, mám takový menší problém. Nechtěl jsem se o tom s nikým bavit, protože si myslím, že to beru až moc vážně. Nemám vlastní identitu. Chvilku jsem smutný, tajemný a naštvaný, a pak jsem najednou hodně milý nebo se před různými lidmi chovám jinak. Mám hrozně moc koníčků. Nejspíš jsem introvert, ale někdy mluvím až moc. Taky se bojím, že mám nějakou poruchu (měl jsem dost příznaků autismu). Mám sociální potíže a neumím mluvit před lidmi. Taky nesnesu být v prostředí, kde je rušno anebo prostě moc lidí. Nedokážu se nikam začlenit a většinu věcí strašně moc prožívám. Anebo jsou věci, nad kterými bych měl být smutný, ale já nad nimi nehnu prstem. Možná se trochu cítím, jako bych neměl nikoho rád. Když se moji kámoši baví o lidech, kteří se jim líbí, já je nechápu, a předstírám, že se mi taky líbí. Nejspíš jsem se až moc rozepsal, a nevím, jestli mi je pomoci, ale doufám, že by se dalo vyřešit alespoň to, kdo jsem nebo kým bych měl být, protože já už opravdu nevím, jak sám sebe najít. Přeji hezký den a předem děkuji za odpověď. Anonym

Co mám dělat? Kamarádi si plánují akce, a mně nic neřeknou

Ahoj Mourrisone, potřebovala bych poradit, co dělat. Ve škole jsem se asi před rokem skamarádila s Luckou a ta mě přivedla do její skupinky kamarádů. Měla jsem pocit, že si s nimi celkem rozumím, ale teď mám pocit, že mě asi nemají moc rádi. Pořád si beze mě plánují akce nebo spolu chodí ven. Já se o tom většinou dozvím až potom. Ze začátku jsem to chápala, protože jsem nová a ještě mě tolik neznají, ale teď už to bude rok a skoro nic se nezměnilo. Když jsme měli třídní focení, tak jsme mohli udělat i skupinové fotky, ale nechtěli mě tam (Lucka si pak se mnou dala fotku ve dvojici a taky jí bylo líto, že mě nechtěli.) Dneska jsem se dozvěděla, že spolu šli před týdnem do kina. Teď bude mít Lucka narozeniny a já se s nimi chtěla poradit, co jí koupit (Lucka mi řekla, že všechny věci, co by chtěla, už řekla jim), ale řekli mi, že už byli všichni spolu na nákupu a dárky mají a už je nic nenapadá. Když se s nimi bavím ve třídě, tak si se mnou klidně povídají, ale většinou nechtějí ve volném čase. Mám se přestat snažit se s nimi sblížit? Nechci, aby si Lucka musela vybírat mezi nimi a mnou (a taky se trochu bojím, že by si vybrala je.) Promiň za tak dlouhou zprávu.

Mourrisonova poradna