Mám v hlavě chaos! Jak si mám srovnat myšlenky?

Zdravím, dnes jsme ve škole psali tzv. testy profesní orientace, který se zakládal ze dvou částí. V té první se testovala inteligence a v druhé části zájmy a to co by nás mohlo bavit. A chtěla jsem se svěřit, že cítím nejistotu (spíše takový stres) ohledně budoucích výsledků. V té první se mohlo i ukázat, zdali jsme spíše technický či humanitní typ. No, myslím, že jsem to napsala celkem dobře - kromě matematiky, kde jsem měla cca ⅓ všech úloh (slovních) a mám ohledně toho celkem obavy, co to udělá s výsledkem. Byla tam ještě jedna matematická část, kde jsme měli navazovat čísly např. 12 14 11 13 15 12 (tj. 14 16 13) a tam jsem celkem uspěla, mám cca ¾ (bylo to totiž na čas) no uvidím no. V ČJ jsem to měla pod kontrolou a mám většinu v klidu zvládnutou, taktéž i přepisování znaků v časovém limitu. A v druhé části jsme měli zaškrtnout, jak moc by nás co bavilo od 1do 5 a poté podtrhovat, co by nás bavilo za povolání. Podtrhla jsem učitelka SŠ a policie, skutečně to tak cítím a o té práci sním (myslím tu policii), jenže rodiče o tom neví a myslí si, že ještě nevím co dělat, anebo že by mě mohlo bavit učit fyziku. Chtějí mě poslat na gympl, ale mám určité obavy jim říct, že gympl jako 1. školu nechci. Měli jsme napsat svoje oblíbené předměty a napsala jsem OV a TV. U občanky mám vždycky takový jiný pocit a přeju si, ať ještě nezvoní, tak jsem zabraná do učiva. A TV taky zbožňuji. Možná nám psycholog při vyhodnocení řekne, že by se ke mně práce u Policie hodila, ale nevím. Co když mi řeknou úplně jiný obor? Rodiče by to každopádně slyšeli poprvé. Mám trochu stres, co by na ten výsledek řekli, ale na druhou stranu jsem ráda, že jsem to tam popravdě napsala a že je to konečně napůl venku. Promiň, vím, že je to opravdu chaotický dopis, ale přesně takový chaos je teď i v mých myšlenkách. Děkuji předem za rady. anonymka.

Odpověď

Milá anonymko,

je fajn, že ses ze svého chaosu v hlavě vypsala. Věřím, že sis tím alespoň trochu srovnala myšlenky a možná i ujasnila, co vlastně chceš. Vůbec není důležité, co si o tom kdo myslí, důležité je, jakou cestou v životě se toužíš vydat ty.

Je samozřejmé, že důležitá a rozhodující slova mají rodiče - koneckonců nesou za tebe právní odpovědnost a na škole tě budou živit. Na druhou stranu je nesmírně důležité s nimi o svém budoucím povolání mluvit. Ukázat jim, o co stojíš, proč a co všechno pro to děláš.

Je jasné, že nebudou nadšeně skákat, pokud každý měsíc přijdeš s novým nápadem. A každou chvíli se nadchneš pro jinou práci. Ale když uvidí, že se o něco systematicky a se zápalem zajímáš, věřím, že na tě nakonec ve výběru školy podpoří.

Hlavně si svá dilemata (rozpory) nenechávej pro sebe a neboj se o nich mluvit s ostatními. Kolikrát když něco vyslovíme, sami si nakonec přiznáme, že to vlastně není pro nás. Mourrison

Potřebuješ pomoc a poradit?

Potřebuješ poradit s problémy, hledáš pomoc, chceš se na něco zeptat nebo vysvětlit? Napiš Mourrisonovi! Každý den vychází na webu ábíčka jedna odpověď.

Jak si mám vybrat školu podle toho, co mě baví?

Jak si mám vybrat školu podle toho, co mě baví?

Pořád zapomínám a nestíhám! Co mám dělat?

Pořád zapomínám a nestíhám! Co mám dělat?

Sdílej
 
 

To mám celý život vydělávat na bydlení?

Ahoj Mourrisone, docela dost se dívám na zprávy a jsem z toho všeho v depkách. Slyším, jak nebudeme mít důchody, že si nemůžeme nikdy ušetřit na vlastní byt, jenom když si vezmeme hypotéku na celý život a že bude jídlo pořád dražší. Když o tom tak přemýšlím, tak to přeci není život, jenom vydělávat na byt a nic jiného. Co si o tom myslíš?

Máma s tátou se na mě nikdy nepřišli podívat na zápas...

Ahoj Mourrisone, mně to sice nevadí, ale představ si to, že máma s tátou se na mě nikdy nepřišli podívat na zápas. Hraju fotbal už dva roky a zatím za mnou chodí jenom děda.

Jsem v devítce a chci na gympl, mám už se učit na přijímačky?

Ahoj Mourrisone, jsem v devítce a chci na gympl nebo na ekonomku. Myslíš, že už bych se měl začít učit na Přijímačky? Alois

Pomoc, je mi 14 let, ale vůbec nejsem jako ostatní holky!

Ahoj Mourrisone, potřebovala bych s něčím pomoct. Je mi 14 let, ale vůbec nejsem jako ostatní holky, no, celkově vidím svět asi jinýma očima než holky v mém věku. Například plno holek se maluje, ale já o to nestojím. Přijde mi, že člověk je nejhezčí takový, jaký je od narození, bez ohledu na to, jestli má nějaké nedokonalosti, nebo tak. Říkám si, proč se asi malují, že by se chtěly líbit lidem, klukům? Však všichni, kteří je mají skutečně rádi je budou mít rádi tak jak tak. Nebo je to tím, že už tak je společnost nastavená a berou to jako samozřejmost? Možná mají nižší sebevědomí, že chtějí skrýt všechny nedokonalosti? Ale to jsem teď odbočila. Dále to je třeba nošení podpatků, přijde jim to hezké a slušné, ale z mého pohledu to škodí zdraví a dá se najít hromada krásných bot i bez podpatků, (a je to i mnohem pohodlnější ;-)). Ale asi nejvíc vnímám nošení podprsenky. Nosím je jen tehdy, když máme tělocvik – kvůli převlékání, a navíc jen sportovní. Jinak běžně chodím bez a nosím trička která nejsou průsvitná, nebo jakkoli jinak nevhodná, ani to není poznat, že podprsenku nemám. Moje otázka zní, jak to vysvětlit mamce, protože i když ví, jaká jsem, přijde mi, že pořád vnitřně tak jako počítá s tím, že budu jako ostatní. Zimní boty mi ukazuje s podpatkem atd. Předem moc děkuji za odpověď a jakékoli rady, Verča, 14 let.

Chtěl bych dál než do Španělska a objevit jinou část světa

Ahoj Mourissone, možná tento dopis bude znít hodně rozmazleně, ale naše rodina si vůbec nevydělává špatně (podle mámy), ale přesto jsme nebyli dál než ve Španělsku. Rodiče nechtějí nikam do exotiky, a proto pořád jezdíme do Španělska. Chtěl bych objevit i jinou část světa než Česko a Španělsko. Poraď mi, jak bych tuto debatu mohl otevřít. Díky Marek, 14 let

Už mám promyšlené, jak se zabít...

Ahoj Mourrisone, píšu do tvojí poradny asi po čtvrté, mám docela hodně problémů, ale vím, že ty poradíš. Je mi 13 a trápí mě tohle: 1. mám starší sestru a připadá mi, že ji rodiče mají raději. Vždycky, když jsme byli mladší a ona něco chtěla, tak to dostala bez problémů, a když jsem chtěla to samé, tak řekli: to chceš jenom proto, že to má ona. Teď když jsme starší, tak zase vždy když přijdu domů, musím dělat svoje i její domácí práce. Např. mě táta pošle do jejího pokoje, abych jí tam uklidila atd. To předchází problému 2. Nemám žádný čas pro sebe ani na učení, kvůli čemuž mám špatné známky, a když už tak se nedokážu soustředit. Myslím si, že mám ADHD (problém číslo 3) a i moje doktorka mi řekla, ať navštívím psychologa, ale moje máma mi nevím, proč řekla, že mě tam brát nebude a ať to neříkám tátovi. Jak asi začínáš tušit, tak tohle bude dlouhá zpráva. Dále 4. Moje rodina věří v islám, ale já si nejsem jistá, jestli věřím. Pokaždé jen předstírám, že se modlím a vyhýbám se tomu, jak jen můžu. Dále, 5. Nejspíš si nepamatuješ, ale psala jsem ti o tom, že se cítím jako náhradní kamarádka pro "Kláru", no a potom se se mnou zase bavila, jenže teď už se chová strašně.... Nevím, jak to říct. Prostě mi chybí ta její stará "verze" a připadám si jako někdo mladší, jako malý děcko, když se chová tak pubertálně. Už zase se baví jen se svojí starou kamarádkou a já to nedávám. To všechno, co jsem ti napsala, vytváří jeden velký problém. Že se sebepoškozuju a chci se zabít. Mám to dokonce i promyšlené. No myslím, že už je to dost dlouhá zpráva takže.... asi ahoj. Tvoje anonymní fanynka (už zase)

Je mi 12 a zamilovala jsem se do svého učitele...

Je to hodně divný ale... je mi teprve 12 let a dostali jsme super učitele, a asi se mi líbí, je to asi hřích, když je ženatý a má děti... neříkám, že s ním chci žít atd., ale je prostě strašně milej a má pochopení, když s ním jsem, tak se cítím dobře, vím, že je to divný, ale z nějakýho důvodu se mi to stalo a strašně mě to štve...

Jak si zapamatovat, kolik dní mají měsíce?

Ahoj Mourrisone, jak si mám zapamatovat, kterej měsíc má třicet a kterej třicet jedna dnů. Pořád se mi to plete. Dík, Áda

Hádám se s mámou a ona se kvůli mně zhroutila, co mám dělat?

Hádám se s mámou a vytvořila jsem mezi náma bariéru, chovám se k ní jako namyšlená a odmlouvám jí a ona se dnes kvůli tomu zhroutila, ale omluvila jsem se jí, ale je furt na mě naštvaná. Co mám dělat?

Jak přesvědčit rodiče, ať mi dovolí další kroužek?

Ahoj Mourrisone, chtěl bych od tebe poradit, jak přemluvit rodiče, aby mi dovolili další kroužek. Hraju basket a florbal, a ještě bych chtěl ve škole chodit na dramaťák. Ale rodiče řekli, že ne, že bych neměl čas na učení. Jak je mám přemluvit? Poradíš mi, prosím. Dík, Michal.