Mám v hlavě chaos! Jak si mám srovnat myšlenky?

Zdravím, dnes jsme ve škole psali tzv. testy profesní orientace, který se zakládal ze dvou částí. V té první se testovala inteligence a v druhé části zájmy a to co by nás mohlo bavit. A chtěla jsem se svěřit, že cítím nejistotu (spíše takový stres) ohledně budoucích výsledků. V té první se mohlo i ukázat, zdali jsme spíše technický či humanitní typ. No, myslím, že jsem to napsala celkem dobře - kromě matematiky, kde jsem měla cca ⅓ všech úloh (slovních) a mám ohledně toho celkem obavy, co to udělá s výsledkem. Byla tam ještě jedna matematická část, kde jsme měli navazovat čísly např. 12 14 11 13 15 12 (tj. 14 16 13) a tam jsem celkem uspěla, mám cca ¾ (bylo to totiž na čas) no uvidím no. V ČJ jsem to měla pod kontrolou a mám většinu v klidu zvládnutou, taktéž i přepisování znaků v časovém limitu. A v druhé části jsme měli zaškrtnout, jak moc by nás co bavilo od 1do 5 a poté podtrhovat, co by nás bavilo za povolání. Podtrhla jsem učitelka SŠ a policie, skutečně to tak cítím a o té práci sním (myslím tu policii), jenže rodiče o tom neví a myslí si, že ještě nevím co dělat, anebo že by mě mohlo bavit učit fyziku. Chtějí mě poslat na gympl, ale mám určité obavy jim říct, že gympl jako 1. školu nechci. Měli jsme napsat svoje oblíbené předměty a napsala jsem OV a TV. U občanky mám vždycky takový jiný pocit a přeju si, ať ještě nezvoní, tak jsem zabraná do učiva. A TV taky zbožňuji. Možná nám psycholog při vyhodnocení řekne, že by se ke mně práce u Policie hodila, ale nevím. Co když mi řeknou úplně jiný obor? Rodiče by to každopádně slyšeli poprvé. Mám trochu stres, co by na ten výsledek řekli, ale na druhou stranu jsem ráda, že jsem to tam popravdě napsala a že je to konečně napůl venku. Promiň, vím, že je to opravdu chaotický dopis, ale přesně takový chaos je teď i v mých myšlenkách. Děkuji předem za rady. anonymka.

Odpověď

Milá anonymko,

je fajn, že ses ze svého chaosu v hlavě vypsala. Věřím, že sis tím alespoň trochu srovnala myšlenky a možná i ujasnila, co vlastně chceš. Vůbec není důležité, co si o tom kdo myslí, důležité je, jakou cestou v životě se toužíš vydat ty.

Je samozřejmé, že důležitá a rozhodující slova mají rodiče - koneckonců nesou za tebe právní odpovědnost a na škole tě budou živit. Na druhou stranu je nesmírně důležité s nimi o svém budoucím povolání mluvit. Ukázat jim, o co stojíš, proč a co všechno pro to děláš.

Je jasné, že nebudou nadšeně skákat, pokud každý měsíc přijdeš s novým nápadem. A každou chvíli se nadchneš pro jinou práci. Ale když uvidí, že se o něco systematicky a se zápalem zajímáš, věřím, že na tě nakonec ve výběru školy podpoří.

Hlavně si svá dilemata (rozpory) nenechávej pro sebe a neboj se o nich mluvit s ostatními. Kolikrát když něco vyslovíme, sami si nakonec přiznáme, že to vlastně není pro nás. Mourrison

Potřebuješ pomoc a poradit?

Potřebuješ poradit s problémy, hledáš pomoc, chceš se na něco zeptat nebo vysvětlit? Napiš Mourrisonovi! Každý den vychází na webu ábíčka jedna odpověď.

Jak si mám vybrat školu podle toho, co mě baví?

Pořád zapomínám a nestíhám! Co mám dělat?

Sdílej

28. května 2024

Jsem extrémně zamilovaná a mám divnej pocit u srdce

Ahoj, už skoro rok a půl jsem extrémně zamilovaná do jednoho kluka ze třídy. Pořád na něj myslím a ve škole na něj koukám. A on na mě občas taky:). Když je nemocnej, tak mi píše o úkoly. Ví, že se mi líbí - napsala jsem mu jednou přes WhatsApp zprávu, která přímo vypalovala do očí, že se mi líbí. Říkal, že mu táta kontroluje konverzace na mobilu, ať mu radši nepíšu, když to není nutné. Pořád se mi o něm zdá a mám takovej divnej pocit u srdce. Nevím co s tím. Jak na něj promluvit v realitě? Úplně mě to pomátlo - ve škole se mi zhoršily známky a učitelka vyhrožuje, že mě rozsadí s mojí nejlepší kamarádkou. Ale vždycky, když se na něj kouknu, tak mě zalije silný pocit štěstí a na chvíli zapomenu na všechny svoje problémy. Ve snech si představuju i společnou budoucnost. Fakt nevím co s tím. Táta si ze mě pořád utahuje, protože mu ségra řekla, že se mi ten kluk líbí. Poradíš mi? Terka 13 let

Máme moc náročnou učitelku a jsme z ní ve stresu!

Ahoj Mourrisone, potřebuji poradit ohledně jedné učitelky. U ní je běžné, že nám dává na učení na testy klidně i přes 20 stránek, což mi přijde docela hodně, ale dokážu se na to naučit, tak mi to zas tak nevadí. Jenže nedávno nám zadala za úkol, že se máme do příští hodiny (!) která byla hned druhý den (!) naučit 20 stránek. Když to další den s námi opakovala, tak byla naštvaná, že to neumíme (přitom nám na to dala hrozně málo času). Řekla, že od další hodiny bude zkoušet a že nám občas dá i nějakou neohlášenou písemku. Nespecifikovala, z čeho přesně by nám ty písemky dávala, takže bychom se museli učit, všechno co jsme v poslední době probírali a to je až nějakých 60 stránek. Docela mi to vadí, myslím si, že není chyba v nás, že bychom to neuměli, ale v ní, že toho po nás chce tak strašně moc. Nechci strávit každý den 3 hodiny učením se jejího předmětu a nechci každý den být ve stresu, co kdyby nám dala dnes test. Můžeš mi poradit, co s tím mám dělat? Bohužel jen říct, že si myslím, že toho chce, po nás moc, by nestačilo, ona si stojí za tím, že to prostě musíme umět. Děkuji za odpověď, anonym

Je normální, že se nechci líčit?

Ahoj Morrisone, tohle bude taková holčičí otázka tak snad budeš vědět. Některé holky kolem mě se už líčí, já ale nechci a ještě dlouho, anebo vůbec nebudu. Mám se ráda taková, jaká jsem a nenechám se ovlivňovat podle toho, jak to mají ostatní. Nikdo není dokonalý, ale nevidím důvod, proč to skrývat. Pořád jsem si nezvykla na opalovací krém na obličeji, je mi to opravdu nepříjemné. Jediný důvod, proč se v létě mažu, je, aby mě nespálilo slunce. Nedovedu si představit na sebe každý den patlat make-up (bez urážky pro ostatní holky, je to můj názor). Moje otázka zní, jestli jsem v tomhle výjimečná, nebo to je běžné. (Jak už jsem psala, tak ať je to jakkoli, stejně se líčit nechci). Díky.

Nemyslím na nic jiného, jen na něj, mám jít k psychologovi?

Ahoj, Morrisone, je mi 15 let a už jsem zamilovaná. Kluk, který se mi líbí, chodí se mnou do třídy, já nemyslím na nic jiného, poslední dobou si připadám, že jsem posedlá, myslíš, že bych měla vyhledat odbornou pomoc a jít třeba k psychologovi, nemyslím ani na učení ani na nic, ani na kamarády jenom na něj, kamarádky mně v tom podporují, ale já nevím, je to zvláštní, poradíš mi prosím s pozdravem.

Mourrisonova poradna