Mám trapný problém: Venku mám pořád pocit, že se mi chce na WC

Dobrý den, dlouho jsem se rozmýšlela, jestli to napsat nebo ne, protože se s tímto cítím hrozně trapně, ale nakonec jsem si řekla, že to asi bude nejlepší. Mám takový problém, že každou přestávku chodím na WC, protože to mám nějak v hlavě nastavené, že potřebuji. Hodně mě to štve a omezuje, např. když někam jedeme a jsme tam déle, tak mám nutkání jít na WC, i když ve skutečnosti třeba nepotřebuji. V jednu chvíli to bylo až takové, že jsem hodně potřebovala, doběhla jsem na záchod a zjistila, že se vyprázdnit ani nemůžu. Neřekla jsem to vůbec nikomu, takže jim to nejspíš přijde hodně divné. Je to spojené s psychikou tím způsobem, že doma chodím normálně jednou za cca 3 hodiny, ale když jsem někde, kde vím, že si jen tak někde nezajdu, tak mám pocit, že potřebuji mnohem víc. Prosím, co mám dělat? Chci se toho pocitu už konečně zbavit! A nejlépe sama se sebou, nechce se mi to někomu říkat. Promiň, ale jméno nechci psát.

Odpověď

Milá anonymko,

ani nevíš, jakou jsi mi udělala radost, že ses svěřila. Problém, za který se stydíš a který tě tak omezuje, trápí mnoho holek a kluků a budeš se divit, i dospělých.

Máš naprostou pravdu, že jde u tebe pravděpodobně o psychiku. I já mám podobný problém - jakmile si v hlavě nastavím, že v následující hodině si nemám, kam dojít na záchod, sto procentně se mi bude chtít okamžitě teď hned.

Píšeš, že doma, nebo někde jinde, kde je záchod nablízku, problémy nemáš. Přesto bych ti doporučil navštívit svoji paní doktorku (pediatra), která tě pošle na vyšetření. Nemusíš mít žádný strach ani obavu, pomocí ultrazvuku zjistí, jestli máš správnou velikost močového měchýře a rozborem moči, jestli nemáš infekci.

Pokud se nic z toho nepotvrdí, pomůže ti psycholog. Opravdu je třeba nic nezanedbat, protože se stále přibývajícím stresem z močení se může rozvinout tzv. syndrom hyperaktivního močového měchýře. Mourrison

Potřebuješ pomoc a poradit?

Potřebuješ poradit s problémy, hledáš pomoc, chceš se na něco zeptat nebo vysvětlit? Napiš Mourrisonovi! Každý den vychází na webu ábíčka jedna odpověď.

Je mi 14 a pořád mám v noci strach, co mám dělat?

Je mi 14 a pořád mám v noci strach, co mám dělat?

Stala hrozně trapná věc a všechny jsem zklamala...

Stala hrozně trapná věc a všechny jsem zklamala...

Sdílej
 
 

Můžu mít brigádu na internetu, když už mi je 15?

Ahoj Mourrisone, vím, že můžu na brigádu, až budu mít skončenou základní školu. Ale protože jsem šel o rok později, tak už mi teď o prázdninách bylo patnáct, i když jdu do devítky. Můžu mít brigádu na internetu, když už mi je 15? dík, Vilda

Bojím se o svoje rodiče, co mám dělat?

Ahoj Mourrisone, nevím proč, ale začala jsem mít hrozný strach o rodiče. Máme spolu skvělý vztah a já nechci, aby se jim něco stalo a taky chci, aby nikdy neumřeli. Co mám dělat, abych se o ně tak nebála? Františka

Co je to psychická šikana a týrání?

Ahoj Mourrieone, chtěla bych se zeptat, co si mám představit pod tím, když někdo někoho psychicky týrá. Fyzicky vím – to ho asi bije. Viola

Jak říct holce, že ji miluju?

Ahoj, jak mám říct holce, že ji miluju? Kája

S rovnátky se budu strašně stydět! Co mám dělat?

Ahoj Mourrisone, na internetu jsem četla, že existujou průhledný rovnátka, ale stojí asi sto tisíc. Strašně nechci ty s drátama, protože se za ně budu stydět. Co mám dělat?

Mám anorexii?

Milý Mourrisone, měřím asi 160 cm a vážím 40 kg. Vím, že bych měla přibrat, ale když se podívám do zrcadla, tak si připadám tlustá, a proto mi nejde jíst. Myslíš, že mám anorexii?

Slepuju si modely. Jsem divný nebo opožděný?

Ahoj Mourrisone, potřeboval bych se s tebou o něčem poradit. Jsem úplně jiný než ostatní kluci. Skoro všechny ve třídě baví fotbal nebo hokej, počítačový hry a taky už i mají holky. Já jsem nejraději doma a slepuju si modely. Myslíš, že jsem nějakej divnej nebo opožděnej? Dík, Jonáš (13 let)

Když se podívám do zrcadla, vidím, jak jsem hnusná!

Ahoj Mourrisone, pokaždý, když se podívám do zrcadla, tak vidím, jak jsem hnusná. Radši jsem si z pokojíčku dala pryč, abych se na sebe nemusela koukat. A neříkej mi, že každej je něčím krásnej. Já nejsem.

Mourrisone, děkuji za radu a podporu, měl jsi pravdu!

Ahoj Mourrisone, možná si vzpomeneš, že už jsem ti psala ohledně toho, že bych chtěla na sosoom a bála jsem se to říct rodičům, protože jsem se bála jejich reakce. Chtěla bych ti moc poděkovat za rady a podporu. Nejdříve jsem se o tomto pobavila s bráchou a pak i s kámoškou, protože to pro mě bylo lehčí, než to říct rodičům (ne, že bych jim nevěřila, ale jak říkám, bála jsem se reakce). No dnes jsem to už rodičům řekla a máš pravdu. Neskutečně se mi ulevilo, protože teď už nic nemusím skrývat, ale pouze si o tom budeme povídat. Rodiče teď se mnou důkladněji rozebírají školu a dokonce i to školné je prý v pohodě! No, i tak si asi příští rok (bude mi 15) seženu brigádu, ať jim pomůžu. :-). Jestli mi neodepíšeš, tak nevadí. Chápu, že jsou tady mnohem důležitější dopisy. Ještě jednou díky, Verča.

Nezvládám to! Zabiju buď sebe, nebo matku...

Ahoj Mourrisone, už několikrát jsem psala do tvé poradny, ale dneska - nezvládám to, přijde mi že, ještě chvíli budu muset strpět žít v jednom domě jako moje matka a zabiju buď sebe, nebo ji. Neříkám to z legrace jako ostatní, já si myslím, že bych byla schopna vraždy a nejen mámy, ale i ostatních členů rodiny. Jde o to, že máma pořád jen nadržuje ostatním sourozencům, a protože jsem nejmladší a mám mezi nimi největší věkový rozdíl, tak mezi ně nezapadám a nemám s nimi naprosto žádné hezké vzpomínky. Pořád mě jen znemožňují a ponižují. Říkají mi, že jsem tlustá, že mě nikdo nemá rád a neustále něco nalhávají rodičům. Např. tátovi namluvili, že mě ve škole šikanují, i když nechodíme do stejné školy, a ani s ním nemluvím, nezná nikoho z mé školy a nejspíš si řekl, jaká legrace to je. Poté mě otec vyslýchal a vyhrožoval mi, ať mu řeknu kdo to je, i když jsem brečela a říkala, že nikdo, řešilo se to i s ředitelkou. Teď mi zase sestra ukradla věci a rozbila je a rodiče s tím nic nedělali, bojím se, že to nevydržím a hodím si někde oprátku, ale ještě víc se bojím, že o půlnoci přijdu do sestřina pokoje a zabiju jí nožem, který si schovávám v pokoji a nejsem schopná ho dát pryč. Je toho hodně, co chci udělat v životě a při každém záchvatu zoufalství a chutě ukončit to, všechno si připomínám, že kvůli těmhle lidem nebudu umírat, že je nenechám vyhrát. Poslední dobou se i často sebepoškozuju, nikdo jsi toho nevšiml, i když je to pár měsíců. Taky se chci zeptat, proč už nemůžu číst tvé odpovědi na trápení ostatních, jako to šlo dřív. Nevím, jestli to zvládnu, a ať už bude tvoje odpověď jakákoliv, doufám, že mi pomůže. Měj se, doufám a zároveň i nedoufám, že sem znovu napíšu. Tvoje anonymní fanynka