Brácha je pořád na mobilu a já ho nezajímám!

Ahoj Mourrisone, už nějakou dobu mě trápí, že brácha je pořád na mobilu. Každou chvíli se chlubí s novým scóre anebo mi ukazuje novou hru a chce, ať si ji také stáhnu. Já mám stáhnuté dvě hry (Minecraft a jednu na mobilu), ale zahraju si je jen občas na zábavu. Do školy i zpět jezdíme autobusem, většinou to je tak, že se dívám z okna a přemýšlím a brácha sedí vedle mě a hraje. Často mu říkám, že bych si s ním chtěla povídat, zahrát si něco, nebo spolu prostě jen trávit čas. Jakkoli, jen ne na mobilu :-(. Bráchovi je 11, za pár dní už 12 a mě 14, to není moc velký rozdíl - navíc povahu máme skoro stejnou a s bráchou je mi hrozně fajn:-). Prosím poraď, zkoušela jsem se bráchovi vysvětlit, že bych s ním chtěla trávit více času, dokonce jsem mu i navrhovala, že bychom mohli zkusit hru, kdo vydrží déle bez mobilu. Kdyby se na mobilu učil nebo vyplňoval věci do školy, tak to naprosto chápu, jenže on tam jen pořád hraje a hraje. Také se mi v hlavě ozývá, že příští rok už budu v deváté třídě, a pak už se možná uvidíme jen doma, takže si chci tento rok užít naplno a využít toho, že spolu chodíme na stejnou základní školu. Už předem moooc děkuji, budu ráda za jakoukoli radu, Verča, 14 let.

Odpověď

Ahoj Verčo,

děkuji ti za moc krásný dopis. Dlouho jsem neslyšel a nečetl o tom, že by starší sestra měla tak moc ráda svého mladšího bratra, a navíc s ním chtěla trávit volný čas.

I když už jsi s bratrem zkoušela promluvit, být tebou, zkusil bych to ještě jednou. A teď se zeptej jeho, jak on by si představoval, že byste spolu mohli trávit volný čas. Pokud bude jen chtít hrát na mobilu, navrhni kompromis - nějakou dobu můžete hrát něco spolu a pak zkus navrhnout svoji variantu.

Budeš muset být asi trochu kreativnější, protože zabavit dvanáctiletého kluka, není nic jednoduchého. Dnešní kluci jsou opravdu v zajetí her na počítačích či mobilech. Hlavně se ho nesnaž vychovávat nebo často kritizovat, myslel by si, že jsi jako rodiče a spíš by ho to mohlo od tebe odradit. Držím ti palce a dej mi vědět, jestli se něco změnilo. Mourrison

Potřebuješ pomoc a poradit?

Potřebuješ poradit s problémy, hledáš pomoc, chceš se na něco zeptat nebo vysvětlit? Napiš Mourrisonovi! Každý den vychází na webu ábíčka jedna odpověď.

Brácha se chce zabít kvůli počítačové hře

Bratr hrozně pije alkohol a rodiče se s ním pořád hádají

Sdílej

18. června 2024

Slepuju si modely. Jsem divný nebo opožděný?

Ahoj Mourrisone, potřeboval bych se s tebou o něčem poradit. Jsem úplně jiný než ostatní kluci. Skoro všechny ve třídě baví fotbal nebo hokej, počítačový hry a taky už i mají holky. Já jsem nejraději doma a slepuju si modely. Myslíš, že jsem nějakej divnej nebo opožděnej? Dík, Jonáš (13 let)

Mourrisone, děkuji za radu a podporu, měl jsi pravdu!

Ahoj Mourrisone, možná si vzpomeneš, že už jsem ti psala ohledně toho, že bych chtěla na sosoom a bála jsem se to říct rodičům, protože jsem se bála jejich reakce. Chtěla bych ti moc poděkovat za rady a podporu. Nejdříve jsem se o tomto pobavila s bráchou a pak i s kámoškou, protože to pro mě bylo lehčí, než to říct rodičům (ne, že bych jim nevěřila, ale jak říkám, bála jsem se reakce). No dnes jsem to už rodičům řekla a máš pravdu. Neskutečně se mi ulevilo, protože teď už nic nemusím skrývat, ale pouze si o tom budeme povídat. Rodiče teď se mnou důkladněji rozebírají školu a dokonce i to školné je prý v pohodě! No, i tak si asi příští rok (bude mi 15) seženu brigádu, ať jim pomůžu. :-). Jestli mi neodepíšeš, tak nevadí. Chápu, že jsou tady mnohem důležitější dopisy. Ještě jednou díky, Verča.

Nezvládám to! Zabiju buď sebe, nebo matku...

Ahoj Mourrisone, už několikrát jsem psala do tvé poradny, ale dneska - nezvládám to, přijde mi že, ještě chvíli budu muset strpět žít v jednom domě jako moje matka a zabiju buď sebe, nebo ji. Neříkám to z legrace jako ostatní, já si myslím, že bych byla schopna vraždy a nejen mámy, ale i ostatních členů rodiny. Jde o to, že máma pořád jen nadržuje ostatním sourozencům, a protože jsem nejmladší a mám mezi nimi největší věkový rozdíl, tak mezi ně nezapadám a nemám s nimi naprosto žádné hezké vzpomínky. Pořád mě jen znemožňují a ponižují. Říkají mi, že jsem tlustá, že mě nikdo nemá rád a neustále něco nalhávají rodičům. Např. tátovi namluvili, že mě ve škole šikanují, i když nechodíme do stejné školy, a ani s ním nemluvím, nezná nikoho z mé školy a nejspíš si řekl, jaká legrace to je. Poté mě otec vyslýchal a vyhrožoval mi, ať mu řeknu kdo to je, i když jsem brečela a říkala, že nikdo, řešilo se to i s ředitelkou. Teď mi zase sestra ukradla věci a rozbila je a rodiče s tím nic nedělali, bojím se, že to nevydržím a hodím si někde oprátku, ale ještě víc se bojím, že o půlnoci přijdu do sestřina pokoje a zabiju jí nožem, který si schovávám v pokoji a nejsem schopná ho dát pryč. Je toho hodně, co chci udělat v životě a při každém záchvatu zoufalství a chutě ukončit to, všechno si připomínám, že kvůli těmhle lidem nebudu umírat, že je nenechám vyhrát. Poslední dobou se i často sebepoškozuju, nikdo jsi toho nevšiml, i když je to pár měsíců. Taky se chci zeptat, proč už nemůžu číst tvé odpovědi na trápení ostatních, jako to šlo dřív. Nevím, jestli to zvládnu, a ať už bude tvoje odpověď jakákoliv, doufám, že mi pomůže. Měj se, doufám a zároveň i nedoufám, že sem znovu napíšu. Tvoje anonymní fanynka

Mourrisonova poradna