Bojím se říct tátovi , že jdu k psycholožce... mám?
Milá anonymko,
jsem moc rád, že jsi překonala prvotní ostych a strach z posměšků a rozhodla ses školní psycholožku navštívit. Není na tom vůbec nic špatného. Když tě bolí noha nebo v krku, také jdeš k doktorovi. No, a když nemáš v něčem jasno nebo si neumíš poradit (anebo tě dokonce bolí duše), zajdeš za psychologem.
Píšeš, že občas pláčeš, aniž bys věděla proč. Mohou to klidně způsobovat hormony, které teď v pubertě s holkami a kluky dělají, co chtějí, ale klidně můžeš mít i v podvědomí něco, s čím si nevíš rady. A právě spolu s psycholožkou na to můžete (vhodnými otázkami, které ti bude pokládat) přijít.
Ptáš se mě, jestli to máš říct tátovi. Všichni čtenáři naší poradny vědí, že upřednostňuji pravdu, nic nezatajovat a ke všemu se přiznat. V tvém případě mám ale pocit, že si klidně návštěvu školní psycholožky můžeš nechat pro sebe. Ber to tak, že si jdeš k někomu staršímu a zkušenějšímu pro radu. Mourrison
Potřebuješ pomoc a poradit?
Potřebuješ poradit s problémy, hledáš pomoc, chceš se na něco zeptat nebo vysvětlit? Napiš Mourrisonovi! Každý den vychází na webu ábíčka jedna odpověď.