Bojím se říct tátovi , že jdu k psycholožce... mám?

Ahoj Mourrisone, ve škole mě paní učitelka poradila, že bych si měla jít popovídat se školní psycholožkou. Nejdřív jsem se hrozně styděla (že se mi budou holky ve třídě smát), ale pak jsem si řekla proč ne. A teď se to hrozně bojím říct tátovi, protože ten tvrdí, že jsem divná (protože někdy brečím a vůbec nevím proč). Mám mu to tedy říkat?

Odpověď

Milá anonymko,

jsem moc rád, že jsi překonala prvotní ostych a strach z posměšků a rozhodla ses školní psycholožku navštívit. Není na tom vůbec nic špatného. Když tě bolí noha nebo v krku, také jdeš k doktorovi. No, a když nemáš v něčem jasno nebo si neumíš poradit (anebo tě dokonce bolí duše), zajdeš za psychologem.

Píšeš, že občas pláčeš, aniž bys věděla proč. Mohou to klidně způsobovat hormony, které teď v pubertě s holkami a kluky dělají, co chtějí, ale klidně můžeš mít i v podvědomí něco, s čím si nevíš rady. A právě spolu s psycholožkou na to můžete (vhodnými otázkami, které ti bude pokládat) přijít.

Ptáš se mě, jestli to máš říct tátovi. Všichni čtenáři naší poradny vědí, že upřednostňuji pravdu, nic nezatajovat a ke všemu se přiznat. V tvém případě mám ale pocit, že si klidně návštěvu školní psycholožky můžeš nechat pro sebe. Ber to tak, že si jdeš k někomu staršímu a zkušenějšímu pro radu. Mourrison

Potřebuješ pomoc a poradit?

Potřebuješ poradit s problémy, hledáš pomoc, chceš se na něco zeptat nebo vysvětlit? Napiš Mourrisonovi! Každý den vychází na webu ábíčka jedna odpověď.

Sdílej

20. června 2024

Představuji si dopředu, jak to dopadne, a pak jsem zklamaná

Ahoj Mourrisone, mam takový problém, že když se děje nějaká situace, neustále si představuji, jak se bude dít. Ať už negativně, či pozitivně. Každý den, snad i celý den, si představuji různé situace, které se v životě dějí. A často to je jinak a jsem potom zklamaná a naštvaná. Co s tím mám dělat? Už jsem z toho otrávená, nedokážu se na nic pořádně soustředit. Moc díky a omlouvám se za anonym.

Maminka mě zbije, když nesním svačinu

Ahoj Mourrisone, doma i ve škole to mám těžký, vždy když nesním svačinu, tak mě mamka hned zbije a pak mi je na zvracení a dělají se mi všude modřiny. Ve škole už je to lepší, dřív se mi smáli, co nosím za oblečení nebo za samé jedničky, ale od první třídy chodím na atletiku a hraju ještě florbal, takže se mi smějí, že dělám tyhle sporty, že je lepší jít ven s kamarády než běhat na tréninku.

Na jakou výšku mám jít z gymplu?

Ahoj Mourri, Potřebovala bych moc poradit. Jsem v období, kdy se mám už začít rozhodovat čím chci být, jsem zrovna ve čtvrťáku na šestiletém gymplu. Od začátku mě to táhlo k pedagogice, ale původně jsem myslela, že budu učit tanec, ale nakonec jsem si to nechala jenom jako koníček a rozhodla jsem se, že bych chtěla učit češtinu, angličtinu a hudebku. Není to moc? Mě tyto předměty hrozně moc baví a umím je na výbornou, dokonce se přihlašuji i do různých školních soutěží. Otázka zní, na jakou vysokou školu mám jít, abych pak mohla učit tyto všechny předměty, nebo si budu muset vybrat jen jeden/ dva? Já netuším, jak to funguje, jak se mám přihlásit do nějakého studijního programu na výšce. Mohl bys mi prosím poradit? Byla bych ti moc moc moc moc vděčná. Veru

Proč chtějí být všichni COOL a drsní?

Ahoj Mourrisone, proč plno lidem přijde cool být drsný, s nikým se nebavit (v některých případech s takovou tou drsnou partou nebo jak to popsat), nosit oblečení třeba s lebkama atd...? Já jsem třeba k ostatním kamarádská, optimistická, nesnažím se být cool ale sama sebou a nikoho neponižuju. A má to plno výhod, například v tom, že si na nic nehraju a jsem sama sebou, jsem oblíbená, hodně často se mě někdo ptá, jestli s ním/s ní nebudu kamarádit, a když s někým kamarádím, tak to je pravé kamarádství a nemám kamarády jen proto, abychom byli cool pro ostatní. Tak proč takových lidí není víc? (jasně že nějací takoví lidé jsou, ale přijde mi to pořád čím dál víc vzácnější) Je to v nějakých psychických problémech daného člověka (skupiny) nebo je tak už společnost nastavená? Díky anonymka, 13 let

Mourrisonova poradna