Moje kamarádka se zabila a teď mi neskutečně chybí...

Ahoj jmenuji se Bea, a chodím do páté třídy. Vím, že když si představíte pátou třídu, tak je berete ještě jako škvrňata. Ale naše třída je jiná. Jasně že jsou tam ještě výjimky, ale my holky se malujeme a už máme kluky a víme něco, co by páťačky vědět neměly. Jedna moje kamarádka i kouří. Problém je ale takový, že se s mojí třídou necítím šťastně tak, jak se cítím s jednou moji kamarádkou. Teda cítila. Zabila se. A jediné, co bych od života chtěla je, aby teď byla se mnou. Den co den si vyčítám, že jsem nebyla tak dobrá kamarádka, aby se mi chtěla svěřit. Je mi líto všech dnů, co jsem s ní mohla být, ale nebyla. Chtěla bych ji zpátky.

Odpověď

Ahoj Beo,

děkuji ti za upřímný a otevřený dopis, jsem moc rád, že ses svěřila, že jsi mi napsala. To, že jste u vás ve třídě vyspělejší než v jiných třídách, je úplně normální. Všem je vám v průměru okolo jedenácti či dvanácti let a to už dospívání může být klidně v plném proudu.

Je mi moc líto, co se stalo s tvoji kamarádkou, a moc dobře tuším, jak se cítíš. Hned v úvodu tě ale musím uklidnit, že v žádném případě si nedávej nic za vinu. Nemůžeme z druhých „vypáčit“ jejich starosti a problémy násilím. Pokud se nechtějí svěřit, anebo jsou duševně nemocní, opravdu nemůžeme nic dělat.

V současné době ti pomůže pouze čas, pláč, anebo popovídání si s kamarádkami, učiteli, rodiči nebo školní psycholožkou. Určitě nejsi jediná, komu tvoje kamarádka chybí a kdo se s její ztrátou musí vyrovnat.

Až ti bude lépe, můžeš třeba ve třídě založit klub (nazvat ho jejím jménem), ve kterém se budete svěřovat se vším, co vás trápí a bolí. Nikdo nebude nikoho soudit, ani hodnotit, jen se vyslechnete, a když dotyčný požádá o radu, poradíte. Může to pomoct nejen tobě, ale i ostatním. Mourrison

Potřebuješ pomoc a poradit?

Potřebuješ poradit s problémy, hledáš pomoc, chceš se na něco zeptat nebo vysvětlit? Napiš Mourrisonovi! Každý den vychází na webu ábíčka jedna odpověď.

Kolik rentgenů je smrtící dávka?

Spolužačky dělají naschvály nemocné kamarádce, co mám dělat?

Sdílej

30. června 2024

Nikdo se tam se mnou nebaví, všichni mě ignorují

Ahoj Morrisone, pár odpovědí, jsem četla a zdá se, že se vyznáš. Takže se pokusím zeptat i já. Už od školky mám problém bavit se se svými vrstevníky. Ne že bychom se neměli o čem bavit, spíš mě ignorují. Chodím do 6. ročníku na 8 letém gymnáziu, a nikdo se tam se mnou nebaví. Navíc mám psychické problémy, které nedokážu úplně skrýt a kvůli kterým se za mě mamka stydí. Spolužáci ke mě nejsou hnusní, jen mě ignorují. Ovšem díky těm problémům je pro mě pobyt ve škole těžký, a možná, že kdybych měla duši, na kterou se můžu spolehnout, bylo by to trošku snesitelnější. (Učení mě baví, vyhrávám olympiády, ale pokud se nenaučím nějak socializovat, bude to těžký.) Děkuji, Tess, 16

Nedostávám kapesné, a kamarádi mi říkají „socka“

Ahoj Mourissone, chodím na osmiletý gympl a rodiče mě drtí do jedniček, maximálně dvojek. Vždy, i když mi vychází dvojka, tak mě za trojku seřvou a jsme s rodičema „domluveni", že za trojky nebude kapesné - všichni kamarádi mají trojky a mají vždy plnou peněženku a já za jednu trojku z chemie mám 0 Kč, tudíž mi přezdívají „socka". Pomoc mi, jak je přemluvit, ať jsou otevřenější i trojkám.

Bojím se učitele! Řve, ničí věci ve třídě a svádí to na nás

Bojím se našeho učitele na výtvarnou výchovu. Hrozně řve a nevím co ještě, když někdo namaluje něco špatně, tak se naštve a dává dokonce i pětky a nenechává nás si to namalovat podle nás. Jednou i rozrazil dveře, když někdo z naší třídy zlobil, promáčklo to trochu dveře, a když přišli učitelé z jiných tříd, řekl, že to byl někdo z nás a někoho náhodně vybral, když do třídy přijde někdo dospělý, tak se chová úplně normálně. Díky, Jakub, 12 let

Mám jít na gymnázium, když ještě nevím, čím chci být?

Dobrý den, (když se mě někdo zeptal, čím chci být, až vyrostu) od malička jsem chtěla být doktorkou, četla jsem si o těle, dívala se na seriály a celkově mě to bavilo. Poslední tři roky mě to ale hodně táhne k povoláním jako například: herečka, scénáristka, režisérka, pracovnice v zoo, a je toho ještě víc, nad čím zvažuju. Bylo období, kdy jsem chtěla být spisovatelkou (pořád mě baví psát, mám i deník, kde si často píšu zážitky), ale rodiče mi to s dobrým úmyslem vymluvili, že by ty knížky musely být hodně úspěšné, abych si takovou prací dobře vydělala atd. Pochopila jsem to hodně rychle a uvědomila jsem si, že vlastně ani nechci dělat práci, kde budu jenom sedět za stolem, ale chci být aktivní. Baví mě se hýbat a musela jsem si přiznat, že celý den v kanceláři by pro mě byl trest. Právě jsem v 8. třídě a příští rok budu psát přijímačky. Mám rozhodnuto, že bych chtěla jít na gymnázium. Nemám ještě vybrané povolání a za čtyři roky to můžu zase vidět jinýma očima. Navíc z gymnázia můžu jít téměř kamkoli. Mám ale strach o známky, už teď v 8. třídě bojuji s angličtinou a zeměpisem, kde mi vychází 3, i když se učím. Jinak mám známky 1 a 2. Vím, že gymnázium je něco jiného než základka, přece jenom je to střední škola a tím pádem je tam mnohem těžší učivo, myslíš, že kdybych dávala pozor a doma bych se pečlivě učila, stačilo by to na dobré známky, když už teď mám ze zeměpisu a angličtiny 3? Moc děkuji.

Mourrisonova poradna