Umřel mi tatínek a já nechci žít... Pomoc!

Ahoj Mourrisone, prosím, prosím, pomoc mi. Před měsícem mi umřel můj milovanej tatínek a já bez něj nemám chuť žít. Nechci to říkat ani mámě, ani babičce, protože oni teď pořád brečí. Je mi strašně smutno a vůbec nevím, co mám dělat. Prosím, pomoc mi.

Odpověď

Milá anonymko,

ani nevíš, jak moc mi je líto, co se vám v rodině přihodilo a jak se teď cítíš. Maminka s babičkou si sami neumí poradit se svým steskem, proto tě „nevidí“, a proto ti teď ani nemohou pomoct.

Vím, že to je pro tebe velmi těžké období, těžká rána a velká životní změna. Důležité je, abys svůj stesk nezadržovala a prožila – když budeš chtít plakat – plač, když budeš chtít křičet – křič, když budeš potřebovat dostat ze sebe vztek – vztekej se. Zkrátka nechávej svým emocím volný průběh.

Asi mi nebudeš věřit (ale vzpomeň si na mě tak za rok), ale věř tomu, že tvé bolesti nejvíc pomůže jen čas. Teď ti může pomoct povídání s psychologem (to bych ti doporučil), ale čas zahojí rány. Stejně jako rozříznutá rána v těle – můžeme ji zašít, ale jenom čas ji zahojí.

Možná by bylo dobré, kdybyste teď s maminkou a babičkou někam odjely, do míst, kde jste ještě nebyly, kde vám nic nebude připomínat tatínka. Myslím moc na tebe a když budeš chtít, kdykoli mi můžeš napsat. Mourrison

Potřebuješ pomoc a poradit?

Potřebuješ poradit s problémy, hledáš pomoc, chceš se na něco zeptat nebo vysvětlit? Napiš Mourrisonovi! Každý den vychází na webu ábíčka jedna odpověď.

Moje kamarádka se zabila a teď mi neskutečně chybí...

Chtěla bych jet na tábor, ale bojím se, že se mi bude stýskat

Sdílej

2. července 2024

Slepuju si modely. Jsem divný nebo opožděný?

Ahoj Mourrisone, potřeboval bych se s tebou o něčem poradit. Jsem úplně jiný než ostatní kluci. Skoro všechny ve třídě baví fotbal nebo hokej, počítačový hry a taky už i mají holky. Já jsem nejraději doma a slepuju si modely. Myslíš, že jsem nějakej divnej nebo opožděnej? Dík, Jonáš (13 let)

Mourrisone, děkuji za radu a podporu, měl jsi pravdu!

Ahoj Mourrisone, možná si vzpomeneš, že už jsem ti psala ohledně toho, že bych chtěla na sosoom a bála jsem se to říct rodičům, protože jsem se bála jejich reakce. Chtěla bych ti moc poděkovat za rady a podporu. Nejdříve jsem se o tomto pobavila s bráchou a pak i s kámoškou, protože to pro mě bylo lehčí, než to říct rodičům (ne, že bych jim nevěřila, ale jak říkám, bála jsem se reakce). No dnes jsem to už rodičům řekla a máš pravdu. Neskutečně se mi ulevilo, protože teď už nic nemusím skrývat, ale pouze si o tom budeme povídat. Rodiče teď se mnou důkladněji rozebírají školu a dokonce i to školné je prý v pohodě! No, i tak si asi příští rok (bude mi 15) seženu brigádu, ať jim pomůžu. :-). Jestli mi neodepíšeš, tak nevadí. Chápu, že jsou tady mnohem důležitější dopisy. Ještě jednou díky, Verča.

Mourrisonova poradna