Líbím se dvěma holkám a ony mně taky, pro kterou se mám rozhodnout?

Ahoj M, mám problém, s kterým potřebuji poradit. Líbím se dvěma holkám a obě se mi taky líbí. Jedna holka se mi líbí už od druhého stupně, šli jsme i na stejné gymnázium. Dlouho už se známe a mám ji rád pro to, jaká je. Nejsem si ale zcela jistý, jestli fakt má zájem o mě, ale někdy trochu projevuje zájem, jsem si jistý asi na 70%. Jsme oba introverti a asi se nedokážeme oba svěřit tomu druhému. Ta druhá holka je z moji nové třídy a je ze třídy asi nejhezčí. Docela nedávno začala dost o mě projevovat zájem a nešlo si toho nevšimnout. Dokonce od kamarádky vím, že má o mě na 100% zájem. Moc ji neznám, ale na pohled se mi líbí. Taky se mi líbí ta myšlenka, že má někdo o mě zájem a že to je jistý. Problém je v tom, že ta druhá asi udělá první krok a já se nedokážu rozhodnout. Jako velký introvert se pořád nedokážu svěřit té první. Kdybych měl vztah s tou druhou, tak bych pořád myslel na tu první. To je asi jediná věc, která by mě bránila. Zkoušel jsem přestat myslet na ní, ale nejde to. Asi se v blízké budoucnosti té první holce nesvěřím a nevím, jak bych to řekl té druhé. Zkusil jsem popsat situaci jednoduše, je to mnohem složitější, doufám, že mě pochopíš. Díky, pan M

Odpověď

Ahoj pane M,

moc dobře rozumím tvému dobrému pocitu, že se o tebe zajímají dvě holky (alespoň u jedné to víš na sto procent). Každému z nás dělá dobře, když se někomu líbíme nebo jsme pro druhé zajímaví.

Píšeš, že jsi introvert, a to ti tak trochu brání v rozhodování. Navíc u jedné z nich máš asi větší šanci. Být tebou, nerozhodoval bych se podle šancí, ani podle toho, která z nich je hezčí. Spíš bych se zamyslel nad tím, která z nich je pro tebe zajímavější, se kterou si máš víc co povídat, která se zajímá o tebe (jaký jsi, co tě baví, umí tě vyslechnout atd.), se kterou máš společné zájmy a podobně.

Zkrátka bych si vybral tu, se kterou mi je dobře a se kterou se cítím být šťastný. Prožitky a zážitky jsou daleko důležitější než to, jestli jsi venku s nejkrásnější holkou ze třídy. Mourrison

Potřebuješ pomoc a poradit?

Potřebuješ poradit s problémy, hledáš pomoc, chceš se na něco zeptat nebo vysvětlit? Napiš Mourrisonovi! Každý den vychází na webu ábíčka jedna odpověď.

Líbil jsem se jedné holce, ale teď mě spíše ignoruje. Co to znamená?

Co mám dělat, když se mu 100% nelíbím?

Sdílej

7. srpna 2024

Mám černé svědomí. Jsem zlý člověk?

Ahoj Mourissone, mám furt černé svědomí o věcech, které byly už tak před pěti lety. Například jsem byl na prvním stupni šprt a myslel jsem si, že to je dobře, protože tenkrát jsem prostě nevěděl, že to je špatně. Pak mi jednou v osmi letech na mé narozeninové oslavě vlepil kámoš pořádnou facku, až jsem z toho spadl. A potom jsem nechtěl na jeho oslavě hrát NerfBitvu a místo toho jsme hráli hru na království. Místo toho, aby byl král oslavenec, tak jsem byl král. Oni s tím souhlasili, ale dnes mě obviňují, že jsem jim přeorganizovával oslavu. Taky jsem občas chtěl prostě hrát jinou hru i ve škole, a i když mi to nikdo nevyčítá (a i s tím všichni souhlasili), tak si myslím, že jsem strašnej přeorganizovávač. Zkrátka moje otázka působí v tom, že i když mi rodiče a okolí říkají, že mě mají rádi, že jsem hodnej a šikovnej, tak stejně si myslím, že já jsem strašně zlej.

Jak být zase šťastný?

Ahoj Mourrisone, před nějakou dobou jsem byl tak nějak šťastný, a to docela dlouho, asi měsíc. Byl jsem rád, veselý a plný optimismu a radosti. Nevím z čeho – vůbec nic se nezměnilo ani neudálo, nic jsem nezískal a nic špatného se nevytratilo. Já jsem byl ale z ničeho nic i tak šťastný. Necítil jsem se prostě normálně jen s dobrou náladou, ale vyloženě šťastně. Přisuzuju to tomu, že nejspíš v jednom předmětu jsem odprezentoval projekt a asi ze mě odpadl stres. Nemyslím si, že je to ono, protože jsem vůbec ve stresu nebyl. :D A před tím, než jsme dostali zadání, jsem šťastný nebyl, takže těžko říct, co mělo ten vliv. Ten pocit se ze mě vytratil, i když se opět nic nenormálního nestalo. Dost mě to mrzí, protože to bylo fajn. Teď jsem opět na spíš negativní vlně a přijde mi to jako škoda. Když vím, že ten pocit někde byl, a nebylo to chvilkové nadšení, když to mělo tak dlouhodobé trvání, chci ten pocit zpátky, ale nějak se tam nemohu dostat. Rozumím, že je téměř nemožné mi takhle poradit z jedné zprávy, když mě ani neznáš. Možná spíš, než pro radu jsem sem přišel to někomu napsat, někomu se svěřit. I když to možná zní zvláštně ve světě plném problémů (a já sám bych se tomuhle příspěvku dřív smál), trápí mě to. Zdraví anonym a pravidelný čtenář v jedné osobě. :)

Mourrisonova poradna