Jdu do nové školy a bojím se tak, že zvracím... stydím se!

Ahoj Mourrisone, strašně se za to stydím a nevím, komu to mám říct. V pondělí jdu do nový školy (na osmiletý gympl), nikoho tam neznám a strašně se tam bojím. Bojím se tak moc, že už teď se ráno budím hrozně brzo a chce se mi zvracet (někdy i zvracím). Prosím tě, co mám dělat?

Odpověď

Milý anonyme,

ani nevíš, jak moc tě chápu a jak moc ti rozumím. Přiznám se ti k tomu, že jsem přechod na novou školu prožíval úplně stejně. Ve škole jsem se tvářil jakoby nic, zkoušel se bavit s ostatními, dělal legrácky a nikdo ani netušil, kolik sil mě to stojí.

Jak si poradit s přechodem na novou školu?

Přiznám se ti, že jsem o tom také nikomu neřekl, jen rodiče viděli, jak jsem se trápil (ale neuměli mi poradit). Ráno, když se probudíš s úzkostí ze školy, začni zhluboka dýchat. A třeba si i dechy počítej, abys odklonil pozornost od problému.

Také můžeš zkusit zapojit všech pět svých smyslů: zaostři na pět věcí, které můžeš vidět; zkus najít čtyři věci, které můžeš nahmatat; zaposlouchej se do tří zvuků, které můžeš slyšet; zkus najít dvě věci, které můžeš cítit; a nakonec si vezmi jednu věc, kterou můžeš ochutnat - to vše tě zklidní a opět odvede pozornost.

Až v pondělí nastoupíš do nové školy, zkus si ve třídě vytipovat kluka nebo holku, který stojí také stranou, anebo z něj máš pocit, že mu také není lehko. Zeptej se ho, jak se těší, anebo jestli má také trému jako ty. Uvidíš, že v tom nejsi sám. Kdyby ti ranní úzkosti trvaly déle, zajděte s maminkou k lékaři - poradí vám. Mourrison

Potřebuješ pomoc a poradit?

Potřebuješ poradit s problémy, hledáš pomoc, chceš se na něco zeptat nebo vysvětlit? Napiš Mourrisonovi! Každý den vychází na webu ábíčka jedna odpověď.

Bojím se, že na gymnáziu nebudu mít čas na kamarády

Co jsou to panické ataky?

Sdílej

28. srpna 2024

Jsem extrémně zamilovaná a mám divnej pocit u srdce

Ahoj, už skoro rok a půl jsem extrémně zamilovaná do jednoho kluka ze třídy. Pořád na něj myslím a ve škole na něj koukám. A on na mě občas taky:). Když je nemocnej, tak mi píše o úkoly. Ví, že se mi líbí - napsala jsem mu jednou přes WhatsApp zprávu, která přímo vypalovala do očí, že se mi líbí. Říkal, že mu táta kontroluje konverzace na mobilu, ať mu radši nepíšu, když to není nutné. Pořád se mi o něm zdá a mám takovej divnej pocit u srdce. Nevím co s tím. Jak na něj promluvit v realitě? Úplně mě to pomátlo - ve škole se mi zhoršily známky a učitelka vyhrožuje, že mě rozsadí s mojí nejlepší kamarádkou. Ale vždycky, když se na něj kouknu, tak mě zalije silný pocit štěstí a na chvíli zapomenu na všechny svoje problémy. Ve snech si představuju i společnou budoucnost. Fakt nevím co s tím. Táta si ze mě pořád utahuje, protože mu ségra řekla, že se mi ten kluk líbí. Poradíš mi? Terka 13 let

Máme moc náročnou učitelku a jsme z ní ve stresu!

Ahoj Mourrisone, potřebuji poradit ohledně jedné učitelky. U ní je běžné, že nám dává na učení na testy klidně i přes 20 stránek, což mi přijde docela hodně, ale dokážu se na to naučit, tak mi to zas tak nevadí. Jenže nedávno nám zadala za úkol, že se máme do příští hodiny (!) která byla hned druhý den (!) naučit 20 stránek. Když to další den s námi opakovala, tak byla naštvaná, že to neumíme (přitom nám na to dala hrozně málo času). Řekla, že od další hodiny bude zkoušet a že nám občas dá i nějakou neohlášenou písemku. Nespecifikovala, z čeho přesně by nám ty písemky dávala, takže bychom se museli učit, všechno co jsme v poslední době probírali a to je až nějakých 60 stránek. Docela mi to vadí, myslím si, že není chyba v nás, že bychom to neuměli, ale v ní, že toho po nás chce tak strašně moc. Nechci strávit každý den 3 hodiny učením se jejího předmětu a nechci každý den být ve stresu, co kdyby nám dala dnes test. Můžeš mi poradit, co s tím mám dělat? Bohužel jen říct, že si myslím, že toho chce, po nás moc, by nestačilo, ona si stojí za tím, že to prostě musíme umět. Děkuji za odpověď, anonym

Je normální, že se nechci líčit?

Ahoj Morrisone, tohle bude taková holčičí otázka tak snad budeš vědět. Některé holky kolem mě se už líčí, já ale nechci a ještě dlouho, anebo vůbec nebudu. Mám se ráda taková, jaká jsem a nenechám se ovlivňovat podle toho, jak to mají ostatní. Nikdo není dokonalý, ale nevidím důvod, proč to skrývat. Pořád jsem si nezvykla na opalovací krém na obličeji, je mi to opravdu nepříjemné. Jediný důvod, proč se v létě mažu, je, aby mě nespálilo slunce. Nedovedu si představit na sebe každý den patlat make-up (bez urážky pro ostatní holky, je to můj názor). Moje otázka zní, jestli jsem v tomhle výjimečná, nebo to je běžné. (Jak už jsem psala, tak ať je to jakkoli, stejně se líčit nechci). Díky.

Nemyslím na nic jiného, jen na něj, mám jít k psychologovi?

Ahoj, Morrisone, je mi 15 let a už jsem zamilovaná. Kluk, který se mi líbí, chodí se mnou do třídy, já nemyslím na nic jiného, poslední dobou si připadám, že jsem posedlá, myslíš, že bych měla vyhledat odbornou pomoc a jít třeba k psychologovi, nemyslím ani na učení ani na nic, ani na kamarády jenom na něj, kamarádky mně v tom podporují, ale já nevím, je to zvláštní, poradíš mi prosím s pozdravem.

Mourrisonova poradna