Proč si dětský psycholog vzal život?

Ahoj Mourrisone, jsem fakt zvědavý, jak mi na tohle odpovíš. Radíš tu, že když máme nějaké problémy nebo nás něco trápí, tak máme vyhledat školního psychologa. Jenže na internetu jsem četl, že asi před dvěma týdny si jeden dětský psycholog vzal život. Jak mi tohle vysvětlíš?

Odpověď

Milý anonyme,

ano, i ke mně se informace o tom, že si významný a známý dětský psychiatr vzal život, dostala. Je mi to nesmírně moc líto. Tolika lidem pomohl a sám na sebe zapomněl.

I psychologové a psycholožky jsou jenom lidé se svými vlastními starostmi, se svým vlastním trápením, se svými vlastními strachy a možná i se svými vlastními démony. Daleko jednodušší je radit druhým než poradit sám sobě. Navíc každý den se psychologové několik hodin zabývají trápením druhých a já nevěřím, že by to na nich nezanechávalo žádné následky.

Říká se, že každý psycholog by měl mít svého tzv. supervizora (odborného poradce). Zkrátka a dobře, každý psycholog by měl mít svého vlastního psychologa. Člověka, kterému se může svěřit se svým vnitřním světem a pomocí otázek a odpovědí se naučit v něm orientovat. Navíc se musí naučit netrápit se bolestí druhých. Bohužel na to často psychologové zapomínají, nebo si dokonce myslí, že je to ostuda, když neumějí pomoct sami sobě. Mourrison

Potřebuješ pomoc a poradit?

Potřebuješ poradit s problémy, hledáš pomoc, chceš se na něco zeptat nebo vysvětlit? Napiš Mourrisonovi! Každý den vychází na webu ábíčka jedna odpověď.

Mívám divné stavy: Nevidím a dostanu zimnici, co to je?

Někdy přemýšlím, jestli má cenu žít, potřebuju psychiatra?

Sdílej

15. září 2024

Chtěl bych navrhovat interiéry a domy, co mám jít studovat?

Ahoj Mourrisone, už od malička mi děsně baví, když někam přijedu, tak si představuju, jak bych to tam předělal – kam bych dal postel, kde bych postavil zeď a tak. Taky si pořád rád maluju různý návrhy domu, ve kterém bych chtěl bydlet. Docela bych se s tím chtěl i živit, poradíš mi, co jít studovat? Díky, Martin

Je mi zle ze školy a mám panické ataky

Ahoj Mourrisone, obracím se na tebe, protože vím, že ty vždy poradíš. Jsem na střední a vloni jsem málem nepostoupila do dalšího ročníku. Jen pomyslím na školu a na nadcházející testy, je mi zle. Projevuje se to na mě i fyzicky, hlavně motáním hlavy a neustálým napětím. Mám strach, že se jednou ve škole zhroutím. Zatím se mi to podaří nechat, až když jsem sama a můžu v klidu brečet. Při neúspěchu to nesu hodně špatně. Prožívám to pořád dokola. Měla jsem už i čest s panickými atakami. Chci prostě odmaturovat a nezbláznit se z toho, nevím jak dál...

To mě fakt trápí: Jsme divná rodina, která se pořád hádá

Ahoj Mourrisone, chtěla bych se s tebou poradit o něčem, co mě fakt trápí. Jsme docela velká rodina, která se schází skoro vždycky, když má někdo narozeniny. Jenže skoro vždycky se tam dospělí pohádají, máma nebo teta nebo babička pak brečí. A to je fakt vždycky. Už mě to ani nebaví tam jezdit, ale mám je vlastně všechny svým způsobem ráda. Poradil bys mi, co bych jim všem měla říct? Díky za radu, Gábina

Dřív to byl jen kamarád, ale teď ho miluju... co mám dělat?

Ahoj Mourrisone, jsem úplně zmatená. Od první třídy sedím v lavici s jedním klukem a jsme velký kamarádi. Bydlíme v jedné vesnici, a tak jezdíme i domu spolu, vždycky se děsně nasmějem. Jenže já jsem si teď uvědomila, že ho asi miluju, pořád na něj myslím a když nejsem s ním, tak se mi po něm stýská. Co mám dělat? Alex (jasně že se jmenuju jinak)

Mourrisonova poradna