Necítím se dobře a trávím kvůli tomu hodiny hraním her

Nazdar Mourri, nevím, jestli už nejsem trochu starší než obvyklí pisatelé, každopádně mám takový netradiční dotaz. Jelikož se sám necítím v životě zrovna nejlíp, dostávám se do bodu, kde nadměrně hraju PC hry, jsem schopnej strávit na workout hřišti klidně i několik hodin a necítím únavu, což se mi následně později vymstí. Nejdivnější ze všeho je ale to, že máme v naší třídě skupinku holek, které šikanuje jeden kluk. Docela mě to překvapuje, ale když jim pomáhám, naslouchám jim a radím, necítím se pod tlakem jejich problémů plus mých vlastních, ale naopak mi to pomáhá. Je divné, že řeším raději problémy ostatních než ty svoje? Šimon, 15 let

Odpověď

Ahoj Šimone,

děkuji ti za důvěru, se kterou se na mě obracíš. Je fajn, že sis sám všiml toho, že přemíra času na počítači tě časem dostihne. Podle toho, co píšeš, soudím, že k počítačovým hrám utíkáš hlavně ve chvílích, kdy se necítíš dobře. Což samozřejmě není správné, ale je to pochopitelné. Protože každý z nás má tendenci odcházet v čase, kdy je toho na nás moc, necítíme se dobře, proto se chceme někam a za něco schovat.

Ze všeho nejdůležitější je, si tyto procesy uvědomit (ty to děláš, jsi si toho vědom). Proto zkus, až podobná chvíle nastane, začít dělat něco jiného (prospěšnějšího pro tělo a duši). Například si jít zaběhat, projít, zaplavat, vzít do ruky knížku anebo jít za kamarády. Pak tě nedoběhne ona únava.

Ptáš se mě, jestli je divné, když raději řešíš problémy jiných než svoje. Je to naprosto normální. A víš proč? Protože je to daleko jednodušší. V případě druhých lidí máme vždy připravenou „dobrou“ radu a víme, co mají dělat. Ale když se to týká nás, je to horší, těžší a složitější. Je fajn, že pomáháš druhým, ale nezapomínej na sebe a neschovávej svoje problémy „pod koberec“. Mourrison

Potřebuješ pomoc a poradit?

Potřebuješ poradit s problémy, hledáš pomoc, chceš se na něco zeptat nebo vysvětlit? Napiš Mourrisonovi! Každý den vychází na webu ábíčka jedna odpověď.

Moje kamarádka se zabila a teď mi neskutečně chybí...

Mám divný pocit a vytrácí se ze mě radost

Sdílej

20. září 2024

Jsem extrémně zamilovaná a mám divnej pocit u srdce

Ahoj, už skoro rok a půl jsem extrémně zamilovaná do jednoho kluka ze třídy. Pořád na něj myslím a ve škole na něj koukám. A on na mě občas taky:). Když je nemocnej, tak mi píše o úkoly. Ví, že se mi líbí - napsala jsem mu jednou přes WhatsApp zprávu, která přímo vypalovala do očí, že se mi líbí. Říkal, že mu táta kontroluje konverzace na mobilu, ať mu radši nepíšu, když to není nutné. Pořád se mi o něm zdá a mám takovej divnej pocit u srdce. Nevím co s tím. Jak na něj promluvit v realitě? Úplně mě to pomátlo - ve škole se mi zhoršily známky a učitelka vyhrožuje, že mě rozsadí s mojí nejlepší kamarádkou. Ale vždycky, když se na něj kouknu, tak mě zalije silný pocit štěstí a na chvíli zapomenu na všechny svoje problémy. Ve snech si představuju i společnou budoucnost. Fakt nevím co s tím. Táta si ze mě pořád utahuje, protože mu ségra řekla, že se mi ten kluk líbí. Poradíš mi? Terka 13 let

Máme moc náročnou učitelku a jsme z ní ve stresu!

Ahoj Mourrisone, potřebuji poradit ohledně jedné učitelky. U ní je běžné, že nám dává na učení na testy klidně i přes 20 stránek, což mi přijde docela hodně, ale dokážu se na to naučit, tak mi to zas tak nevadí. Jenže nedávno nám zadala za úkol, že se máme do příští hodiny (!) která byla hned druhý den (!) naučit 20 stránek. Když to další den s námi opakovala, tak byla naštvaná, že to neumíme (přitom nám na to dala hrozně málo času). Řekla, že od další hodiny bude zkoušet a že nám občas dá i nějakou neohlášenou písemku. Nespecifikovala, z čeho přesně by nám ty písemky dávala, takže bychom se museli učit, všechno co jsme v poslední době probírali a to je až nějakých 60 stránek. Docela mi to vadí, myslím si, že není chyba v nás, že bychom to neuměli, ale v ní, že toho po nás chce tak strašně moc. Nechci strávit každý den 3 hodiny učením se jejího předmětu a nechci každý den být ve stresu, co kdyby nám dala dnes test. Můžeš mi poradit, co s tím mám dělat? Bohužel jen říct, že si myslím, že toho chce, po nás moc, by nestačilo, ona si stojí za tím, že to prostě musíme umět. Děkuji za odpověď, anonym

Je normální, že se nechci líčit?

Ahoj Morrisone, tohle bude taková holčičí otázka tak snad budeš vědět. Některé holky kolem mě se už líčí, já ale nechci a ještě dlouho, anebo vůbec nebudu. Mám se ráda taková, jaká jsem a nenechám se ovlivňovat podle toho, jak to mají ostatní. Nikdo není dokonalý, ale nevidím důvod, proč to skrývat. Pořád jsem si nezvykla na opalovací krém na obličeji, je mi to opravdu nepříjemné. Jediný důvod, proč se v létě mažu, je, aby mě nespálilo slunce. Nedovedu si představit na sebe každý den patlat make-up (bez urážky pro ostatní holky, je to můj názor). Moje otázka zní, jestli jsem v tomhle výjimečná, nebo to je běžné. (Jak už jsem psala, tak ať je to jakkoli, stejně se líčit nechci). Díky.

Mourrisonova poradna