Přeháním to s přípravou na gymnázium?

Ahoj Mourrisone, chodím do deváté třídy a tím pádem mě čekají přijímací zkoušky. Budu si podávat přihlášky na dvě gymnázia a na jednu zaměřenou střední školu, protože se (možná až moc) ráda učím a chci jít na vysokou školu. No, ale teď k věci. Zatímco spolužáci přijímačky ještě skoro neřeší a akorát chodí na přípravný kurz z matiky a z češtiny, co máme na základní škole, já chodím na kurzy na základní škole i na přípravné kurzy na gymnáziu, každý týden doma počítám CERMAT testy a teorii z češtiny a z matiky se učím i mimo kurzy a CERMAT testy. Například při čekání na autobus, v autobuse, před spaním. Možná jsem tak trochu šílenec, ale jak říkám, ono mě to učení baví! Když se o mých výsledcích a celkově přijímačkách bavím se spolužáky, tak říkají, ať jim dám pokoj, že o tom moc mluvím a je ještě čas. Myslíš, že jsem normální, vzhledem k tomu, že se chytám na gymnázium, nebo to opravdu přeháním? Děkuji za názor.

Odpověď

Milá anonymko,

není v mé kompetenci a ani mi to nepřísluší, abych hodnotil nebo soudil, jestli se na přijímací zkoušky učíš moc, nebo málo. Pravděpodobně jsi svědomitá holka, která nechce nechat nic náhodě. A to je v pořádku. Drž se svojí intuice i názoru – jak moc se chceš učit.

To, že to ostatní spolužáky nezajímá, nebo dokonce provokuje, je taky v pořádku. Svojí houževnatostí jim některým nastavuješ zrcadlo, ve kterém oni sami vidí, že už by také měli začít něco dělat (ale třeba se jim nechce a neumí se přinutit, a to je může rozčilovat). Anebo jsou natolik sebevědomí, že si myslí, že mají doopravdy ještě dost času. Nech to jen a jen na nich a ty se připravuj podle svého. Držím ti palce u zkoušek. Mourrison

Potřebuješ pomoc a poradit?

Potřebuješ poradit s problémy, hledáš pomoc, chceš se na něco zeptat nebo vysvětlit? Napiš Mourrisonovi! Každý den vychází na webu ábíčka jedna odpověď.

Můžu na gymnázium, když mám na vysvědčení trojku?

Bojím se, že na gymnáziu nebudu mít čas na kamarády

Sdílej

23. září 2024

Jak najít kompromis mezi tím, co chci a tím, co se ode mě očekává?

Ahoj, potřebovala bych poradit. Ve škole se snažím učit co nejlépe, chodím na gymnázium a dávám do toho hodně energie. I když se učím, často mám nakonec horší známku, než bych chtěla. Připadá mi, že bych mohla dokázat víc, protože když jsem byla mladší, měla jsem samé jedničky. Teď mám na vysvědčení občas dvojky, a beru to moc špatně. Občas mám pocit, že si nezasloužím všechno, co v životě mám, i když mám ráda sebe i své okolí a jsem na sebe pyšná. Mám velké plány do budoucna, ale škola mě někdy zpomaluje v mých cílech. Třeba bych raději vstávala o pár hodin později a šla spát později, protože jsem spíš noční sova. Kvůli tomu spím málo, ale nejde to jinak. Kamarádi si z toho dělají srandu, a i když vím, že to nemyslí vážně a nevadí mi to, někdy mě to přiměje nad tím přemýšlet. Jen od sebe očekávám hodně a budu očekávat ještě víc, protože vím, že jsem skvělá… ale mám pocit, že na sebe někdy tlačím až moc a nejsem si jistá, jestli je to správné. Nechci, aby mě škola brzdila v mých snech, ale zároveň vím, že je důležitá. Jak najít rovnováhu mezi tím, co chci, a tím, co se ode mě očekává? Jak si nastavit zdravější přístup k učení a výkonu, abych si tolik nevyčítala, když se mi něco nepovede tak, jak bych chtěla? A hlavně – jak dosáhnout lepších známek bez toho, abych se přetěžovala? Budu ráda za jakoukoli radu. Děkuji! Anonymka, 13 let, 8. třída.

Chtěla bych mít děti už v osmnácti, jsem blbá?

Ahoj Mourrisone, chtěla bych se s tebou o něčem poradit. Když jsem řekla mamce nebo kamarádkám, že už bych chtěla mít děti v osmnácti, tak mi řekly, že jsem blbá. Že to je moc brzo. Máma řekla, že bych měla studovat a holky, že nebudu moct chodit ven s kamarádama a tak. Ale mně to nevadí, já bych je opravdu chtěla mít takhle brzo. Co si o tom myslíš ty?

Rodiče se rozvedli a sestra se s tím nemůže vyrovnat. Mám o ni strach

Ahoj poradno. Mám trochu zamotaný dotaz. Moji rodiče se před pár lety rozvedly, ale bylo to docela komplikované. Asi to tu nebudu všechno vypisovat, každopádně mám o rok mladší sestru, se kterou jsme si celkem blízké, ale myslím, že ty problémy okolo rodiny nebere moc dobře, mám o ni trochu strach, je taková zvláštní. Je hodně tichá, občas má hodně vztek kvůli maličkostem a někdy je to i vážnější, ale to spíš dříve, teď ani ne. I rodiče si toho všimli. Za psychologem nechce, i když tam už párkrát byla. Možná je to třeba puberta, ale mně se to nějak nechce líbit. S mamkou jsem o tom mluvila, a napadlo nás, že bych k psychologovi chodila já, a zeptala se na ní, něco o ní řekla, třeba jak jí nějak pomoct nebo co vlastně dělat, ale nevím, jestli je to dobrý nápad, protože kdyby to třeba zjistila, tak nevím, jak by na to reagovala. Ani nevím, na co se přesně ptát, asi na tvůj názor ke všemu ve zprávě. Předem díky, tahle poradna je super stejně jako ty. P.S.: Jaký vliv mají na psychiku horory? Protože se na ně sestra docela často dívá a nevím, jestli to má nějaký vliv. U ostatních dotazů mi nejdou otevřít odpovědi, tak nevím, jestli je to mým mobilem nebo někde u vás, každopádně pokud je problém u mě, tak se omlouvám. Anonymka, 14 let.

Mourrisonova poradna