Přeháním to s přípravou na gymnázium?

Ahoj Mourrisone, chodím do deváté třídy a tím pádem mě čekají přijímací zkoušky. Budu si podávat přihlášky na dvě gymnázia a na jednu zaměřenou střední školu, protože se (možná až moc) ráda učím a chci jít na vysokou školu. No, ale teď k věci. Zatímco spolužáci přijímačky ještě skoro neřeší a akorát chodí na přípravný kurz z matiky a z češtiny, co máme na základní škole, já chodím na kurzy na základní škole i na přípravné kurzy na gymnáziu, každý týden doma počítám CERMAT testy a teorii z češtiny a z matiky se učím i mimo kurzy a CERMAT testy. Například při čekání na autobus, v autobuse, před spaním. Možná jsem tak trochu šílenec, ale jak říkám, ono mě to učení baví! Když se o mých výsledcích a celkově přijímačkách bavím se spolužáky, tak říkají, ať jim dám pokoj, že o tom moc mluvím a je ještě čas. Myslíš, že jsem normální, vzhledem k tomu, že se chytám na gymnázium, nebo to opravdu přeháním? Děkuji za názor.

Odpověď

Milá anonymko,

není v mé kompetenci a ani mi to nepřísluší, abych hodnotil nebo soudil, jestli se na přijímací zkoušky učíš moc, nebo málo. Pravděpodobně jsi svědomitá holka, která nechce nechat nic náhodě. A to je v pořádku. Drž se svojí intuice i názoru – jak moc se chceš učit.

To, že to ostatní spolužáky nezajímá, nebo dokonce provokuje, je taky v pořádku. Svojí houževnatostí jim některým nastavuješ zrcadlo, ve kterém oni sami vidí, že už by také měli začít něco dělat (ale třeba se jim nechce a neumí se přinutit, a to je může rozčilovat). Anebo jsou natolik sebevědomí, že si myslí, že mají doopravdy ještě dost času. Nech to jen a jen na nich a ty se připravuj podle svého. Držím ti palce u zkoušek. Mourrison

Potřebuješ pomoc a poradit?

Potřebuješ poradit s problémy, hledáš pomoc, chceš se na něco zeptat nebo vysvětlit? Napiš Mourrisonovi! Každý den vychází na webu ábíčka jedna odpověď.

Můžu na gymnázium, když mám na vysvědčení trojku?

Bojím se, že na gymnáziu nebudu mít čas na kamarády

Sdílej

23. září 2024

Nezvládám to! Zabiju buď sebe, nebo matku...

Ahoj Mourrisone, už několikrát jsem psala do tvé poradny, ale dneska - nezvládám to, přijde mi že, ještě chvíli budu muset strpět žít v jednom domě jako moje matka a zabiju buď sebe, nebo ji. Neříkám to z legrace jako ostatní, já si myslím, že bych byla schopna vraždy a nejen mámy, ale i ostatních členů rodiny. Jde o to, že máma pořád jen nadržuje ostatním sourozencům, a protože jsem nejmladší a mám mezi nimi největší věkový rozdíl, tak mezi ně nezapadám a nemám s nimi naprosto žádné hezké vzpomínky. Pořád mě jen znemožňují a ponižují. Říkají mi, že jsem tlustá, že mě nikdo nemá rád a neustále něco nalhávají rodičům. Např. tátovi namluvili, že mě ve škole šikanují, i když nechodíme do stejné školy, a ani s ním nemluvím, nezná nikoho z mé školy a nejspíš si řekl, jaká legrace to je. Poté mě otec vyslýchal a vyhrožoval mi, ať mu řeknu kdo to je, i když jsem brečela a říkala, že nikdo, řešilo se to i s ředitelkou. Teď mi zase sestra ukradla věci a rozbila je a rodiče s tím nic nedělali, bojím se, že to nevydržím a hodím si někde oprátku, ale ještě víc se bojím, že o půlnoci přijdu do sestřina pokoje a zabiju jí nožem, který si schovávám v pokoji a nejsem schopná ho dát pryč. Je toho hodně, co chci udělat v životě a při každém záchvatu zoufalství a chutě ukončit to, všechno si připomínám, že kvůli těmhle lidem nebudu umírat, že je nenechám vyhrát. Poslední dobou se i často sebepoškozuju, nikdo jsi toho nevšiml, i když je to pár měsíců. Taky se chci zeptat, proč už nemůžu číst tvé odpovědi na trápení ostatních, jako to šlo dřív. Nevím, jestli to zvládnu, a ať už bude tvoje odpověď jakákoliv, doufám, že mi pomůže. Měj se, doufám a zároveň i nedoufám, že sem znovu napíšu. Tvoje anonymní fanynka

Umřel mi tatínek a já nechci žít... Pomoc!

Ahoj Mourrisone, prosím, prosím, pomoc mi. Před měsícem mi umřel můj milovanej tatínek a já bez něj nemám chuť žít. Nechci to říkat ani mámě, ani babičce, protože oni teď pořád brečí. Je mi strašně smutno a vůbec nevím, co mám dělat. Prosím, pomoc mi.

Moje kamarádka se zabila a teď mi neskutečně chybí...

Ahoj jmenuji se Bea, a chodím do páté třídy. Vím, že když si představíte pátou třídu, tak je berete ještě jako škvrňata. Ale naše třída je jiná. Jasně že jsou tam ještě výjimky, ale my holky se malujeme a už máme kluky a víme něco, co by páťačky vědět neměly. Jedna moje kamarádka i kouří. Problém je ale takový, že se s mojí třídou necítím šťastně tak, jak se cítím s jednou moji kamarádkou. Teda cítila. Zabila se. A jediné, co bych od života chtěla je, aby teď byla se mnou. Den co den si vyčítám, že jsem nebyla tak dobrá kamarádka, aby se mi chtěla svěřit. Je mi líto všech dnů, co jsem s ní mohla být, ale nebyla. Chtěla bych ji zpátky.

Mourrisonova poradna