Je mi 12 a zamilovala jsem se do svého učitele...

Je to hodně divný ale... je mi teprve 12 let a dostali jsme super učitele, a asi se mi líbí, je to asi hřích, když je ženatý a má děti... neříkám, že s ním chci žít atd., ale je prostě strašně milej a má pochopení, když s ním jsem, tak se cítím dobře, vím, že je to divný, ale z nějakýho důvodu se mi to stalo a strašně mě to štve...

Odpověď

Milá anonymko,

děkuji ti za důvěru, se kterou se na mě se svojí zprávou obracíš. Hned v úvodu tě chci uklidnit, že na tom není vůbec nic divného a stává se to i jiným holkám (ale i klukům).

Jsi ve věku, kdy maminka s tatínkem mohou přestávat být tvým jediným vzorem (i když je máš na světě nejraději), a navíc se s nimi můžeš začít dostávat do názorového sporu. Rodiče tě vychovávají, mají za tebe trestní odpovědnost, a proto mohou být někdy až moc přísní, nesmlouvaví a třeba i nepříjemní.

Pan učitel je vlastně ve škole – v práci, kde je milý, snaží se vás pochopit, porozumět vám, vyslechnout vás, a ještě navíc, jak píšeš, je pohledný (kdo ví, jestli je doma taka tak milý). Dobrý důvod pro to, aby se ti líbil. Někomu se dokonce stane, že se i zamiluje. Může jít o první platonickou lásku, ale bohužel jen jednostrannou.

Neměj strach, za nějaký čas tvoje poblouznění ochladne. Spíše se rozhlédni po třídě, jestli tam náhodou není taky takový kluk, který ti rozumí a se kterým by ti bylo dobře. U něho bys měla šanci, že vztah bude oboustranný. Držím ti moc palce. Mourrison

Potřebuješ pomoc a poradit?

Potřebuješ poradit s problémy, hledáš pomoc, chceš se na něco zeptat nebo vysvětlit? Napiš Mourrisonovi! Každý den vychází na webu ábíčka jedna odpověď.

Nemyslím na nic jiného, jen na něj, mám jít k psychologovi?

Může holka říct klukovi, že se jí líbí? Nebo to říkají první kluci?

Sdílej

27. října 2024

Mívám divné stavy: Nevidím a dostanu zimnici, co to je?

Někdy mám takový stav – je blbě (nevím, jak to líp vysvětlit), vidím blbě nebo vůbec, zvýší se mi šelest v uších, začne po mě běhat zimnice (napřed se mi udělá horko), a pak když zakončí, mám jakoby brnění, nevím, jak líp to momentálně popsat, jsem zpocená (vždy to trvá naštěstí chvilku). Už dlouho jsem ho neměla, upřímně si ho nepomatuju na 100 %, ale dnes to bylo zase měla blbé vidění a zvýšila se mi šelest v uších, bylo to ve škole při hodině přírodopisu, nikdo si toho nevšiml (někdy si toho všimly buď učitelka nebo asistentka), po chvilce jsem se vzpamatovala, a protože to byla pátá hodina, tak jsem šla na oběd. Vím, že jsem se snažila nepůsobit, že je mi nepříjemně, v poslední chvíli jsem si dala hlavu na lavici, když jsem ji zvedla, viděla jsem bledě, což po chvíli zmizlo, neřekla bych, že se se mi objevily všechny věci, co se mi v minulosti staly. Protože mi nebylo tak blbě, tuším že je to psychosomatický, protože skoro vždy jsme se učili o krvi, dnes i o dárcovství orgánů, přijdu si strašně příliš citlivá, vím, že jednou jsme tohle téma dárcovství orgánů řešili v prvním, takže jsem jela domů, neřekla bych, že tyhle témata probíráme nějak příliš důkladně, jak už jsem říkala, přijdu si strašně přecitlivělá a nepomáhá tomu, že se mi stejným způsobem udělalo blbě jednou při češtině, ten důvod proč, naprosto nechápu. Doufám, že můj popis dává logiku.

Jak říct rodičům, že jsem therianka?

Ahoj Mourrisone, docela jsem dlouho přemýšlela, jestli ti mám napsat, protože podobnou otázku jsem u tebe ještě nečetla. Zjistila jsem - a je to už dlouho, že jsem theriánka. Abych pravdu řekla, tak se cítím být kočkou. Ráda bych to řekla rodičům, ale nevím jak. Nechci jim lhát, že jsem něco jiného, než jsem. Poraď mi, jak jim to mám vysvětlit?

Mourrisonova poradna