Už mám promyšlené, jak se zabít...

Ahoj Mourrisone, píšu do tvojí poradny asi po čtvrté, mám docela hodně problémů, ale vím, že ty poradíš. Je mi 13 a trápí mě tohle: 1. mám starší sestru a připadá mi, že ji rodiče mají raději. Vždycky, když jsme byli mladší a ona něco chtěla, tak to dostala bez problémů, a když jsem chtěla to samé, tak řekli: to chceš jenom proto, že to má ona. Teď když jsme starší, tak zase vždy když přijdu domů, musím dělat svoje i její domácí práce. Např. mě táta pošle do jejího pokoje, abych jí tam uklidila atd. To předchází problému 2. Nemám žádný čas pro sebe ani na učení, kvůli čemuž mám špatné známky, a když už tak se nedokážu soustředit. Myslím si, že mám ADHD (problém číslo 3) a i moje doktorka mi řekla, ať navštívím psychologa, ale moje máma mi nevím, proč řekla, že mě tam brát nebude a ať to neříkám tátovi. Jak asi začínáš tušit, tak tohle bude dlouhá zpráva. Dále 4. Moje rodina věří v islám, ale já si nejsem jistá, jestli věřím. Pokaždé jen předstírám, že se modlím a vyhýbám se tomu, jak jen můžu. Dále, 5. Nejspíš si nepamatuješ, ale psala jsem ti o tom, že se cítím jako náhradní kamarádka pro "Kláru", no a potom se se mnou zase bavila, jenže teď už se chová strašně.... Nevím, jak to říct. Prostě mi chybí ta její stará "verze" a připadám si jako někdo mladší, jako malý děcko, když se chová tak pubertálně. Už zase se baví jen se svojí starou kamarádkou a já to nedávám. To všechno, co jsem ti napsala, vytváří jeden velký problém. Že se sebepoškozuju a chci se zabít. Mám to dokonce i promyšlené. No myslím, že už je to dost dlouhá zpráva takže.... asi ahoj. Tvoje anonymní fanynka (už zase)

Odpověď

Milá anonymko,

je mi opravdu moc líto, jak se ve své rodině cítíš. A rozumím ti, svoje pocity těžko někomu vysvětlíš, zvlášť když si myslí, že dělá všechno správně. Nemyslím si, že by tvoje rodiče měli sestru raději, ale je možné, že svým chováním v tobě vyvolávají opačný dojem. Stejně jako ty, i já si nemyslím, že bys měla uklízet její pokoj. Navíc to sestře ani nemusí být příjemné, že jí přerovnáváš její věci a nakukuješ do jejího soukromí.

Co se týká víry – máš právo na svoji vlastní, opravdu si můžeš věřit, v co chceš. Pravda ale je, že pokud žiješ s rodiči, kteří tě vychovávají, živí a starají se o tebe, pravděpodobně tě i ovlivňují svojí vírou.

Kde hledat pomoc

Píšeš, že se sebepoškozuješ a přemýšlíš o konci. Rozumím ti, fyzická bolest je snesitelnější než ta duševní, ale nic tím nevyřešíš. Nezapomeň a dost důrazně tě upozorňuji, že všechny problémy mají svá řešení. Je ti 13 let, jsi šikovná zralá holka, tak okamžitě pro sebe vyhledej pomoc.

Zavolej na Linku bezpečí – 116 111, svěř se jim se svými problémy a oni tě nasměrují, kam se konkrétně obrátit. Nebude dlouho trvat a ty si budeš moct vzít život do vlastních rukou.

Věř mi, že máš před sebou moře krásných chvil, zážitků, přátelství, lásek a dobrodružství. Samozřejmě, že přijdou i bolesti a ztráty, ale takový už život je. Stejně jako je tomu u počasí – slunce také nesvítí pořád, stejně jako neprší a nebouří pořád. Budu moc a moc rád, když mi napíšeš, jak se ti daří. Nezapomeň, že jsem tu vždycky pro tebe. Mourrison

Potřebuješ pomoc a poradit?

Potřebuješ poradit s problémy, hledáš pomoc, chceš se na něco zeptat nebo vysvětlit? Napiš Mourrisonovi! Každý den vychází na webu ábíčka jedna odpověď.

Nezvládám to! Zabiju buď sebe, nebo matku...

Moje kamarádka se zabila a teď mi neskutečně chybí...

Sdílej

28. října 2024

Proč si dětský psycholog vzal život?

Ahoj Mourrisone, jsem fakt zvědavý, jak mi na tohle odpovíš. Radíš tu, že když máme nějaké problémy nebo nás něco trápí, tak máme vyhledat školního psychologa. Jenže na internetu jsem četl, že asi před dvěma týdny si jeden dětský psycholog vzal život. Jak mi tohle vysvětlíš?

Mívám divné stavy: Nevidím a dostanu zimnici, co to je?

Někdy mám takový stav – je blbě (nevím, jak to líp vysvětlit), vidím blbě nebo vůbec, zvýší se mi šelest v uších, začne po mě běhat zimnice (napřed se mi udělá horko), a pak když zakončí, mám jakoby brnění, nevím, jak líp to momentálně popsat, jsem zpocená (vždy to trvá naštěstí chvilku). Už dlouho jsem ho neměla, upřímně si ho nepomatuju na 100 %, ale dnes to bylo zase měla blbé vidění a zvýšila se mi šelest v uších, bylo to ve škole při hodině přírodopisu, nikdo si toho nevšiml (někdy si toho všimly buď učitelka nebo asistentka), po chvilce jsem se vzpamatovala, a protože to byla pátá hodina, tak jsem šla na oběd. Vím, že jsem se snažila nepůsobit, že je mi nepříjemně, v poslední chvíli jsem si dala hlavu na lavici, když jsem ji zvedla, viděla jsem bledě, což po chvíli zmizlo, neřekla bych, že se se mi objevily všechny věci, co se mi v minulosti staly. Protože mi nebylo tak blbě, tuším že je to psychosomatický, protože skoro vždy jsme se učili o krvi, dnes i o dárcovství orgánů, přijdu si strašně příliš citlivá, vím, že jednou jsme tohle téma dárcovství orgánů řešili v prvním, takže jsem jela domů, neřekla bych, že tyhle témata probíráme nějak příliš důkladně, jak už jsem říkala, přijdu si strašně přecitlivělá a nepomáhá tomu, že se mi stejným způsobem udělalo blbě jednou při češtině, ten důvod proč, naprosto nechápu. Doufám, že můj popis dává logiku.

Mourrisonova poradna