Kamarádi se mě štítí, protože jsme měli doma štěnice

Ahoj Mourrisone, je mi to hrozně blbý ti psát, ale u nás doma se objevily štěnice, dostaly se k nám od sousedů přes stoupačky. Sousedi mají hrozný bordel za dveřma a tak se nedivím, že je tam měli. Jenže to zjistili kamarádi a teď se mnou nechtěj kamarádit.

Odpověď

Milý anonyme,

jsem rád, že jsi překonal ostych a pocit studu a napsal jsi mi. Možná se budeš divit, ale výskyt štěnic vůbec není projevem špatné (nebo dokonce žádné) hygieny, pořádku, špíny a čistoty.

Tento hmyz se vyskytuje kdekoli kolem nás a můžeme si ho kdokoli a kdykoli přinést domů. Stačí, abychom si sedli na polstrované sedačky ve vlaku či autobuse, přespali v penzionu nebo hotelu, anebo odložili kufr či tašku do skříně, kde se vyskytují.

Takže ani nezjistíš, jestli je máte od sousedů anebo jste si je přinesli nechtěně domů. A přesně takto bys to mohl vysvětlit svým kamarádům. V současné době, kdy se hodně cestuje po celém světě, je jejich transport docela jednoduchý – protože taková jedna štěnice dokáže žít bez potravy – lidské krve až půl roku. Mourrison

Potřebuješ pomoc a poradit?

Potřebuješ poradit s problémy, hledáš pomoc, chceš se na něco zeptat nebo vysvětlit? Napiš Mourrisonovi! Každý den vychází na webu ábíčka jedna odpověď.

Jsem v nové škole a pořád nemám kamarády

Nikdy nedělám, co chci já, pořád se přizpůsobuju, jak to mám změnit?

Sdílej

6. listopadu 2024

Chtěl bych navrhovat interiéry a domy, co mám jít studovat?

Ahoj Mourrisone, už od malička mi děsně baví, když někam přijedu, tak si představuju, jak bych to tam předělal – kam bych dal postel, kde bych postavil zeď a tak. Taky si pořád rád maluju různý návrhy domu, ve kterém bych chtěl bydlet. Docela bych se s tím chtěl i živit, poradíš mi, co jít studovat? Díky, Martin

Je mi zle ze školy a mám panické ataky

Ahoj Mourrisone, obracím se na tebe, protože vím, že ty vždy poradíš. Jsem na střední a vloni jsem málem nepostoupila do dalšího ročníku. Jen pomyslím na školu a na nadcházející testy, je mi zle. Projevuje se to na mě i fyzicky, hlavně motáním hlavy a neustálým napětím. Mám strach, že se jednou ve škole zhroutím. Zatím se mi to podaří nechat, až když jsem sama a můžu v klidu brečet. Při neúspěchu to nesu hodně špatně. Prožívám to pořád dokola. Měla jsem už i čest s panickými atakami. Chci prostě odmaturovat a nezbláznit se z toho, nevím jak dál...

To mě fakt trápí: Jsme divná rodina, která se pořád hádá

Ahoj Mourrisone, chtěla bych se s tebou poradit o něčem, co mě fakt trápí. Jsme docela velká rodina, která se schází skoro vždycky, když má někdo narozeniny. Jenže skoro vždycky se tam dospělí pohádají, máma nebo teta nebo babička pak brečí. A to je fakt vždycky. Už mě to ani nebaví tam jezdit, ale mám je vlastně všechny svým způsobem ráda. Poradil bys mi, co bych jim všem měla říct? Díky za radu, Gábina

Dřív to byl jen kamarád, ale teď ho miluju... co mám dělat?

Ahoj Mourrisone, jsem úplně zmatená. Od první třídy sedím v lavici s jedním klukem a jsme velký kamarádi. Bydlíme v jedné vesnici, a tak jezdíme i domu spolu, vždycky se děsně nasmějem. Jenže já jsem si teď uvědomila, že ho asi miluju, pořád na něj myslím a když nejsem s ním, tak se mi po něm stýská. Co mám dělat? Alex (jasně že se jmenuju jinak)

Mourrisonova poradna