Je normální, že jsem raději sama než s rodiči?

Ahoj Mourrisone, mám moc ráda svoje rodiče a vím, že to se mnou myslí dobře. Jenže poslední dobou jsem se přistihla, že jsem raději sama doma, zkrátka, když oni jsou v práci nebo někde venku. Začínám mít výčitky. Myslíš, že to je normální, že s nima nechci být, i když je mám ráda? Lucka

Odpověď

Ahoj Lucko,

děkuji ti za důvěru, se kterou se na mě obracíš. Člověk se v žádném případě a nikdy nemusí stydět za svoje emoce a pocity. Jsou to jen a jen tvoje pocity a nikdo nemá právo tě za ně soudit, ani ti je brát.

Jsi ve věku, kdy si začínáš uvědomovat sama sebe jako osobnost se svým viděním světa, se svými názory na lidi a svět okolo. Tvoje pocity a intuice jsou vlastně tvoje značky, po které cestě se vydat. A k tomuto velkému poznání potřebuješ svůj čas a prostor, zkrátka být sama na místě, kde se cítíš dobře a bezpečně. A k tomu dobrý domov úplně vyzývá.

Řekl jsem to teď možná trochu složitě, ale věřím, že víš, o čem píšu. Neměj žádné výčitky, že si doma užíváš chvíle samoty a prožívej si je naplno, jak jen to jde. A kdyby náhodou bylo doma stále plno, zkus si najít způsob, jak být sama – v sauně, při cvičení nebo na procházkách. Mourrison

Potřebuješ pomoc a poradit?

Potřebuješ poradit s problémy, hledáš pomoc, chceš se na něco zeptat nebo vysvětlit? Napiš Mourrisonovi! Každý den vychází na webu ábíčka jedna odpověď.

Máma s tátou se na mě nikdy nepřišli podívat na zápas...

Hádám se s mámou a ona se kvůli mně zhroutila, co mám dělat?

Sdílej

10. listopadu 2024

Nedostávám kapesné, a kamarádi mi říkají „socka“

Ahoj Mourissone, chodím na osmiletý gympl a rodiče mě drtí do jedniček, maximálně dvojek. Vždy, i když mi vychází dvojka, tak mě za trojku seřvou a jsme s rodičema „domluveni", že za trojky nebude kapesné - všichni kamarádi mají trojky a mají vždy plnou peněženku a já za jednu trojku z chemie mám 0 Kč, tudíž mi přezdívají „socka". Pomoc mi, jak je přemluvit, ať jsou otevřenější i trojkám.

Bojím se učitele! Řve, ničí věci ve třídě a svádí to na nás

Bojím se našeho učitele na výtvarnou výchovu. Hrozně řve a nevím co ještě, když někdo namaluje něco špatně, tak se naštve a dává dokonce i pětky a nenechává nás si to namalovat podle nás. Jednou i rozrazil dveře, když někdo z naší třídy zlobil, promáčklo to trochu dveře, a když přišli učitelé z jiných tříd, řekl, že to byl někdo z nás a někoho náhodně vybral, když do třídy přijde někdo dospělý, tak se chová úplně normálně. Díky, Jakub, 12 let

Mám jít na gymnázium, když ještě nevím, čím chci být?

Dobrý den, (když se mě někdo zeptal, čím chci být, až vyrostu) od malička jsem chtěla být doktorkou, četla jsem si o těle, dívala se na seriály a celkově mě to bavilo. Poslední tři roky mě to ale hodně táhne k povoláním jako například: herečka, scénáristka, režisérka, pracovnice v zoo, a je toho ještě víc, nad čím zvažuju. Bylo období, kdy jsem chtěla být spisovatelkou (pořád mě baví psát, mám i deník, kde si často píšu zážitky), ale rodiče mi to s dobrým úmyslem vymluvili, že by ty knížky musely být hodně úspěšné, abych si takovou prací dobře vydělala atd. Pochopila jsem to hodně rychle a uvědomila jsem si, že vlastně ani nechci dělat práci, kde budu jenom sedět za stolem, ale chci být aktivní. Baví mě se hýbat a musela jsem si přiznat, že celý den v kanceláři by pro mě byl trest. Právě jsem v 8. třídě a příští rok budu psát přijímačky. Mám rozhodnuto, že bych chtěla jít na gymnázium. Nemám ještě vybrané povolání a za čtyři roky to můžu zase vidět jinýma očima. Navíc z gymnázia můžu jít téměř kamkoli. Mám ale strach o známky, už teď v 8. třídě bojuji s angličtinou a zeměpisem, kde mi vychází 3, i když se učím. Jinak mám známky 1 a 2. Vím, že gymnázium je něco jiného než základka, přece jenom je to střední škola a tím pádem je tam mnohem těžší učivo, myslíš, že kdybych dávala pozor a doma bych se pečlivě učila, stačilo by to na dobré známky, když už teď mám ze zeměpisu a angličtiny 3? Moc děkuji.

Kamarád je sprostý, dělá si srandu z tragédií a myslí si, že je frajer

Ahoj Mourissone, ve třídě mám kamaráda, který mluví strašně sprostě a nevhodně. Myslí si, že je frajer, jen protože říká furt sprostá slova a mně to vadí, protože se za něj jakožto kamarád cítím až nepříjemně. Dneska konkrétně zemřela spolužačce babička a místo toho, aby řekl větu typu ,,upřímná soustrast" nebo ,,odpočívej v pokoji", tak se jí ze „srandy" vysměje a řekne „tvoje bába byla stará jak naše fyzikářka a zaslouží už si to, akorát fyzikářka měla štěstí" nebo si DĚLÁ (přítomný čas) srandu ze střelby na FFUK. Já jsem s ním rozuzlil spolupráci, ale je mi ho celkem líto, protože je nejspíš psychicky v nepořádku a chtěl bych mu pomoc, ale nevím jak, protože každý na něj pohlíží jako na rebela, ale já když se s ním bavím, tak mi přijde, že je spíš ,,mimo" a ne rebel. Jak mu mám pomoci nebo jestli mu mám pomoci. Děkuji Karel, 13 let

Mourrisonova poradna