Bojím se, že mě odmítne...

Ahoj Mourrisone, potřebuju poradit. Je mi 13 a líbí se mi jeden kluk, taky 13. Jenže mi dalo strašnou práci se s ním skamarádit a je jeden z mých nejlepších kamarádů. A já se bojím, že mě odmítne. Protože pak bych si vedle něj připadala strašně trapně. Myslím, že ví, že se mi líbí, ale nejsem si jistá. Taky jsme si tak rok zpátky strašně moc psali, třeba až do půlnoci, ale on se teďka strašně změnil. Chtěla jsem si říct, že se přes něj prostě přenesu, ale nedokážu si sebe představit s nikým jiným. Miluju ho a pořád si s ním představuju budoucnost. Taky má trochu deprese, I já jsem je měla, ale teď už je to celkem v pořádku. Snažím se s ním pořád povídat, ale pak si připadám strašně otravná. Prostě mi chybí každou vteřinu a já se bojím, že jestli se mu někdy něco stane, nesnesu to a asi se zabiju. Co mám dělat? Mám mu říct, jak strašně ho mám ráda? Co když mě odmítne a nebude se se mnou chtít dál bavit?

Odpověď

Milá anonymko,

máš naprostou pravdu, že přátelství je někdy víc než láska. Ale na druhou stranu lásce neporučíš, a tak se klidně může stát, že se zamiluješ do svého nejlepšího kamaráda. A je to pochopitelné, protože se znáte nejen z těch hezkých, ale i těch těžších chvil.

Píšeš, že se v poslední době změnil. Takže si sama sobě upřímně odpověz - líbí se mi jeho chování? Je mi s ním dobře? Je to kluk, na kterého se můžu spolehnout? Máme společné zájmy? Umíme se spolu smát? Samozřejmě to nemůžu vědět, ale třeba jsi zamilovaná do kluka, kterým býval dřív, a teď je jiný.

Píšeš, že si nedokážeš představit budoucnost s nikým jiným. Tomu rozumím, a proto na něj nijak nenaléhej a nepospíchej. Nech vašemu kamarádskému vztahu volný průchod a časem uvidíš, třeba přeroste v lásku. Teď bude nejlepší, když mu budeš v těžkých chvílích velkou oporou a vrbou, které se může svěřit. Mourrison

Potřebuješ pomoc a poradit?

Potřebuješ poradit s problémy, hledáš pomoc, chceš se na něco zeptat nebo vysvětlit? Napiš Mourrisonovi! Každý den vychází na webu ábíčka jedna odpověď.

Hrozně se mi líbí jeden kluk, ale nelíbí se mi, jak se chová

Líbí se mi holka, ale mám pocit, že já jí ne. Co mám dělat?

Sdílej

26. listopadu 2024

Nikdo se tam se mnou nebaví, všichni mě ignorují

Ahoj Morrisone, pár odpovědí, jsem četla a zdá se, že se vyznáš. Takže se pokusím zeptat i já. Už od školky mám problém bavit se se svými vrstevníky. Ne že bychom se neměli o čem bavit, spíš mě ignorují. Chodím do 6. ročníku na 8 letém gymnáziu, a nikdo se tam se mnou nebaví. Navíc mám psychické problémy, které nedokážu úplně skrýt a kvůli kterým se za mě mamka stydí. Spolužáci ke mě nejsou hnusní, jen mě ignorují. Ovšem díky těm problémům je pro mě pobyt ve škole těžký, a možná, že kdybych měla duši, na kterou se můžu spolehnout, bylo by to trošku snesitelnější. (Učení mě baví, vyhrávám olympiády, ale pokud se nenaučím nějak socializovat, bude to těžký.) Děkuji, Tess, 16

Nedostávám kapesné, a kamarádi mi říkají „socka“

Ahoj Mourissone, chodím na osmiletý gympl a rodiče mě drtí do jedniček, maximálně dvojek. Vždy, i když mi vychází dvojka, tak mě za trojku seřvou a jsme s rodičema „domluveni", že za trojky nebude kapesné - všichni kamarádi mají trojky a mají vždy plnou peněženku a já za jednu trojku z chemie mám 0 Kč, tudíž mi přezdívají „socka". Pomoc mi, jak je přemluvit, ať jsou otevřenější i trojkám.

Bojím se učitele! Řve, ničí věci ve třídě a svádí to na nás

Bojím se našeho učitele na výtvarnou výchovu. Hrozně řve a nevím co ještě, když někdo namaluje něco špatně, tak se naštve a dává dokonce i pětky a nenechává nás si to namalovat podle nás. Jednou i rozrazil dveře, když někdo z naší třídy zlobil, promáčklo to trochu dveře, a když přišli učitelé z jiných tříd, řekl, že to byl někdo z nás a někoho náhodně vybral, když do třídy přijde někdo dospělý, tak se chová úplně normálně. Díky, Jakub, 12 let

Mám jít na gymnázium, když ještě nevím, čím chci být?

Dobrý den, (když se mě někdo zeptal, čím chci být, až vyrostu) od malička jsem chtěla být doktorkou, četla jsem si o těle, dívala se na seriály a celkově mě to bavilo. Poslední tři roky mě to ale hodně táhne k povoláním jako například: herečka, scénáristka, režisérka, pracovnice v zoo, a je toho ještě víc, nad čím zvažuju. Bylo období, kdy jsem chtěla být spisovatelkou (pořád mě baví psát, mám i deník, kde si často píšu zážitky), ale rodiče mi to s dobrým úmyslem vymluvili, že by ty knížky musely být hodně úspěšné, abych si takovou prací dobře vydělala atd. Pochopila jsem to hodně rychle a uvědomila jsem si, že vlastně ani nechci dělat práci, kde budu jenom sedět za stolem, ale chci být aktivní. Baví mě se hýbat a musela jsem si přiznat, že celý den v kanceláři by pro mě byl trest. Právě jsem v 8. třídě a příští rok budu psát přijímačky. Mám rozhodnuto, že bych chtěla jít na gymnázium. Nemám ještě vybrané povolání a za čtyři roky to můžu zase vidět jinýma očima. Navíc z gymnázia můžu jít téměř kamkoli. Mám ale strach o známky, už teď v 8. třídě bojuji s angličtinou a zeměpisem, kde mi vychází 3, i když se učím. Jinak mám známky 1 a 2. Vím, že gymnázium je něco jiného než základka, přece jenom je to střední škola a tím pádem je tam mnohem těžší učivo, myslíš, že kdybych dávala pozor a doma bych se pečlivě učila, stačilo by to na dobré známky, když už teď mám ze zeměpisu a angličtiny 3? Moc děkuji.

Mourrisonova poradna