Vůbec se netěším na Vánoce, naši se vždycky pohádají i s babičkou!

Ahoj Mourrisoen, asi budu jedinej, ale vůbec se netěším na Vánoce. Dárky jsou sice fajn, ale máma s tátou se vždycky hádaj a další dny přicházejí babičky a dědové a pak se taky vždycky hádaj. Už aby bylo po Vánocích.

Odpověď

Ahoj Lukáši,

ani nevíš, jak moc ti rozumím. Také jsem se jako malý nesmírně moc těšil na Vánoce, stromeček a dárky, ale někde ve skrytu duše jsem se netěšil na napětí, které v rodině panovalo. Maminka byla nervózní, protože chtěla mít všechno perfektní a akorát a tatínek zase musel vykonávat činnosti, na které nebyl zvyklý anebo se mu nechtělo. V dospělosti jsem ale přišel na to, že to rodiče hlavně chtěli kvůli nám, aby my jsme byli šťastní. A tak to je určitě i ve tvé rodině.

Vánoce jsou obdobím plných emocí, lidé jsou kolikrát hodně smutní (přitom všechno okolo jim přikazuje, aby byli veselí), v pracích je konci roku nejvíc práce, peče se cukroví, shánějí se dárky, řeší se finance – a potom všem přijde Štědrý den, kdy se uvolníme a kolikrát celou situaci nezvládneme. Možná by bylo fajn rodičům pomoct a při oslavách – až začne být dusno říct, jak se cítíš a jak Vánoce vnímáš. Věřím, že si dospělí uvědomí, jak se chovají. Mourrison

Potřebuješ pomoc a poradit?

Potřebuješ poradit s problémy, hledáš pomoc, chceš se na něco zeptat nebo vysvětlit? Napiš Mourrisonovi! Každý den vychází na webu ábíčka jedna odpověď.

To mě fakt trápí: Jsme divná rodina, která se pořád hádá

Táta je furt naštvaný, křičí na mámu a ta brečí: Co mám dělat?

Sdílej

15. prosince 2024

Nezvládám to! Zabiju buď sebe, nebo matku...

Ahoj Mourrisone, už několikrát jsem psala do tvé poradny, ale dneska - nezvládám to, přijde mi že, ještě chvíli budu muset strpět žít v jednom domě jako moje matka a zabiju buď sebe, nebo ji. Neříkám to z legrace jako ostatní, já si myslím, že bych byla schopna vraždy a nejen mámy, ale i ostatních členů rodiny. Jde o to, že máma pořád jen nadržuje ostatním sourozencům, a protože jsem nejmladší a mám mezi nimi největší věkový rozdíl, tak mezi ně nezapadám a nemám s nimi naprosto žádné hezké vzpomínky. Pořád mě jen znemožňují a ponižují. Říkají mi, že jsem tlustá, že mě nikdo nemá rád a neustále něco nalhávají rodičům. Např. tátovi namluvili, že mě ve škole šikanují, i když nechodíme do stejné školy, a ani s ním nemluvím, nezná nikoho z mé školy a nejspíš si řekl, jaká legrace to je. Poté mě otec vyslýchal a vyhrožoval mi, ať mu řeknu kdo to je, i když jsem brečela a říkala, že nikdo, řešilo se to i s ředitelkou. Teď mi zase sestra ukradla věci a rozbila je a rodiče s tím nic nedělali, bojím se, že to nevydržím a hodím si někde oprátku, ale ještě víc se bojím, že o půlnoci přijdu do sestřina pokoje a zabiju jí nožem, který si schovávám v pokoji a nejsem schopná ho dát pryč. Je toho hodně, co chci udělat v životě a při každém záchvatu zoufalství a chutě ukončit to, všechno si připomínám, že kvůli těmhle lidem nebudu umírat, že je nenechám vyhrát. Poslední dobou se i často sebepoškozuju, nikdo jsi toho nevšiml, i když je to pár měsíců. Taky se chci zeptat, proč už nemůžu číst tvé odpovědi na trápení ostatních, jako to šlo dřív. Nevím, jestli to zvládnu, a ať už bude tvoje odpověď jakákoliv, doufám, že mi pomůže. Měj se, doufám a zároveň i nedoufám, že sem znovu napíšu. Tvoje anonymní fanynka

Umřel mi tatínek a já nechci žít... Pomoc!

Ahoj Mourrisone, prosím, prosím, pomoc mi. Před měsícem mi umřel můj milovanej tatínek a já bez něj nemám chuť žít. Nechci to říkat ani mámě, ani babičce, protože oni teď pořád brečí. Je mi strašně smutno a vůbec nevím, co mám dělat. Prosím, pomoc mi.

Moje kamarádka se zabila a teď mi neskutečně chybí...

Ahoj jmenuji se Bea, a chodím do páté třídy. Vím, že když si představíte pátou třídu, tak je berete ještě jako škvrňata. Ale naše třída je jiná. Jasně že jsou tam ještě výjimky, ale my holky se malujeme a už máme kluky a víme něco, co by páťačky vědět neměly. Jedna moje kamarádka i kouří. Problém je ale takový, že se s mojí třídou necítím šťastně tak, jak se cítím s jednou moji kamarádkou. Teda cítila. Zabila se. A jediné, co bych od života chtěla je, aby teď byla se mnou. Den co den si vyčítám, že jsem nebyla tak dobrá kamarádka, aby se mi chtěla svěřit. Je mi líto všech dnů, co jsem s ní mohla být, ale nebyla. Chtěla bych ji zpátky.

Mourrisonova poradna