Jak najít kompromis mezi tím, co chci a tím, co se ode mě očekává?

Ahoj, potřebovala bych poradit. Ve škole se snažím učit co nejlépe, chodím na gymnázium a dávám do toho hodně energie. I když se učím, často mám nakonec horší známku, než bych chtěla. Připadá mi, že bych mohla dokázat víc, protože když jsem byla mladší, měla jsem samé jedničky. Teď mám na vysvědčení občas dvojky, a beru to moc špatně. Občas mám pocit, že si nezasloužím všechno, co v životě mám, i když mám ráda sebe i své okolí a jsem na sebe pyšná. Mám velké plány do budoucna, ale škola mě někdy zpomaluje v mých cílech. Třeba bych raději vstávala o pár hodin později a šla spát později, protože jsem spíš noční sova. Kvůli tomu spím málo, ale nejde to jinak. Kamarádi si z toho dělají srandu, a i když vím, že to nemyslí vážně a nevadí mi to, někdy mě to přiměje nad tím přemýšlet. Jen od sebe očekávám hodně a budu očekávat ještě víc, protože vím, že jsem skvělá… ale mám pocit, že na sebe někdy tlačím až moc a nejsem si jistá, jestli je to správné. Nechci, aby mě škola brzdila v mých snech, ale zároveň vím, že je důležitá. Jak najít rovnováhu mezi tím, co chci, a tím, co se ode mě očekává? Jak si nastavit zdravější přístup k učení a výkonu, abych si tolik nevyčítala, když se mi něco nepovede tak, jak bych chtěla? A hlavně – jak dosáhnout lepších známek bez toho, abych se přetěžovala? Budu ráda za jakoukoli radu. Děkuji! Anonymka, 13 let, 8. třída.

Odpověď

Milá anonymko,

děkuju ti za velice moudrý dopis, ve kterém jsi úžasně vystihla svoje dilemata. Hned v úvodu tě chci ujistit, že jsou v pořádku, každý z nás o sobě pochybuje a přemýšlí, jak dál. Píšeš, že tě škola zpomaluje ve tvých plánech, ale zároveň si uvědomuješ, že je důležitá.

Ano máš pravdu, že je důležitá, ale zároveň máš pravdu, že ne každému vyhovuje zdejší vzdělávací systém. S tím my dva ale nic neuděláme. I dvojky jsou krásné známky (zvláště na gymnáziu), proto se snaž rozdělit svůj volný čas mezi přípravou do školy a svými sny. Je dobré, když od sebe člověk očekává mnoho (čím výš cílíš, tím víc dosáhneš), ale ne na úkor štěstí a zdraví.

Mám kamarádku, která byla talentovaná na herectví, ale podle přání rodičů šla na medicínu. Vystudovala ji s červeným diplomem, ale dneska cítím, že by byla daleko šťastnější někde jinde. Tím ti chci naznačit, abys v životě, pokud možno neplnila cizí očekávání. Je to jen a jen tvůj život a nikdo jiný ho za tebe žít nebude.

A jak nakládat s případnými neúspěchy? I ty jsou důležité, díky nim se můžeme poučit a posunout dál. Pokud pro danou věc uděláš v daný moment všechno (pokaždé jsou jiné podmínky), není proč si něco vyčítat, jen si vzít ponaučení. Mourrison

Potřebuješ pomoc a poradit?

Potřebuješ poradit s problémy, hledáš pomoc, chceš se na něco zeptat nebo vysvětlit? Napiš Mourrisonovi! Každý den vychází na webu ábíčka jedna odpověď.

Chci jen na jednu školu, ale co když se na ni nedostanu?

Mám černé svědomí. Jsem zlý člověk?

Sdílej

20. března 2025

Čím jsem starší, tím mám větší strach, co bude...

Ahoj Mourrisone, čím jsem starší, tím mám větší strach, co bude. Všude na internetu pořád čtu, jak to mají a budou mít mladý lidi těžký. Nebudeme mít peníze na bydlení, máme zamořenou planetu, nebudeme mít důchody a tak. Vůbec nevím, co si o tom mám myslet, a to mi je teprve 14.

Je mi 13 a není mi příjemné, když mě táta lechtá... co mám dělat?

Ahoj Mourrisone, chtěla bych se ti s něčím svěřit, s čím si nevím rady. S tátou máme super vztah a od malička se škádlíme, různě lochtáme a plácáme. Já už jsem trochu přestala, ale táta ne a mně už je to kolikrát nepříjemný. Co s tím mám dělat? (je mi 13)

Proč si dětský psycholog vzal život?

Ahoj Mourrisone, jsem fakt zvědavý, jak mi na tohle odpovíš. Radíš tu, že když máme nějaké problémy nebo nás něco trápí, tak máme vyhledat školního psychologa. Jenže na internetu jsem četl, že asi před dvěma týdny si jeden dětský psycholog vzal život. Jak mi tohle vysvětlíš?

Mívám divné stavy: Nevidím a dostanu zimnici, co to je?

Někdy mám takový stav – je blbě (nevím, jak to líp vysvětlit), vidím blbě nebo vůbec, zvýší se mi šelest v uších, začne po mě běhat zimnice (napřed se mi udělá horko), a pak když zakončí, mám jakoby brnění, nevím, jak líp to momentálně popsat, jsem zpocená (vždy to trvá naštěstí chvilku). Už dlouho jsem ho neměla, upřímně si ho nepomatuju na 100 %, ale dnes to bylo zase měla blbé vidění a zvýšila se mi šelest v uších, bylo to ve škole při hodině přírodopisu, nikdo si toho nevšiml (někdy si toho všimly buď učitelka nebo asistentka), po chvilce jsem se vzpamatovala, a protože to byla pátá hodina, tak jsem šla na oběd. Vím, že jsem se snažila nepůsobit, že je mi nepříjemně, v poslední chvíli jsem si dala hlavu na lavici, když jsem ji zvedla, viděla jsem bledě, což po chvíli zmizlo, neřekla bych, že se se mi objevily všechny věci, co se mi v minulosti staly. Protože mi nebylo tak blbě, tuším že je to psychosomatický, protože skoro vždy jsme se učili o krvi, dnes i o dárcovství orgánů, přijdu si strašně příliš citlivá, vím, že jednou jsme tohle téma dárcovství orgánů řešili v prvním, takže jsem jela domů, neřekla bych, že tyhle témata probíráme nějak příliš důkladně, jak už jsem říkala, přijdu si strašně přecitlivělá a nepomáhá tomu, že se mi stejným způsobem udělalo blbě jednou při češtině, ten důvod proč, naprosto nechápu. Doufám, že můj popis dává logiku.

Mourrisonova poradna