O drontu mauricijském, kterého známe jako blbouna nejapného nebo doda, bylo popsáno mnoho stránek vědeckých textů. K přesnému určení a popisu druhu ale chybělo to hlavní – kompletní typový exemplář, tzv. holotyp. To je zjednodušeně řečeno typický vzorek druhu, který má všechny znaky, jimiž se odlišuje od druhů příbuzných.
Existoval pták dodo?
Jenže z vyhynulého doda měli vědci dlouho k dispozici jen pár kostí, několik dobových kreseb a nepřesných popisů pořízených nejčastěji námořníky. Tyto neucelené informace vedly k tomu, že bylo popsáno hned několik odlišných druhů. Mnoho vědců naopak až do začátku 19. století považovalo doda za neexistujícího mýtického ptáka. Podobně na tom byl i příbuzný dronte samotářský z ostrova Rodrigues vzdáleného přes 500 km od Mauricia.
Kosti pohřbené v bažině
V roce 1865 ale přišel zásadní okamžik: V bažině Mare aux Songes na jihovýchodním pobřeží ostrova bylo objeveno množství kosterních pozůstatků vyhynulých zvířat z období před více než čtyřmi tisíci lety. Nechyběly mezi nimi ani kosti drontů. Od té doby sem vědci podnikli řadu výprav. Nejúspěšnější byla ta poslední v roce 2005. Tehdy vědci objevili pozůstatky nejméně 17 jedinců drontů, z nichž se jim podařilo sestavit téměř kompletní kostru.
Dronte byl nelétavý holub
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa bez reklam na 9 webech.
