20. dubna 2025 • 08:28
O drontu mauricijském, kterého známe jako blbouna nejapného nebo doda, bylo popsáno mnoho stránek vědeckých textů. K přesnému určení a popisu druhu ale chybělo to hlavní – kompletní typový exemplář, tzv. holotyp. To je zjednodušeně řečeno typický vzorek druhu, který má všechny znaky, jimiž se odlišuje od druhů příbuzných.
Existoval pták dodo?
Jenže z vyhynulého doda měli vědci dlouho k dispozici jen pár kostí, několik dobových kreseb a nepřesných popisů pořízených nejčastěji námořníky. Tyto neucelené informace vedly k tomu, že bylo popsáno hned několik odlišných druhů. Mnoho vědců naopak až do začátku 19. století považovalo doda za neexistujícího mýtického ptáka. Podobně na tom byl i příbuzný dronte samotářský z ostrova Rodrigues vzdáleného přes 500 km od Mauricia.
Kosti pohřbené v bažině
V roce 1865 ale přišel zásadní okamžik: V bažině Mare aux Songes na jihovýchodním pobřeží ostrova bylo objeveno množství kosterních pozůstatků vyhynulých zvířat z období před více než čtyřmi tisíci lety. Nechyběly mezi nimi ani kosti drontů. Od té doby sem vědci podnikli řadu výprav. Nejúspěšnější byla ta poslední v roce 2005. Tehdy vědci objevili pozůstatky nejméně 17 jedinců drontů, z nichž se jim podařilo sestavit téměř kompletní kostru.
Dronte byl nelétavý holub
Nové nálezy obnovily zájem vědců o dronta. Naposledy se jím zabývali vědci z anglické univerzity v Southamptonu, kteří odvedli kus doslova mravenčí práce. Prostudovali veškeré záznamy o drontech od roku 1598, jejich pozůstatky uložené v nejrůznějších muzeích a za pomoci nejnovějších počítačových technologií zrekonstruovali jeho téměř přesnou podobu.
Podrobné srovnávací studie kosterních nálezů pak potvrdily již dřívější předpoklad, že dronte mauricijský patří do příbuzenstva holubů. A protože na ostrovech nežily žádné šelmy, které by ho ohrožovaly, druhotně ztratil schopnost létat.
Nová podčeleď blbounů
Srovnání se všemi známými zástupci holubů (řád měkkozobí – Columbiformes) umožnilo vědcům určit místo blbouna v zoologickém systému. Především se ukázalo, že existovaly pouze dva druhy drontů, všechny ostatní byly buď chybně popsány, nebo šlo o synonyma.
Platnými druhy tak zůstal jen dronte mauricijský (Raphus cucullatus), který žil na ostrově Mauricius, a dronte samotářský (Pezophaps solitaria) z ostrova Rodrigues. Jejich DNA pak prozradila, že se tito dva zástupci holubů liší od všech ostatních, vědci pro ně proto vytvořili samostatnou podčeleď drontovití (Raphinae), jejíž jsou jedinými známými zástupci.
Jaký byl doopravdy?
O drontech se dlouho věřilo, že šlo o hloupé těžkopádné ptáky. Kosti nohou ale byly silné s výraznými šlachovými úpony, což dokládalo, že byli naopak rychlí a vytrvalí běžci. Silný zobák napovídal, že mohli louskat i velmi tvrdá semena, takže netrpěli nedostatkem potravy. Drontové tak byli dokonale přizpůsobení svému prostředí a hráli významnou roli v ostrovním ekosystému.
Proč tedy vyhynuli? Vědci nevěří, že za to mohou jen lovci, podle nich doplatili hlavně na příchod lidských osadníků a jejich zvířecího doprovodu, jakým byly psi, kočky a prasata. Proti nim neměli nelétaví ptáci žádnou šanci.
Blízcí příbuzní holubů:
Dronte měl společné předky
Přestože si oba druhy drontů vyžádaly mezi ostatními holuby samostatnou podčeleď, všichni mají společné předky. Od některých se oddělili tak dávno, že jsou zcela jiní, s jinými sdíleli společný vývoj ještě dlouhá tisíciletí a mají velmi podobné genetické informace. Ze současných druhů holubů tak dnes vědci považují za geneticky nejbližšího příbuzného drontů holuba nikobarského (Caloenas nicobarica) a hned po něm holuby korunáče (r. Goura) a kriticky ohroženého holuba zejkozobého (Didunculus strigirostris).
