Nejlepší lanovky do zatáčky: Přesvědčte se, že nemusí jezdit rovně podle pravítka

Možná vás někdy napadlo, proč většina lanovek vede jenom rovně. Je to proto, že zatáčení není žádná legrace! Když lanovka zatáčí, vzniká spousta technických komplikací. Hlavní potíž je v tom, jak je sedačka nebo kabinka připevněná k lanu. Tenhle úchyt je totiž zahnutý na vnější stranu, takže když lanovka zatáčí, může se v zatáčce zaseknout.

Na vnější straně zatáčky to problém není, ale na vnitřní straně by to bez speciálního řešení nešlo. Představte si to, jako když máte kloub – na jednu stranu se ohne skvěle, ale na druhou stranu to prostě nejde. Proto inženýři museli vymyslet několik důmyslných způsobů, jak tento problém vyřešit.

Nejjednodušší řešení

Lanovky se speciální stanicí

Nejsnazší způsob, jak dostat lanovku do zatáčky, je postavit v místě ohybu speciální stanici. Tady se sedačky od lana odpojí a mohou zatočit, jak je libo. Je to podobné, jako když vlak přejíždí na jinou kolej – prostě se odpojí a pak zase připojí. Řešení je to technicky jednoduché a elegantní, ale po finanční stránce značně náročné.

Úhlová stanice šestisedačkové lanovky Kringsalmbahn na Obertauernu, vystoupit ani nastoupit zde není možné •  Rodolphe Gand, Radim Polcer

Těmto stanicím se říká úhlové a existují ve dvou verzích. První je čistě průjezdní – sedačky projedou vysoko nad zemí a nikdo nemůže nastoupit ani vystoupit. Je to, jako když jedete autem po nadjezdu – prostě projedete a pokračujete dál. Takové stanice jsou vzácné, ale můžete je vidět třeba v rakouském Obertauernu, kde mají šestisedačkovou lanovku Kringsalmbahn.

Druhá verze funguje jako normální stanice, kde můžete nastoupit nebo vystoupit. Tady lanovka zpomalí až na staniční rychlost 0,3 metru za sekundu, takže máte šanci pohodlně vystoupit nebo nastoupit. Takových stanic najdete v Alpách spoustu – jsou praktické, protože řeší dva problémy najednou – zatočení lanovky i možnost přepravy lyžařů z jedné části areálu do druhé.

Trik s kladkami

Lanovky s šikmými kladkami

Existuje i levnější, ale omezené řešení – šikmé kladky. Představte si, že kladky, přes které jede lano, nejsou postavené rovně, ale trochu nakřivo. Je to, jako když naklápíte talíř – lano po nich může lehce sklouznout do strany. Je to jednoduché a funguje to jak u lanovek, tak u vleků.

Má to ale háček – lanovka může zatočit jen o pár stupňů. Když chcete větší zatáčku, musíte dát více šikmých kladek za sebe. To se používá hlavně u vleků, kde to není takový problém. U lanovek je to složitější – tady se zatáčka většinou rozdělí na více podpěr za sebou, takže lanovka zatáčí postupně a plynule.

Osmikabinková lanovka Hochzillertalbahn III v rakouském Kaltenbachu má trasu zalomenou o 1,8° pomocí šikmých kladek, toto zalomení je rozděleno na 4 podpěry, na snímku je jedna z nich •  Rodolphe Gand, Radim Polcer

Skvělým příkladem takového řešení je lanovka v rakouském Kaltenbachu. Jmenuje se Hochzillertalbahn III a zatáčí o 1,8 stupně na čtyřech podpěrách. Ještě zajímavější je osmikabinková lanovka Choralmbahn ve Westendorfu, která dokáže zatočit dokonce o 5 stupňů! To už je na lanovku pořádná zatáčka!

Trojúhelníková trasa

Lanovka jako víceúhelník

Další možnost, jak s lanovkou zatočit, je udělat její trasu do tvaru trojúhelníku nebo víceúhelníku. Jako byste jeli autem někam, kde není přímá cesta a museli jet oklikou. Tažná větev (ta, co jede nahoru) zatočí pomocí speciálního zařízení, kterému se říká horizontální úhlový lanáč. A vratná větev (ta, co jede dolů) se vrací úplně jinudy – třeba i vysoko nad terénem, kde nikdo nelyžuje.