Dan Přibáň, známý český cestovatel a dobrodruh, který se proslavil svými výpravami ve žlutých trabantech, se tentokrát vydal na netradiční cestu s ještě netradičnějšími vozidly. Opět je přelakoval na žluto, aby zapadaly do jeho zavedené značky Žlutý cirkus. Pro svou šestou expedici vyměnil legendární trabanty za sovětská obojživelná vozidla LUAZ, se kterými se jeho tým vydal až do daleké pouště Gobi v Mongolsku. Dan má za sebou už pět úspěšných expedic – Hedvábnou stezku, Afriku, Jižní Ameriku, Austrálii a Jižní Asii.
Žluté žáby místo trabantů
LUAZ je málo známý sovětský obojživelník vyráběný od poloviny 70. let minulého století. Na rozdíl od trabantů, které znají lidé po celém světě jako „špatné auto“, je LUAZ v našich končinách prakticky neznámý. Byl navržen jako armádní sanitka pro přepravu zraněných vojáků z první linie. Jeho konstrukce obsahuje řadu kuriózních prvků – například se dá řídit vleže, což mělo chránit zdravotníka před nepřátelskou palbou.
„Existuje debata, jestli se mělo řídit vleže na břiše nebo na zádech,“ vysvětluje Dan. „Já zastávám teorii, že na břiše, protože jedině tak dává smysl výškově stavitelný volant a ruční plyn. Řidič si lehne na břicho, volant sklopí úplně nejníže, jak to lze, zařadí pomalou rychlost a nebrzdí, jen ručním plynem opatrně přidává a sune se pomalinku dopředu. Tím je víceméně schovaný v autě, i když jedna vrstva plechu by ho stejně před střelbou neochránila. Prostě taková typická sovětská ochrana vojenského zdravotníka.“
LUAZ neutopíš
Proč si Dan Přibáň vybral právě toto vozidlo? Inspirace přišla už v roce 2012 během cesty trabanty v Jižní Americe. Tehdy Žlutý cirkus málem utopil auta na pláži během nečekaně rychlého přílivu. „Od té doby jsme vždycky říkali – LUAZ by takovou situaci zvládl,“ směje se cestovatel. Tým postupně nakoupil celkem čtyři LUAZy, z nichž jeden slouží jako vzor – nikdy ho nerozebírali, aby se mohli dívat, jak má správně vypadat sestavené auto. Ze tří rozebraných vozidel nakonec postavili dva pojízdné kusy.
Od nápadu k realizaci
Příprava nebyla jednoduchá. Kromě běžných výzev spojených s renovací veteránů museli řešit specifické problémy obojživelného vozidla. Proto se výprava odložila o celý rok. „U normálního auta, když někde něco netěsní, vlastně to nevadí. Ovšem v lodi mít díru nemůžeš. Ale potom zase blbě chladí motor,“ vysvětluje Dan. „Množství hodin strávených na těchto autech je větší než množství hodin strávených na trabantech dohromady za všechny ty roky.“
Sedmičlenná posádka
Na expedici vyrazilo sedm lidí ve dvou autech a na jedné tříkolce Honda ATC. Kromě stálice Marka Slobodníka, který jel na motorce, byl součástí týmu také učitel prvňáčků Mirek Routa, který se musel domů vrátit dřív kvůli začátku školního roku. Na konec výpravy ho vystřídal veterán výprav Vojta Duchoslav.
Každý člen týmu měl svou určenou roli. Marek Slobodník je podle Dana „ten, který má přežít“, Marek Duranský působil jako hlavní fotograf, Michal Dufek jako druhý fotograf, Ondra Hošek jako kameraman. Poprvé v historii výprav měli s sebou i mechanika – Vaška Puchmeltra, který strávil nejvíc času přípravou vozidel před cestou.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa bez reklam na 9 webech.
