6. dubna 2025 • 10:01
Dan Přibáň, známý český cestovatel a dobrodruh, který se proslavil svými výpravami ve žlutých trabantech, se tentokrát vydal na netradiční cestu s ještě netradičnějšími vozidly. Opět je přelakoval na žluto, aby zapadaly do jeho zavedené značky Žlutý cirkus. Pro svou šestou expedici vyměnil legendární trabanty za sovětská obojživelná vozidla LUAZ, se kterými se jeho tým vydal až do daleké pouště Gobi v Mongolsku. Dan má za sebou už pět úspěšných expedic – Hedvábnou stezku, Afriku, Jižní Ameriku, Austrálii a Jižní Asii.
Žluté žáby místo trabantů
LUAZ je málo známý sovětský obojživelník vyráběný od poloviny 70. let minulého století. Na rozdíl od trabantů, které znají lidé po celém světě jako „špatné auto“, je LUAZ v našich končinách prakticky neznámý. Byl navržen jako armádní sanitka pro přepravu zraněných vojáků z první linie. Jeho konstrukce obsahuje řadu kuriózních prvků – například se dá řídit vleže, což mělo chránit zdravotníka před nepřátelskou palbou.
„Existuje debata, jestli se mělo řídit vleže na břiše nebo na zádech,“ vysvětluje Dan. „Já zastávám teorii, že na břiše, protože jedině tak dává smysl výškově stavitelný volant a ruční plyn. Řidič si lehne na břicho, volant sklopí úplně nejníže, jak to lze, zařadí pomalou rychlost a nebrzdí, jen ručním plynem opatrně přidává a sune se pomalinku dopředu. Tím je víceméně schovaný v autě, i když jedna vrstva plechu by ho stejně před střelbou neochránila. Prostě taková typická sovětská ochrana vojenského zdravotníka.“
LUAZ neutopíš
Proč si Dan Přibáň vybral právě toto vozidlo? Inspirace přišla už v roce 2012 během cesty trabanty v Jižní Americe. Tehdy Žlutý cirkus málem utopil auta na pláži během nečekaně rychlého přílivu. „Od té doby jsme vždycky říkali – LUAZ by takovou situaci zvládl,“ směje se cestovatel. Tým postupně nakoupil celkem čtyři LUAZy, z nichž jeden slouží jako vzor – nikdy ho nerozebírali, aby se mohli dívat, jak má správně vypadat sestavené auto. Ze tří rozebraných vozidel nakonec postavili dva pojízdné kusy.
Od nápadu k realizaci
Příprava nebyla jednoduchá. Kromě běžných výzev spojených s renovací veteránů museli řešit specifické problémy obojživelného vozidla. Proto se výprava odložila o celý rok. „U normálního auta, když někde něco netěsní, vlastně to nevadí. Ovšem v lodi mít díru nemůžeš. Ale potom zase blbě chladí motor,“ vysvětluje Dan. „Množství hodin strávených na těchto autech je větší než množství hodin strávených na trabantech dohromady za všechny ty roky.“
Sedmičlenná posádka
Na expedici vyrazilo sedm lidí ve dvou autech a na jedné tříkolce Honda ATC. Kromě stálice Marka Slobodníka, který jel na motorce, byl součástí týmu také učitel prvňáčků Mirek Routa, který se musel domů vrátit dřív kvůli začátku školního roku. Na konec výpravy ho vystřídal veterán výprav Vojta Duchoslav.
Každý člen týmu měl svou určenou roli. Marek Slobodník je podle Dana „ten, který má přežít“, Marek Duranský působil jako hlavní fotograf, Michal Dufek jako druhý fotograf, Ondra Hošek jako kameraman. Poprvé v historii výprav měli s sebou i mechanika – Vaška Puchmeltra, který strávil nejvíc času přípravou vozidel před cestou.
Expedice přes Rusko
Trasa původně zahrnovala delší průjezd Ruskem po takzvané „BAM route“ podél Bajkalsko-amurské magistrály, ale kvůli válce na Ukrajině museli cestovatelé plány změnit.
„Měli jsme jet podél železnice, kterou postavili právě kvůli trati a pak tu cestu na mnohých úsecích opustili. Část je udržovaná, část rozpadlá a překonává se tam hodně řek. Mosty jsou ve špatném stavu, takže se většinou musí přebrodit, ale takhle malé auto by to nepřebrodilo – proto jsme počítali s plaváním,“ vysvětluje Dan. Ruskem nakonec projeli jen v minimální míře, asi 1500 kilometrů.
Během cesty se potýkali s různými technickými problémy. Nejvíc je trápily převodovky, které byly špatně repasované – stačila jedna křivá matka za dvacet korun a celý mechanismus se rozsypal. V Turkmenistánu se jim zadřel motor kvůli nedostatečnému chlazení a na konci cesty se rozbilo řízení.
Zelená poušť
Mongolsko nabídlo výpravě jedinečný zážitek svobody. „Říká se, že je to země věčné modré oblohy. A to je pravda,“ popisuje Dan. „Díky mimořádným dešťům byla i poušť Gobi nezvykle zelená. Na satelitních fotkách bylo všechno žluté, ale když jsme tam přijeli, bylo to nádherně zelené a voňavé.“
Mongolská divočina
Specifikem mongolských cest je, že často vůbec nejsou vyznačené, natož zpevněné. Mezi vesnicemi existuje směr a vyjeté koleje. „Když prostě vyjezdíš a zničíš jednu cestu, začneš jezdit hned vedle. Tu zničíš taky, tak jezdíš zase o kousek vedle. Mezitím ta první zaroste, tak se vrátíš na ni. Důležitější tahy mohly mít třeba půl kilometru široký pruh, kde byly různě sjízdné stopy. Stávalo se nám, že jsme každý jeli kousek jinak a najednou jsme zjistili, že jsme půl kilometru od sebe,“ směje se Dan.
Mongolská kuchyně
Během cesty okusili i tradiční mongolskou kuchyni, která je „vyhlášená tím, že je hnusná,“ jak s humorem poznamenává Dan Přibáň. Mongolská kuchyně odráží kočovný způsob života – nic se nepěstovalo, jen se zpracovávala zvířata do posledního kousku.
„Tradiční jídlo, které nám vařili v jurtě, byly vnitřnosti s krví, jen se špetkou soli, všechno dlouho vařené,“ popisuje Dan. „Když mi ale hostitel vybral správné kousky, bylo to překvapivě dobré. Ovšem já sním skoro všechno. Někteří členové týmu to odmítli jíst a Marek Slobodník na místě vypadal, že se stane doživotním vegetariánem.“ Jurty už dnes Mongolové často používají jen jako zahradní domky. Mají normální dům a jurtu na zahradě pro skladování věcí nebo pro tradiční pohoštění návštěv.
Žlutou žábou do země modrého nebe:
Žlutý cirkus v roce 2025
Stejně jako z předchozích i z této cesty vznikne celovečerní film a televizní seriál s komentářem Davida Novotného a novou hudbou od kapely Wohnout. V době přípravy našeho článku se auta aktuálně vracela lodí z Číny. Tým plánuje s nimi uspořádat sérii předpremiér filmu Žlutou žábou do země modrého nebe ve velkých městech. A vedle filmu a seriálu samozřejmě jedou i Danovy přednášky po celé republice.Koncem roku 2025 se auta začnou chystat na další výpravu. Kromě Antarktidy, která je pro cestovatelský tým finančně i administrativně nedostižná, už objeli všechny kontinenty. „Je tedy jasné, že už musíme opakovat kontinenty. Kam ale zamíříme, to ještě neprozradím,“ směje se Dan.
Kudy vede cesta:
Celá výprava Dana Přibáně a žlutých žab LUAZ do Mongolska trvala 131 dní a urazila 17 800 kilometrů.
Pro více dobrodružství:
S Danem Přibáněm jsme natočili také video rozhovor, který najdete v tomto článku a na našem YouTube. Oficiální web Žlutého cirkusu je na adrese zlutycirkus.cz a výpravu (i ty předchozí) najdete i na sociálních sítích Instagram a Facebook. V tomto ABC najdete vystřihovánku expedičního auta LUAZ.
