Odmalička vídávám duchy

Ahoj Mourrinsone, už odmalička vidívám duchy a až do teď jsem se jich nebála. Jednou večer se mi ale zdál špatný sen, všude, kde jsem ve svém životě byla, tam byla vždy v málo viditelném místě nějaká tmavá malá postava nebo duch. Den na to jsem byla sama doma a tak jsem zůstala doma sama, jenže když jsem šla spát a lehla si do postele, viděla jsem, jak za dveřmi svítí slabé světlo, ale přitom jsem všechny světla v bytě pozhasínala. A nedávno jsem se v noci probudila a viděla jsem v koutě tmavou postavu (která vypadala přesně jako v tom snu), která se po chvíli ztratila, ale když jsem se za chvíli zase probudila, slyšela jsem škrábání o dřevo a pak hlas, který mi říkal, ať už se v nejlepším nikdy neprobudím. Poradíš mi prosím, co mám dělat? Předem díky. 13 let P.S.: Jo a Mourrinsone, prosím, neudávej moje jméno pod moji prosbu - jenom věk, jestli můžeš. Dík.

Odpověď

Ahoj nejmenovaná, tvoji prosbu o nezveřejnění jména budu samozřejmě respektovat. Podle toho, co píšeš, mám pocit, že máš sice hodně bohatý vnitřní svět, fantazii, ale na druhou stranu tě trochu děsí a obtěžuje. Popřemýšlej, jak vypadá tvůj běžný den – nejsi třeba příliš mnoho na počítači, nečteš hodně scifi nebo fantasy nebo nepoddáváš se třeba až moc svým myšlenkám a bujným představám? Pokud býváš doma sama, zkus si pustit klidnější hudbu, malovat nebo číst nějakou romantickou literaturu. Všechny tyto aktivity tě vnitřně uklidní. Před spaním nebývej na počítači, ani na Facebooku nebo mobilu (přeci jenom to je jen virtuální svět), nedívej se na strašidelné filmy, zkus si uvařit bylinkový (zklidňující) čaj a nech si třeba puštěnou nějakou klidnou anebo relaxační hudbu. Když je totiž váš lidský mozek hodně namáhaný a unavený, může třeba potom podporovat různé představy, které vás mohou strašit. Mourrison

Sdílej

31. července 2013

Nesnesu mlaskání rodičů

Ahoj Mourrisone, mám takový hodně zvláštní problém. Kdykoli večeřím s rodiči, nedokážu snést mlaskání, nebo jakékoli jiné zvuky. Vadí mi to i třeba u kamarádů, ale u rodičů je to natolik, že mě bolí hlava, a jsem neuvěřitelně vzteklá. To pak samozřejmě zničí atmosféru. Vždycky se snažím dýchat a nevnímat to, ale prostě to nedokážu. Když jsem byla mladší, snažila jsem se na to mámu nějak citlivě upozornit, ale ona mi jen vynadala, že je moc pozoruju. Tohle zní opravdu blbě, ale já to prostě nesnesu. Moc se omlouvám za divný dopis, děkuju moc za odpověď.

Jak poznám, že se líbím holce ze školy?

Ahoj Mourrisone, chtěl bych se na něco zeptat. Myslím, že se ve škole líbím jedné holce. Ona chodí do 8. třídy, tedy je ode mě mladší o rok. Když se na ni kouknu, tak občas se koukne na mě. Vyprávěl jsem si s ní jenom jednou, když mi podávala knihu. Děkuji Alex

Kamarádku týrá máma

Ahoj Mourrisone, ani nevím, jak se to stalo, ale začala jsem si psát s takovou holkou ze školy, kterou teda znám už dost dlouho, ale nikdy jsme se nebavily. No, a ona mi překvapivě fakt hodně přes zprávy věří, i když o mně absolutně nic neví, přijde mi to trochu zvláštní. Svěřila se mi, i když to asi nebylo moc tajemství, že jsou její rodiče rozvedeni. No, a včera mi napsala, že ji její mamka chce poslat na nějakou jednodenní výpravu na vodě či co, a že ona tam nechce, protože ty lidi tam zná a prý jsou fakt zlí a že ji jednou hodili v oblečení do ledový vody a tak, a ona se mezi nimi necítí dobře, protože ji neberou do kolektivu, a navíc je to na její narozeniny, které ona nechce takhle trávit. Tak jsem jí řekla, ať to mamce nějak rozumně vysvětlí, že to určitě pochopí, ale ona mi odepsala, že to zkoušela, ale že jí ta mamka vyhrožovala, že ji zmlátí, a že se s ní nemá hádat. Prý, že o ní jednou její mamka rozbila vařečku, no a prostě ji mlátí. Ta holka se cítí fakt blbě a řeže se, ale nedělá to pro pozornost nebo cokoli takového, ale aby mohla do nemocnice, aby její mamka si uvědomila, jak jí ubližuje. Já nevím, co mám dělat. Vím, že je blbé lidi takto podezírat, a já jí to věřím, ale co když si vymýšlí? Nebo přehání? Hlavně, já neznám ji, ani její mamku, nic o ní nevím, a chci jí pomoct, ale nevím jak. Řekla bych jí, ať jde ke školní psycholožce, ale ta „vyšetřuje" jen když rodiče podepíšou nějaký papír, což je naprosto stupidní. Taky jsem jí napsala, že by mohla zavolat na linku bezpečí, ale ona nechce, aby na její mamku zavolali policii, protože to by pak musela bydlet s tátou, který jí ale nedokáže zaplatit školné, a teď ji cituji „asi mi víc záleží na mé budoucnosti než na zdraví". No prostě fakt netuším, a omlouvám se za ultra dlouhý dopis, prosím pomoz! Děkuju moc.

Archív