Zemřela nám maminka a žijeme u prarodičů

Milý Mourrisone, mně a mé sestře zemřela po porodu maminka (24). Od té doby žijeme u babičky a dědy (62). Tátu vídáme občas. Babičku strašně bolí se o mamince zmiňovat. Děda to skrývá, ale také ho to bolí. Navíc já jí jsem velmi podobná. Jak se říká: po tragédii se rodina semkne dohromady, nebo je rozdělí. Bohužel u nás platí to druhé. Babička se údajně hádá s dědou, protože je ta smrt rozdělila. Už nemají žádné téma k hovoru, už si každý žije v jiném světě. Hádají se kvůli maličkostem (děda většinou vyjede na babičku, když po něm něco chce). Když je napomeneme, aby se nehádali, odpoví nám, že se nehádají. Babička mi řekla, že kdyby nebylo nás, nejspíš by dědu opustila. Už ho nebere jako milujícího manžela, ale jako spolubydlícího (děda nejspíš také tak). Přitom na veřejnosti se chovají, jako kdyby se nic nestalo. Prosím, poradíš mi? Předem děkuji za odpověď. Kristýna, 13 let P.S: Maminka měla dva bratry (30 a 36), mohli by případně pomoci?

Odpověď

Ahoj Kristýno, je mi opravdu moc líto, že jste se sestrou ztratily maminku a že jste ji vlastně ani nemohly poznat. Život nám staví do života někdy hodně kruté a bolestivé překážky a je jen na nás, jak je zvládneme. Babička s dědečkem jsou moc hodní, že se o vás starají a vychovávají vás. Ani pro ně to není jednoduché – přeci jenom už pravděpodobně nejsou nejmladší a navíc ztratili svoji dceru (alespoň tak jsem to z tvého dopisu pochopil). Podle toho co píšeš, se se smrtí nesmířili a z toho důvodu nejsou schopni o vaší mamince povídat. Proto si najděte v rodině někoho jiného (třeba zrovna maminčiny bratry, kteří by vám tímto mohli pomoct), kdo by vám o mamince mohl vyprávět – jaká byla, co jí zajímalo a jaké byly její sny. Jste její dcery a máte s ní hodně společného a povídáním o mamince se vám nejen uleví, ale hodně toho rozmotá a vysvětlí. Babička a dědeček patří do generace, ve které nebylo běžné si o velkých trápeních povídat a nějakým způsobem je řešit. Nechávají si svoji bolest a smutek pro sebe a na vlastní vzájemný život už jim nezbývá mnoho sil. Proto se často hádají a nerozumějí si. S tím ale ty nic neuděláš, jen je můžeš chápat a respektovat. A taky jim pomáhat – přeci jenom mají méně sil, než mladí lidé. Až budeš starší, můžeš jim nabídnout třeba nějakou pomoc u odborníka – o ztrátě milovaného člověka je dobré mluvit a terapeutickým způsobem se s ní vyrovnat, nebo alespoň naučit žít. Moc ti držím palce a kdykoli se na mě můžeš obrátit. Tvůj Mourrison.

Sdílej

16. prosince 2013

Volá mi neznámé číslo, co mám dělat?

Ahoj Mourrisone, už nevím, co mám dělat. Každý den, někdy i dvakrát denně mi volá nějaké neznámé číslo, a když to zvednu, tak je to chlap a já mu vůbec nerozumím, co říká. Co mám dělat? Bojím se to říct rodičům, aby mi nesebrali telefon. Děkuju, Anita

Jak mám říct holce, že ji miluju?

Ahoj, moc bych chtěl jedné holce ze třídy říct, že ji miluju, ale nevím, jak jí to říct. Snažím se s ní komunikovat, ale občas se mi zdá, že o mě trochu projevuje zájem. Stále nevím, jak se jí zalíbit a chtěl bych moc vědět, jak poznat, že o mě projevuje zájem. Naše třída se ale vztahům vysmívá, takže pokud někdo udělá nějaký náznak, že má někoho rád, tak má svojí karieru v čudu. Kuba, 11 let, 5. třída.

Spolužačka je na mě naštvaná a já nevím co s tím

Ahoj Mourrisone. Nastoupil jsem na gymnázium a sedl jsem si se spolužačkou ze základky a všechno šlo dobře. Byli jsme kamarádi. Ale pak najednou jsme si měli vybrat datum písemky z angličtiny, a já jsem hlasoval, že ji budeme psát zítra a ona že za týden. Dneska měla zrovna nějaký kroužek. A když jsem přišel druhý den do školy, moc se se mnou nebavila a byla asi naštvaná. Nebavíme se spolu už asi týden. Nevím, co dostala, z angličtiny píšeme hodně písemek.

Archív