Odpověď

Ahoj Kristýno, je mi opravdu moc líto, že jste se sestrou ztratily maminku a že jste ji vlastně ani nemohly poznat. Život nám staví do života někdy hodně kruté a bolestivé překážky a je jen na nás, jak je zvládneme. Babička s dědečkem jsou moc hodní, že se o vás starají a vychovávají vás. Ani pro ně to není jednoduché – přeci jenom už pravděpodobně nejsou nejmladší a navíc ztratili svoji dceru (alespoň tak jsem to z tvého dopisu pochopil). Podle toho co píšeš, se se smrtí nesmířili a z toho důvodu nejsou schopni o vaší mamince povídat. Proto si najděte v rodině někoho jiného (třeba zrovna maminčiny bratry, kteří by vám tímto mohli pomoct), kdo by vám o mamince mohl vyprávět – jaká byla, co jí zajímalo a jaké byly její sny. Jste její dcery a máte s ní hodně společného a povídáním o mamince se vám nejen uleví, ale hodně toho rozmotá a vysvětlí. Babička a dědeček patří do generace, ve které nebylo běžné si o velkých trápeních povídat a nějakým způsobem je řešit. Nechávají si svoji bolest a smutek pro sebe a na vlastní vzájemný život už jim nezbývá mnoho sil. Proto se často hádají a nerozumějí si. S tím ale ty nic neuděláš, jen je můžeš chápat a respektovat. A taky jim pomáhat – přeci jenom mají méně sil, než mladí lidé. Až budeš starší, můžeš jim nabídnout třeba nějakou pomoc u odborníka – o ztrátě milovaného člověka je dobré mluvit a terapeutickým způsobem se s ní vyrovnat, nebo alespoň naučit žít. Moc ti držím palce a kdykoli se na mě můžeš obrátit. Tvůj Mourrison.