Můj „kamarád“ mi bere ostatní kamarády

Ahoj Mourrisone. Vím, že se na tuto otázku nedá lehce odpovědět anebo vůbec. Toto se mi píše velice špatně a smutně, ale potřebuji od tebe znát odpověď. Mám kamaráda, ale ten se kamarádí s kamarádem, kterého nemám rád, protože si o mně s jednou holkou psal a pomlouval mě na jedné stránce, ale abych o tom nevěděl. Ale já jsem se o tom dozvěděl. Ale ten kamarád zrovna v ten den, který mě pomlouval, tak byl i se mnou venku a tvářil se jako nejlepší kamarád, ale potom to o mně takhle napsal. A ještě mi ukradl jednoho kamaráda, který byl můj opravdu největší kamarád a teď už mě nechce ani pozdravit. No a teď jsem se zase skamarádil s klukem, s kterým se znám už od dětství a tomu, ten co mně pomlouval, tak zase hodně lhal. A i přesto tak s ním jde ven, když mi slíbil, že bude chodit se mnou. Prostě mi bere kamarády a já o toho posledního nechci přijít. Co mám dělat, prosím, poraď mi. Děkuji, Lukáš, 11 let

Odpověď

Ahoj Lukáši, řeknu ti, že je to pěkně zamotaná situace. Přesto bude nejlepší, když se nad ní jako správný kluk povzneseš. Pamatuj, že pomluvám nejen nikdy nezabráníš, ale ani se jim neubráníš. Taky nemůžeš po nikom chtít slib, aby kamarádil jen s tebou a s ostatními ne. Každý (stejně jako ty) má přeci právo si vybrat za kamaráda, koho chce. A to samozřejmě platí i pro tebe. Proto ti radím, aby ses pomluvami netrápil, a když se o některých dozvíš, ignoroval je. Pokud by tě ale opravdu hodně trápily, zkus si to hned s pomlouvajícím vyřídit. Třeba nakonec zjistíš, že všechno bylo úplně jinak. Taky si pamatuj, že k sobě nikdy nemůžeš nikoho násilně připoutat navždy. Buď sám sebou a uvidíš, že ti nejvěrnější kamarádi navzdory jakýmkoli pomluvám s tebou zůstanou. Mourrison

Sdílej

9. ledna 2014

Byla jsem poslušná, ale teď už nechci

Ahoj Mourrisone, jako malá jsem vždycky byla hrozně poslušná, chodila s rodiči na všechny jejich akce, chovala jsem se jako oni, hodně jsem se jim svěřovala atd., ale teď už to dělat nechci. Mám ve škole kamarády, kterým věřím tisíckrát víc, a taky je mi příjemnější mluvit s nimi, protože kdykoli se snažím se mámě s něčím svěřit, aby nebyla smutná, že na ni kašlu, tak to promění v lekci. To moji kamarádi nedělají. Nebo jdu třeba na oslavu narozenin nějaké mé kamarádky a máma zas žárlí, že trávím moc času s kamarády a málo s rodiči. Ale to co mě štve nejvíc, je, jak mi pořád připomínají, jak jsem byla jako malá lepší, a neustále na to naráží. Třeba dřív jsem poslouchala audioknihy a teď radši písničky, a vždycky když poslouchám písničky, tak táta řekne něco jako: "Dřív to byl Hurvínek a teď tohle" a podobný věci, a já mám pocit, že jsem je zklamala. Že už nejsem ta poslušná malá holčička, která dělá vše, co oni chtějí. Mám i vlastní život a názory, a oni si na to nedokážou zvyknout. Omlouvám se za dlouhou zprávu, děkuju moc za odpověď.

Strašně na ní žárlím a nemůžu si pomoct

Ahoj Mourrisone, chtěl bych se tě na něco zeptat. Moje holka bydlí na druhém konci Prahy, a tak se nemůžeme tak často vídat. Jenže já se bojím, aby se nezamilovala do někoho jinýho, ale nechci jí pořád volat a hlídat a vyptávat se, co dělala a tak. Strašně na ní žárlím a nemůžu si pomoct. Co mám dělat, Dalibor

Archív