Chtěla bych začít chodit se svým nevidomým kamarádem

Ahoj Mourrisone, potřebovala bych od Tebe jednu radu. Já totiž mám ráda jednoho kluka, jsme velcí kamarádi. Když jsme spolu, tak se vždy moc pobavíme. Já mu přináším vždycky pocit radosti a smíchu a on mně dává zase rady, jak se dobře oblékat, abych byla IN apod. Je mezi námi ale jeden menší rozdíl, on se totiž narodil s handicapem, a to takovým, že je nevidomý. Mně to ale vůbec nevadí, mám ho ráda, takového jaký je. Mám ale strach, co si o mně budou myslet ostatní moji kamarádi a moje rodina, když spolu začneme ,,chodit". A mám strach mu to nabídnout, protože nevím, jak zareaguje, a proto tě chci prosím požádat o radu. A mimochodem, máte opravdu nejlepší časopis, co znám, a to jsem měla už hodně daleko jiných časopisů, které z daleka nejsou tak exkluzivní jako je ábíčko. Předem děkuji za odpověď, Týna 14 let

Odpověď

Ahoj Týno, je naprosto skvělé, že kamarádův handicap ti nejen nevadí, ale navíc ho ani nevnímáš. To v tvém věku dokáže jen málokdo (kolikrát to nedokáží ani dospělí) – je vidět, že ho máš opravdu a bezpodmínečně ráda a jsi hodně zralá. A to by ti mohlo pomoct i s tím, co si budou o vás (o tobě) vyprávět tvoji kamarádi. Vždyť si přeci mohou říkat, co chtějí, a navíc ti opravdoví tě nebudou nejen soudit, ale ani hodnotit. Asi bych mu neříkal hned, že s ním chci chodit, ale nechala bych tomu volný průběh. Párkrát si vyrazte na procházku, na výlet nebo na zmrzlinu a uvidíš, příležitost k vyznání lásky sama přijde. Možná, že ti bude vztah rozmlouvat, že se nemáš vázat na člověka s handicapem atd., ale na to je jen jediná odpověď, je to tvoje dobrovolné rozhodnutí. Mourrison

Sdílej

9. dubna 2014

Nesnesu mlaskání rodičů

Ahoj Mourrisone, mám takový hodně zvláštní problém. Kdykoli večeřím s rodiči, nedokážu snést mlaskání, nebo jakékoli jiné zvuky. Vadí mi to i třeba u kamarádů, ale u rodičů je to natolik, že mě bolí hlava, a jsem neuvěřitelně vzteklá. To pak samozřejmě zničí atmosféru. Vždycky se snažím dýchat a nevnímat to, ale prostě to nedokážu. Když jsem byla mladší, snažila jsem se na to mámu nějak citlivě upozornit, ale ona mi jen vynadala, že je moc pozoruju. Tohle zní opravdu blbě, ale já to prostě nesnesu. Moc se omlouvám za divný dopis, děkuju moc za odpověď.

Jak poznám, že se líbím holce ze školy?

Ahoj Mourrisone, chtěl bych se na něco zeptat. Myslím, že se ve škole líbím jedné holce. Ona chodí do 8. třídy, tedy je ode mě mladší o rok. Když se na ni kouknu, tak občas se koukne na mě. Vyprávěl jsem si s ní jenom jednou, když mi podávala knihu. Děkuji Alex

Kamarádku týrá máma

Ahoj Mourrisone, ani nevím, jak se to stalo, ale začala jsem si psát s takovou holkou ze školy, kterou teda znám už dost dlouho, ale nikdy jsme se nebavily. No, a ona mi překvapivě fakt hodně přes zprávy věří, i když o mně absolutně nic neví, přijde mi to trochu zvláštní. Svěřila se mi, i když to asi nebylo moc tajemství, že jsou její rodiče rozvedeni. No, a včera mi napsala, že ji její mamka chce poslat na nějakou jednodenní výpravu na vodě či co, a že ona tam nechce, protože ty lidi tam zná a prý jsou fakt zlí a že ji jednou hodili v oblečení do ledový vody a tak, a ona se mezi nimi necítí dobře, protože ji neberou do kolektivu, a navíc je to na její narozeniny, které ona nechce takhle trávit. Tak jsem jí řekla, ať to mamce nějak rozumně vysvětlí, že to určitě pochopí, ale ona mi odepsala, že to zkoušela, ale že jí ta mamka vyhrožovala, že ji zmlátí, a že se s ní nemá hádat. Prý, že o ní jednou její mamka rozbila vařečku, no a prostě ji mlátí. Ta holka se cítí fakt blbě a řeže se, ale nedělá to pro pozornost nebo cokoli takového, ale aby mohla do nemocnice, aby její mamka si uvědomila, jak jí ubližuje. Já nevím, co mám dělat. Vím, že je blbé lidi takto podezírat, a já jí to věřím, ale co když si vymýšlí? Nebo přehání? Hlavně, já neznám ji, ani její mamku, nic o ní nevím, a chci jí pomoct, ale nevím jak. Řekla bych jí, ať jde ke školní psycholožce, ale ta „vyšetřuje" jen když rodiče podepíšou nějaký papír, což je naprosto stupidní. Taky jsem jí napsala, že by mohla zavolat na linku bezpečí, ale ona nechce, aby na její mamku zavolali policii, protože to by pak musela bydlet s tátou, který jí ale nedokáže zaplatit školné, a teď ji cituji „asi mi víc záleží na mé budoucnosti než na zdraví". No prostě fakt netuším, a omlouvám se za ultra dlouhý dopis, prosím pomoz! Děkuju moc.

Archív