Mamča nesnáší mého kluka

Ahoj Mourrisone, asi rok a tři čtvrtě zpátky jsem se přes jednu uměleckou komunitu seznámila se svým současným přítelem. Jemu tehdy bylo 21, mně něco přes 14. O rok později jsme se setkali naživo a teď už jsme spolu skoro půl roku. Před ním jsem s nikým nechodila, vždycky se mi líbili spíše starší kluci. Problém nastal, když k nám na týden o prázdninách přijel a já ho představila mamince a babičce. Poté, co odjel, mamce začal vadit. Vadí jí, že je o 6 a půl roku starší, že za mě platí, myslí si, že mi chce jen ublížit a pak opustit -  a pořád dokola mi říká že: "To ti nevydrží" (je totiž od Brna mezitím co já jsem z Ostravy), "Najdeš si jiného", "My si první lásky nebereme" a podobně. Já jsem z toho potom smutná, protože se máme opravdu rádi a jsme spolu šťastní. Když jsem u něj doma, je to úplně něco jiného - jeho tatínek i babička mě mají rádi a "fandí" nám. I my děláme vše pro to, aby nám náš vztah vydržel a mohli jsme spolu už zůstat napořád (pokud to vyjde, po mé maturitě se chceme vzít). Jsou přece páry, které jsou spolu od střední a podobně a jsou spolu doteď. Poraď mi prosím, co mám dělat, aby ho mamka přestala nesnášet? Jsem z toho už vážně nešťastná. A myslíš si, že pokud spolu budeme mluvit o problémech a řešit je apod., mohlo by nám to vydržet? Děkuji za odpověď, Jarča, 16 let.

Odpověď

Ahoj Jarčo, díky za důvěru. Je pravda, že tu odpovídám převážně holkám a klukům tak do patnácti let, ale udělám výjimku. Myslím si, že není pravda, že by maminka tvého kluka nesnášela, jen má zkrátka o tebe veliký strach (jako každá máma). Bojí se, aby ti tvůj kluk neublížil (třeba ošklivým rozchodem), abys třeba jako příliš mladá nepřišla do jiného stavu (nevím, jak dalece o těchto intimních věcech s maminkou mluvíte), abys dodělala školu a třeba by si přála, abys šla i na vysokou. Nesmíš se mamce divit, nebyla bys bohužel první ani poslední, komu by se něco podobného přihodilo. Ale na druhou stranu musím přiznat, že znám i spoustu párů, které spolu začali chodit v raném věku a i nadále spolu mají krásný vztah – je to hodně individuální a nejde to paušalizovat. Být tebou, promluvil bych si v klidu s maminkou – řekl bych jí, že moc dobře její strach a obavy chápeš, že jsi vlastně za ně vděčná (je to koneckonců také projev lásky) a že se pokusíš všechny její obavy vyvrátit. A tvoje otázka na závěr – myslím si, že dobrý vztah opravdu může vydržet, zvláště když spolu lidé mluví a zavčas si veškerá nedorozumění vysvětlí. Držím ti palce, ať si svůj vztah k příteli i k mamince pěstuješ co nejlépe. Mourrison

Sdílej
 
 

Mám ráda kamaráda víc než jako kamaráda, co s tím?

Ahoj Mourrisone, mám jednoho kamaráda, se kterým chodím pořád ven, jsme spolu skoro pořád. Asi před týdnem jsem si uvědomila, že ho mám asi víc ráda než kamaráda a teď nevím, co mám dělat dál. Bude to takový divný s ním zase chodit pořád ven. Co mám dělat, když s ním chci začít chodit. To se mám začít chovat jinak? A jak? Promiň, jestli je ten dopis zmatený. Dík, Zdenka

Jak se stát kosmetičkou?

Ahoj Mourrisone, chtěla bych být kosmetičkou, ale nevím, na jakou mám jít školu a co všechno musím umět a znát. Poradíš mi, prosím? Dík, Jitka

Co je Nobelova cena a můžu ji získat?

Ahoj Mourrisone, nedávno jsem slyšel v televizi, že někdo získal Nobelovu cenu za mír. Co to vlastně znamená a můžu ji taky někdy získat, když se budu hodně snažit v nějakým oboru? Dík za info. David

Stydím se jít k psychologovi a psychiatrovi

Ahoj Mourrisone, mám nějaký problémy, o kterých tady nechci mluvit, ale máma mě kvůli tomu objednala k psychiatrovi a pak že musím i psychologovi. Strašně se stydím to říct ve třídě, až budu chybět a budou se mě ptát proč. Co jim mám říct?

Jak mám rodině vysvětlit, že mě baví něco jiného?

Ahoj Mourrisone, asi nejsem normální, ale mám pocit, že jsem úplně jiný než můj brácha a rodiče. Oni chtějí pořád někde cestovat, něco objevovat, rádi chodí na túry, dělají všechny možný sporty a mě tohle vůbec, ale opravdu vůbec nebaví. Nejraději si čtu anebo dělám něco na počítači. Ale oni mě pořád nutí být s nimi a já jsem potom otrávenej. Jak jim to mám vysvětlit, že mě baví něco jinýho? Lukáš (14 let)

Jak si mám prosadit, co chci?

Ahoj Mourrisone, chtěla bych od tebe poradit s takovou jednou věcí. Mám tři nej kamarádky a je nám spolu fakt dobře. Ale je pravda, že jedna věc mě trápí. Vždycky si řekneme, co druhý den podnikneme a pak to děláme. Ještě jsme ale nikdy nedělaly to, co chci já a já nevím, jak si to mám prosadit, nebo jak to mám říct, aby mě taky někdy respektovaly. Díky, Denisa (13 let)

Máma se se mnou chce pořád mazlit a mně je to nepříjemné

Ahoj Mourrisone, chtěl bych se tě na něco zeptat. Jsem s mámou sám, protože se naši rozvedli a moje máma se chce se mnou pořád mazlit. Já ji nechci naštvat nebo urazit, ale není mi to příjemný. Taky se bojím, aby jí to nebylo líto, tak to vždycky nějak protrpím. Mám jí říct, že to nemám rád? Aleš, 11 let

Když někdo něco udělá, odskáče to celá třída

Zdravím Mourri, chtěla jsem se zeptat na něco, co mně velice trápí, a myslím, že tohle je to místo, kde mi někdo poradí. Jsem na střední prvním rokem, a moje nová třída se chová hrozně. Zrovna dneska jsme se bavili na třídním groupchatu, kde je i učitel a oni se chovali hrozně, to také není poprvé, vždy když někdo něco udělá, odskáče to celá třída, a dneska v tom group chatu jsme naštvali třídního natolik, že skupinu zrušil, Myslím, že hned v pondělí nás seřve a za pár studentů to jako vždy odskáčou i ti, co za nic nemůžou, a já se na to nemůžu dívat. Mám momentálně vybitý mobil (píšu přes laptop) a nemám u sebe nabíječku, ale hned jak si ho nabiju, třídnímu chci poslat zprávu a omluvit se (já jsem tam nenapsala nic, co by ho mohlo naštvat, ale i tak za ostatní se chci omluvit). Můžeš mi poradit, jak třídu přijmout, aby začala školu a učitele respektovat. Vypadá to tam jak v ZOO a už jsme známí jak nejhorší třída a je mi z toho na blití, jak je mi trapně. Děkuji předem za odpověď. Eliška, 15 let

Mám se plést do sporů spolužáků?

Ahoj Mourrisone, Mohu se samozřejmě mýlit, ale mám pocit, že teď jsem ve fázi svého života, kdy už se ze mě stává člověk, kterým budu už po zbytek svého života. Jakoby že teď se mi už tvoří osobnost, kterou budu mít v dospělosti. Že už nejsem dítě, které si tvoří názory podle jiných, ale spíš uvažuji sama podle sebe. A mám osobnost bojovnice za lidská práva. Ve smyslu, že opravdu už teď hrozně moc pořád lidi obhajuju a hrozně chci spravedlnost. Ne žádná radikální aktivistka, jen prostě to mám v osobnosti, že mi není jedno, jak se lidi k jiným chovají. To je ale zásadní problém v této době na druhým stupni základní školy. Plno šikany, rasistických a nevhodných vtipů a obecně plno hloupých dospívajících. Třeba moji spolužáci furt říkají "n word" a mě to strašně štve. Šikanují mého spolužáka s nadváhou, dělají si srandu a odstrkují kluka, který na ně není dost "maskulinní" nebo co já vím, chovají se hnusně úplně ke všem a mně to nepřijde v pořádku. Kdykoli něco hnusného řeknou nebo napíšou, já jim napíšu, ať už to nedělají. A teď mě hrozně moc lidí nemá rádo za to, že se prý do věci moc pletu a nejsem prostě jako všichni ti ostatní, kteří předstírají, že to je v pořádku. Ten spolužák s nadváhou má seriózní psychický problémy, a ten spolužák, který se chová jako holka je neustále smutný, protože ho odstrkují. Jsem přesvědčena, že je správně se do toho "plést", protože jinak to nemusí dopadnout dobře. Ale co já vím, třeba je lepší se do toho neplést? Prostě opravdu nevím co dělat.

Kamarádka mi řekla, že je nebinární a já nevím, co to je

Ahoj Mourrisone, kamarádka mi včera řekla, že je nebinární a já nevím, co to je a nechci se ztrapnit a ptát se jí. Sylva