Mamča nesnáší mého kluka

Ahoj Mourrisone, asi rok a tři čtvrtě zpátky jsem se přes jednu uměleckou komunitu seznámila se svým současným přítelem. Jemu tehdy bylo 21, mně něco přes 14. O rok později jsme se setkali naživo a teď už jsme spolu skoro půl roku. Před ním jsem s nikým nechodila, vždycky se mi líbili spíše starší kluci. Problém nastal, když k nám na týden o prázdninách přijel a já ho představila mamince a babičce. Poté, co odjel, mamce začal vadit. Vadí jí, že je o 6 a půl roku starší, že za mě platí, myslí si, že mi chce jen ublížit a pak opustit - a pořád dokola mi říká že: "To ti nevydrží" (je totiž od Brna mezitím co já jsem z Ostravy), "Najdeš si jiného", "My si první lásky nebereme" a podobně. Já jsem z toho potom smutná, protože se máme opravdu rádi a jsme spolu šťastní. Když jsem u něj doma, je to úplně něco jiného - jeho tatínek i babička mě mají rádi a "fandí" nám. I my děláme vše pro to, aby nám náš vztah vydržel a mohli jsme spolu už zůstat napořád (pokud to vyjde, po mé maturitě se chceme vzít). Jsou přece páry, které jsou spolu od střední a podobně a jsou spolu doteď. Poraď mi prosím, co mám dělat, aby ho mamka přestala nesnášet? Jsem z toho už vážně nešťastná. A myslíš si, že pokud spolu budeme mluvit o problémech a řešit je apod., mohlo by nám to vydržet? Děkuji za odpověď, Jarča, 16 let.

Odpověď

Ahoj Jarčo, díky za důvěru. Je pravda, že tu odpovídám převážně holkám a klukům tak do patnácti let, ale udělám výjimku. Myslím si, že není pravda, že by maminka tvého kluka nesnášela, jen má zkrátka o tebe veliký strach (jako každá máma). Bojí se, aby ti tvůj kluk neublížil (třeba ošklivým rozchodem), abys třeba jako příliš mladá nepřišla do jiného stavu (nevím, jak dalece o těchto intimních věcech s maminkou mluvíte), abys dodělala školu a třeba by si přála, abys šla i na vysokou. Nesmíš se mamce divit, nebyla bys bohužel první ani poslední, komu by se něco podobného přihodilo. Ale na druhou stranu musím přiznat, že znám i spoustu párů, které spolu začali chodit v raném věku a i nadále spolu mají krásný vztah – je to hodně individuální a nejde to paušalizovat. Být tebou, promluvil bych si v klidu s maminkou – řekl bych jí, že moc dobře její strach a obavy chápeš, že jsi vlastně za ně vděčná (je to koneckonců také projev lásky) a že se pokusíš všechny její obavy vyvrátit. A tvoje otázka na závěr – myslím si, že dobrý vztah opravdu může vydržet, zvláště když spolu lidé mluví a zavčas si veškerá nedorozumění vysvětlí. Držím ti palce, ať si svůj vztah k příteli i k mamince pěstuješ co nejlépe. Mourrison

Sdílej

24. září 2014

Rodiče mě nutí lhát, co mám dělat?

Ahoj Mourrisone, chtěl bych se tě zeptat na takovou tajnou věc. Máma a táta říkaj, že nemáme žádný peníze a že děda je bohatej. Vždycky, když něco chci, tak mi říkaj, ať zavolám dědovi, ale že nesmím říct, že to říkali oni. Děda jim někdy peníze dá a někdy nedá a já nevím proč. Mám dědu rád a nechci mu lhát, ale když tu věc fakt chci, tak mu lžu. Pak mě to to trápí. Co mám dělat?

Chci pracovat v zahradnictví, ale nechci zklamat rodiče

Ahoj Mourrisone, máma a táta mají vysokou školu a strašně by si přáli, abych ji taky vystudovala. Jenže mně se nechce učit, navíc mám hrozně ráda kytičky a chtěla bych pracovat někde v zahradnictví. Vždycky když jdu ze školy, tak se zastavím v jednom u našeho baráku a je mi tam dobře. Co mám dělat, když nechci naše zklamat? Gábina

Mohu si vydělávat prodejem svých výrobků?

Ahoj Mourrisone, chtěla bych se na něco zeptat. Chtěla bych si vydělat na dárky na vánoce, a tak jsem začala dělat takové malé andělíčky z korálků. Myslíš, že bych je mohla prodávat? Ptám se proto, že tady píšeš, že brigády jsou u nás povolený od 15, a mě je teprve 14. Díky, Fanynka

Na chvíli jsme se rozešli a já to nezvládla

Ahoj Mourrisone, Mám takového kamaráda, budeme mu říkat Lukáš. Lukáš je hrozně vřelý člověk, a můj nejlepší kamarád. Abych zkrátila příběh, asi před rokem a půl jsme se nějak víc začali bavit, a asi před 10 měsíci mi řekl, že mě miluje (předpokládala jsem, že platonicky) a od té doby to často říkal. Já jsem nechtěla nějak spěchat a nejdřív jsem si to chtěla promyslet. Ale on mě tak často objímal, byl ke mně tak milý, že bylo nemožný se nezamilovat. Tak jsem mu to řekla taky. Chvíli to bylo fakt super. Ale potom jsem si začala všímat, že je ovlivněn spolužáky, a dělá si srandu z jiných a děla absolutně neakceptovatelný „vtipy". Vždycky jsem mu to řekla, on se omluvil a pak zase. Jednou to ale opravdu přehnal a tak jsem mu napsala. A tentokrát mi fakt neslušně napsal, ať se do toho nepletu a že jsem... Hodně mě to zamrzelo a hodně jsem brečela, a litovala jsem, že jsem se kdy zamilovala do takového idiota. Ale nebavit se s ním mi fakt nedělalo dobře, nemohla jsem spát ani jíst, smát se, a obecně jsem byla úplně bez energie. Chyběl mi. A dneska už jsem byla úplně na pokraji sil, a řekla jsem si, kašlu na to, a o přestávce jsem za ním šla a řekla jsem mu, že mi chybí. On mě objal, řekl mi, že mě miluje a wow všechno bylo vyřešeno. Ale mně to přijde šíleně nedořešený, a mám pocit, že jsem to úplně pokazila. Mám pocit, že mě doopravdy nemiluje, že to jen tak říkal, protože celou dobu co jsme se nebavili, to vypadalo jako by mu to bylo úplně jedno. Mrzí mě ta situace, a myslím si, že jsem to vyřešila špatně, ale zároveň to bez něho vůbec nedávám. Omlouvám se za dlouhý vzkaz. Maruška, 14 let

Archív