Přestaly jsme si se sestrou rozumět

Ahoj, moc nevím, co mám dělat, takže píšu. Je mi 14 let a mám o dva roky mladší sestru. Jako malé jsme si báječně rozuměly, ale teď je to hrůza. Jsem na ni zlá - vím to, dělám chybu, ale ona mi pořád předhazuje, že se chovám jako malé dítě, pořád mě provokuje a stírá mě. Asi to zní hloupě, ale mám docela problémy se sebeovládáním, a když se na její stranu ještě přidá mamka, začnu být fakt zlá. Kromě toho mám pocit, že navrch nad ní nemůžu vůbec nijak získat, a když už si nevím rady, tak se jí za něco vysměju, nebo jí vynadám. Je to hnusný, já vím, dřív jsem ji fakt měla moc ráda, ale ona se mnou jedná, jako kdybych byla méněcenná. Asi jí tak i přijdu, když se chovám, jak se chovám, ale já nevím, co s tím. Je to začarovaný kruh. Chtěla bych to zpátky, jak to bylo dřív. Mám ji vlastně pořád ráda.

Odpověď

Milý anonyme, děkuji ti za velmi otevřený a upřímný dopis, ze kterého cítím velkou lásku k sestře. To, že si v současné době nerozumíte, ještě nic neznamená. Píšeš, že je sestra o dva roky mladší, tudíž jí je 12 let a určitě u ní nastupuje puberta v plné míře. Podle toho co píšeš, usuzuji, že sama sestra si se sebou neví moc rady, proto se odreagovává na tobě. Je to nejjednodušší. Ty jsi určitě tolerantnější než její kamarádky, které by jí její chování nestrpěly. Nejlepší by bylo si jejího chování nevšímat, ignorovat její poznámky – když nebude mít odezvu, přestane ji to bavit. Navíc se možná i zastydí, pokud ty zůstaneš klidná a milá. Zkus si dát před sebe menší cíl – třeba že se pokusíš k ní chovat jeden den. Pak to prodluž na tři dny, týden atd. Věřím, že se něco určitě změní. A kdy náhodou ne, klidně napiš. Mourrison

Sdílej

20. ledna 2018

Nesnesu mlaskání rodičů

Ahoj Mourrisone, mám takový hodně zvláštní problém. Kdykoli večeřím s rodiči, nedokážu snést mlaskání, nebo jakékoli jiné zvuky. Vadí mi to i třeba u kamarádů, ale u rodičů je to natolik, že mě bolí hlava, a jsem neuvěřitelně vzteklá. To pak samozřejmě zničí atmosféru. Vždycky se snažím dýchat a nevnímat to, ale prostě to nedokážu. Když jsem byla mladší, snažila jsem se na to mámu nějak citlivě upozornit, ale ona mi jen vynadala, že je moc pozoruju. Tohle zní opravdu blbě, ale já to prostě nesnesu. Moc se omlouvám za divný dopis, děkuju moc za odpověď.

Jak poznám, že se líbím holce ze školy?

Ahoj Mourrisone, chtěl bych se na něco zeptat. Myslím, že se ve škole líbím jedné holce. Ona chodí do 8. třídy, tedy je ode mě mladší o rok. Když se na ni kouknu, tak občas se koukne na mě. Vyprávěl jsem si s ní jenom jednou, když mi podávala knihu. Děkuji Alex

Kamarádku týrá máma

Ahoj Mourrisone, ani nevím, jak se to stalo, ale začala jsem si psát s takovou holkou ze školy, kterou teda znám už dost dlouho, ale nikdy jsme se nebavily. No, a ona mi překvapivě fakt hodně přes zprávy věří, i když o mně absolutně nic neví, přijde mi to trochu zvláštní. Svěřila se mi, i když to asi nebylo moc tajemství, že jsou její rodiče rozvedeni. No, a včera mi napsala, že ji její mamka chce poslat na nějakou jednodenní výpravu na vodě či co, a že ona tam nechce, protože ty lidi tam zná a prý jsou fakt zlí a že ji jednou hodili v oblečení do ledový vody a tak, a ona se mezi nimi necítí dobře, protože ji neberou do kolektivu, a navíc je to na její narozeniny, které ona nechce takhle trávit. Tak jsem jí řekla, ať to mamce nějak rozumně vysvětlí, že to určitě pochopí, ale ona mi odepsala, že to zkoušela, ale že jí ta mamka vyhrožovala, že ji zmlátí, a že se s ní nemá hádat. Prý, že o ní jednou její mamka rozbila vařečku, no a prostě ji mlátí. Ta holka se cítí fakt blbě a řeže se, ale nedělá to pro pozornost nebo cokoli takového, ale aby mohla do nemocnice, aby její mamka si uvědomila, jak jí ubližuje. Já nevím, co mám dělat. Vím, že je blbé lidi takto podezírat, a já jí to věřím, ale co když si vymýšlí? Nebo přehání? Hlavně, já neznám ji, ani její mamku, nic o ní nevím, a chci jí pomoct, ale nevím jak. Řekla bych jí, ať jde ke školní psycholožce, ale ta „vyšetřuje" jen když rodiče podepíšou nějaký papír, což je naprosto stupidní. Taky jsem jí napsala, že by mohla zavolat na linku bezpečí, ale ona nechce, aby na její mamku zavolali policii, protože to by pak musela bydlet s tátou, který jí ale nedokáže zaplatit školné, a teď ji cituji „asi mi víc záleží na mé budoucnosti než na zdraví". No prostě fakt netuším, a omlouvám se za ultra dlouhý dopis, prosím pomoz! Děkuju moc.

Archív