Přestaly jsme si se sestrou rozumět

Ahoj, moc nevím, co mám dělat, takže píšu. Je mi 14 let a mám o dva roky mladší sestru. Jako malé jsme si báječně rozuměly, ale teď je to hrůza. Jsem na ni zlá - vím to, dělám chybu, ale ona mi pořád předhazuje, že se chovám jako malé dítě, pořád mě provokuje a stírá mě. Asi to zní hloupě, ale mám docela problémy se sebeovládáním, a když se na její stranu ještě přidá mamka, začnu být fakt zlá. Kromě toho mám pocit, že navrch nad ní nemůžu vůbec nijak získat, a když už si nevím rady, tak se jí za něco vysměju, nebo jí vynadám. Je to hnusný, já vím, dřív jsem ji fakt měla moc ráda, ale ona se mnou jedná, jako kdybych byla méněcenná. Asi jí tak i přijdu, když se chovám, jak se chovám, ale já nevím, co s tím. Je to začarovaný kruh. Chtěla bych to zpátky, jak to bylo dřív. Mám ji vlastně pořád ráda.

Odpověď

Milý anonyme, děkuji ti za velmi otevřený a upřímný dopis, ze kterého cítím velkou lásku k sestře. To, že si v současné době nerozumíte, ještě nic neznamená. Píšeš, že je sestra o dva roky mladší, tudíž jí je 12 let a určitě u ní nastupuje puberta v plné míře. Podle toho co píšeš, usuzuji, že sama sestra si se sebou neví moc rady, proto se odreagovává na tobě. Je to nejjednodušší. Ty jsi určitě tolerantnější než její kamarádky, které by jí její chování nestrpěly. Nejlepší by bylo si jejího chování nevšímat, ignorovat její poznámky – když nebude mít odezvu, přestane ji to bavit. Navíc se možná i zastydí, pokud ty zůstaneš klidná a milá. Zkus si dát před sebe menší cíl – třeba že se pokusíš k ní chovat jeden den. Pak to prodluž na tři dny, týden atd. Věřím, že se něco určitě změní. A kdy náhodou ne, klidně napiš. Mourrison

Sdílej

20. ledna 2018

Byla jsem poslušná, ale teď už nechci

Ahoj Mourrisone, jako malá jsem vždycky byla hrozně poslušná, chodila s rodiči na všechny jejich akce, chovala jsem se jako oni, hodně jsem se jim svěřovala atd., ale teď už to dělat nechci. Mám ve škole kamarády, kterým věřím tisíckrát víc, a taky je mi příjemnější mluvit s nimi, protože kdykoli se snažím se mámě s něčím svěřit, aby nebyla smutná, že na ni kašlu, tak to promění v lekci. To moji kamarádi nedělají. Nebo jdu třeba na oslavu narozenin nějaké mé kamarádky a máma zas žárlí, že trávím moc času s kamarády a málo s rodiči. Ale to co mě štve nejvíc, je, jak mi pořád připomínají, jak jsem byla jako malá lepší, a neustále na to naráží. Třeba dřív jsem poslouchala audioknihy a teď radši písničky, a vždycky když poslouchám písničky, tak táta řekne něco jako: "Dřív to byl Hurvínek a teď tohle" a podobný věci, a já mám pocit, že jsem je zklamala. Že už nejsem ta poslušná malá holčička, která dělá vše, co oni chtějí. Mám i vlastní život a názory, a oni si na to nedokážou zvyknout. Omlouvám se za dlouhou zprávu, děkuju moc za odpověď.

Strašně na ní žárlím a nemůžu si pomoct

Ahoj Mourrisone, chtěl bych se tě na něco zeptat. Moje holka bydlí na druhém konci Prahy, a tak se nemůžeme tak často vídat. Jenže já se bojím, aby se nezamilovala do někoho jinýho, ale nechci jí pořád volat a hlídat a vyptávat se, co dělala a tak. Strašně na ní žárlím a nemůžu si pomoct. Co mám dělat, Dalibor

Archív