Asi mám deprese

Ahoj Mourrisone, v poslední době se cítím fakt špatně. Mám pocit, že mě nikdo nemá rád, že jenom tak existuju a mamka mi říká, jak jsem neschopná a nic neumím, proto si prý nezvládnu najít kamarády. S tátou vycházím docela dobře, ale před rokem a půl se rodiče rozvedli, tak ho vidím málokdy. Snažím se chovat normálně, ale nejde to. Občas se sesypu ve škole, ostatní se smějí a je to ještě mnohem horší. Dál jsem úplně jiná než ostatní, holky ze třídy pořád mluví o tom, která už má kluka a kdo miluje koho. Já to nechápu, vůbec mě to nezajímá, a pak mi všichni jenom řeknou, že jsem divná. Docela jsem si rozuměla s jednou holkou, ale ta mi řekla, ať konečně začnu žít. Jenomže já se bojím, že to nedokážu... A ještě víc mě děsí, že nechci. V poslední době se mi špatně spí a mám neustále pocit, že budu brečet, ale už to nejde. Nemám vůbec žádnou motivaci a mamka říká, že jsem líná a nikdy se nic nenaučím. Ale myslím, že nemůžu za to, co se mnou je. Mohla by to být deprese? Už se skoro vůbec nesměju a dělá mi problém i jít se normálně najíst... Fakt se bojím, ale mám strach jít k psychologovi, protože od mamky slyším jenom, že si něco namlouvám a že bych se měla snažit být stejná jako ostatní. Takže mám strach, že mi řeknou, že mi nic není a ať s tím přestanu, jenomže ono to nejde... A největší strach mám ze selhání před lidmi. Proto se snažím co nejvíc lidem vyhýbat. Dorka, patnáct let

Odpověď

Ahoj Dorko, nejsem lékař ani psycholog, abych ti mohl diagnostikovat deprese. Ale poradím ti rád. Je těžké být jiný než jsou ostatní a chce to hodně síly a odvahy. Podle toho co píšeš, maminka ti jí moc nedodává. Říkáš, že býváš často smutná a začínáš mít problémy s jídlem i spánkem. To už začíná být vážné, opravdu bys měla vyhledat psychologa, se kterým si popovídáš, a on ti rád poradí. K psychologovi se bát nemusíš, naopak. Víš, že tam chodí lidé, kteří nemají třeba vůbec žádné problémy? Jen si potřebují něco ujasnit a sami nedokáží nalézt odpovědi na některé své otázky. Není to vůbec žádná ostuda. Naopak – chce to odvahu a tu leckdo nemá. Držím ti palce. Mourrison

Sdílej
 
 

Dělají se mi pupínky, ale není to akné

Ahoj Mourrisone, chtěl bych se tě zeptat na něco, co se mi dělá na obličeji, nejvíc kolem očí. Jsou to takové bílé pupínky, ale nejde to vymáčknout. Není to akné, taky to vůbec nebolí, ale nelíbí se mi to. Petr

Jak dlouho můžu mít tampon?

Ahoj Mourrisone, od tý doby, co mám menstruaci, tak nepoužívám vložky, ale jen tampony. U vložek je to jasné, ale jak dlouho můžu mít tampon? Jak dlouho vydrží a jak často bych měla tampony vyměňovat? Díky za odpověď, Kristýna.

Líbí se mi, ale necítím se na vztah. Je to normální?

Ahoj Mourrisone, líbí se mi jedna holka ze školy a vím, že se jí i já líbím. Jednou jsme se spolu bavili, že bychom spolu chtěli chodit, ale že se na to ještě necítíme. Myslíš, že to vadí, když spolu budeme zatím jen kamarádit?

Chci ochutnat pivo a víno, ale bojím se

Ahoj Mourrisone, strašně mě láká ochutnat pivo nebo víno, ale jeden kluk mi řekl, že bych mohl být hned závislej. Je to pravda? Jáchym

Bojím se prvního sexu

Ahoj Mourrisone, já vím, že se nato ptát ještě moc brzo, je mi teprve 13, ale mám hroznej strach, až budu mít s nějakým klukem poprvé sex.

Co mám dělat, když mi smrdí z pusy?

Hoj Mourrisone, co mám dělat, když mi pořád smrdí z pusy? Jaké jsou příčiny zápachu z úst? A co proti tomu dělat? Kuba

Prodají mi kondomy, i když mi ještě nebylo 15?

Ahoj Mourrisone, prodají mi v obchodě kondomy, když mi ještě nebylo 15?

Jak přestat pít colu?

Ahoj Mourrisone, chtěl bych od tebe poradit, jak přestat pít colu. Nechci to říkat našim, protože to ani nevědí, ale denně si kupuju tak tři petky. Někdy taky piju něco jinýho, ale kola mi fakt chutná. Albert

Sdílel moji soukromou fotku, co mám dělat?

Ahoj Mourrisone, jednou jsem poslala jednu fotku kamarádovi, ale byla určená jen jemu. Teď jsme se pohádali a on tu fotku veřejně sdílel, takže ji vidí všichni. Hrozně mě tím naštval a já nevím, co mám dělat. Romana.

Mám problém s první láskou

Ahoj Mourrisone, mám problém. Jde o kluka. Poprvé jsme se viděli, když mi byly 3 a jemu 5 (to si samozřejmě nepamatuju). Potom jsme se viděli, když mi bylo 11. Nikdy se mi nelíbil, ale najednou jsem se extrémně zamilovala. Byli jsme spolu na apaluše a pořád jsme se na sebe dívali a několikrát jsme navázali i rozhovor. Potom jsme se potkali v hospodě a povídali si o našich zájmech, kde bydlíme, co studujeme a tak. Já jsem se ho potom zeptala, jestli někoho má. On řekl, že ne a potom se mi vyhýbal, ale stejně se na mě díval. Bohužel to byl poslední den, takže jsme se už jen rozloučili. Doma jsem mu potom napsala a on mi odepsal a dalo by se říct, že si píšeme, ale na odpověď čekám kolikrát i celý den, už si říkám, že nemá zájem, ale pak odepíše hrozně mile. Omlouvám se, že se tak rozepisuju, ale už se dostávám ke konci. Ráda bych mu řekla, co k němu cítím a třeba ho někam pozvala, ale co když mě odmítne? A neměl by tohle udělat spíš on? Já se právě bojím, že i když mu je už 16, příliš se stydí a neudělá to. Nebo mě jednoduše nechce. Moc prosím o radu. Štěpánka (mimochodem mně bude 15 let)