Budou mě srovnávat s kamarádkou?

Ahoj Mourrisone, mám problém. Moje nejlepší kamarádka je strašně hubená. Není anorektička, ví, že je hubená, ale ve čtvrté třídě měla operaci slepého střeva, nesměla po ní tři dny jíst a doteďka se z toho asi moc nevzpamatovala. Můj problém je ale v tom, že spolu máme v září nastoupit na gymnázium a já se toho trochu bojím. Myslím si, že nemám nadváhu, vážím 43 kilo a měřím 160 cm, jenže se bojím o první dojem mých nových spolužáků a ostatních dětí ve škole, bojím se, že když uvidí, že jsme skoro pořád spolu, budou mě porovnávat jenom s ní a v tom případě budu já tlustá, i když v porovnání s těmi novými spolužáky budu docela normální. Aspoň já, kdybych byla oni, tak bych nás tak porovnávala. Vím, že nemusím být pořád s ní, ale je to moje nejlepší kamarádka a vlastně bude jediná, koho tam budu znát. Ze staré školy jsme si zvykly, že to nikomu nevadí, když jsme pořád spolu, nikdo se s námi moc nebavil, já si pořád četla a byla jsem pro spolužáky šprtka, protože jsem se nemusela učit, ona je zase dyslektička. Prosím, poraď mi, co mám dělat. Anežka 11 let PS.: ABC je nejlepší!

Odpověď

Ahoj Anežko, doufám, že jsi první dny v nové škole zvládla. Podle tvých údajů (kolik vážíš a měříš) jsi opravdu úplně v normě. Dokonce se mi chce říct, že jsi až moc štíhlá. Ale věřím, že ve srovnání s někým jiným, můžeš vypadat jinak. Nejlepší by bylo, kdyby ses s nikým neporovnávala a naučila se mít ráda takovou, jaká jsi. I kdybys měla o dvacet kilo navíc. Tvoje kamarádka se také asi netrápí tím, že je dyslektička a ty chytrá holka, která se ani nemusí učit. Zkrátka se přijala taková, jaká je. Zkus si vzít papír a napiš si na něj vše, co je na tobě dobré (a nejen postava, ale i povahové vlastnosti) a každý den se na papír podívej. Nicméně ti moc děkuji za tvůj upřímný dopis. Budu moc rád, když mi napíšeš, jak jsi nástup do nové školy zvládla. Mourrison

Sdílej

27. září 2018

Rodiče mě nutí lhát, co mám dělat?

Ahoj Mourrisone, chtěl bych se tě zeptat na takovou tajnou věc. Máma a táta říkaj, že nemáme žádný peníze a že děda je bohatej. Vždycky, když něco chci, tak mi říkaj, ať zavolám dědovi, ale že nesmím říct, že to říkali oni. Děda jim někdy peníze dá a někdy nedá a já nevím proč. Mám dědu rád a nechci mu lhát, ale když tu věc fakt chci, tak mu lžu. Pak mě to to trápí. Co mám dělat?

Chci pracovat v zahradnictví, ale nechci zklamat rodiče

Ahoj Mourrisone, máma a táta mají vysokou školu a strašně by si přáli, abych ji taky vystudovala. Jenže mně se nechce učit, navíc mám hrozně ráda kytičky a chtěla bych pracovat někde v zahradnictví. Vždycky když jdu ze školy, tak se zastavím v jednom u našeho baráku a je mi tam dobře. Co mám dělat, když nechci naše zklamat? Gábina

Mohu si vydělávat prodejem svých výrobků?

Ahoj Mourrisone, chtěla bych se na něco zeptat. Chtěla bych si vydělat na dárky na vánoce, a tak jsem začala dělat takové malé andělíčky z korálků. Myslíš, že bych je mohla prodávat? Ptám se proto, že tady píšeš, že brigády jsou u nás povolený od 15, a mě je teprve 14. Díky, Fanynka

Na chvíli jsme se rozešli a já to nezvládla

Ahoj Mourrisone, Mám takového kamaráda, budeme mu říkat Lukáš. Lukáš je hrozně vřelý člověk, a můj nejlepší kamarád. Abych zkrátila příběh, asi před rokem a půl jsme se nějak víc začali bavit, a asi před 10 měsíci mi řekl, že mě miluje (předpokládala jsem, že platonicky) a od té doby to často říkal. Já jsem nechtěla nějak spěchat a nejdřív jsem si to chtěla promyslet. Ale on mě tak často objímal, byl ke mně tak milý, že bylo nemožný se nezamilovat. Tak jsem mu to řekla taky. Chvíli to bylo fakt super. Ale potom jsem si začala všímat, že je ovlivněn spolužáky, a dělá si srandu z jiných a děla absolutně neakceptovatelný „vtipy". Vždycky jsem mu to řekla, on se omluvil a pak zase. Jednou to ale opravdu přehnal a tak jsem mu napsala. A tentokrát mi fakt neslušně napsal, ať se do toho nepletu a že jsem... Hodně mě to zamrzelo a hodně jsem brečela, a litovala jsem, že jsem se kdy zamilovala do takového idiota. Ale nebavit se s ním mi fakt nedělalo dobře, nemohla jsem spát ani jíst, smát se, a obecně jsem byla úplně bez energie. Chyběl mi. A dneska už jsem byla úplně na pokraji sil, a řekla jsem si, kašlu na to, a o přestávce jsem za ním šla a řekla jsem mu, že mi chybí. On mě objal, řekl mi, že mě miluje a wow všechno bylo vyřešeno. Ale mně to přijde šíleně nedořešený, a mám pocit, že jsem to úplně pokazila. Mám pocit, že mě doopravdy nemiluje, že to jen tak říkal, protože celou dobu co jsme se nebavili, to vypadalo jako by mu to bylo úplně jedno. Mrzí mě ta situace, a myslím si, že jsem to vyřešila špatně, ale zároveň to bez něho vůbec nedávám. Omlouvám se za dlouhý vzkaz. Maruška, 14 let

Archív