Jsem strašně zamilovaná a nevím, jak mu to mám říct

Milý Mourrisone, jsem strašně, strašně zamilovaná do jednoho kluka, který to neví a možná má dokonce holku nebo minimálně hodně blízkou kamarádku. Jenže ho skoro vůbec nevidím a za chvíli mi z života zmizí úplně. Tak strašně moc bych se s ním chtěla aspoň skamarádit, abych měla důvod s ním udržovat kontakt i po škole, jenže ho vůbec nepotkávám, jen ho občas zahlédnu. Chvilku jsme si psali (spíš zdvořilostně), ale spíš jsem se ztrapnila a myslím, že nemá smysl mu dál psát, když mě nezná osobně. Vím, co dělat, kdybych ho potkala - jenže ho nedokážu oslovit před lidmi a šance, že na něj narazím o samotě a navíc bude čas si povídat, mi přijde mizivá. Neuběhne jediný den, kdy bych na něj nemyslela. Jsem zoufalá a nevím, jak se toho zbavit. Prosím, prosím, poraď mi. Už to nezvládám. J.

Odpověď

Ahoj J., rozumím tvé větě: už to nezvládám. Někdy je láska tak silná, že člověka úplně paralyzuje – nemůže nic dělat a myslí jen na ní. Píšeš, že už jsi se svým vysněným klukem byla v určitém kontaktu (psali jste si), ale nikam to nevedlo. Tak by bylo dobré zjistit, jaké má koníčky a začít se o ně trochu zajímat (aby se naskytl prostor, kde byste se mohli začít potkávat). Pokud to nepůjde, zkus si vytipovat místa, kde chodí nebo bývá sám a tam si na něj nenápadně počkej – zkrátka musíš jít náhodě trochu naproti. Poslední možností může být i to, že ho pozveš na setkání, schůzku a tam se mu přiznáš, že bys s ním ráda kamarádila (bacha ale, riskuješ i odmítnutí). Ale jak se říká: risk je někdy zisk. Držím ti palce. Mourrison

Jsem strašně zamilovaná, kvůli tomu se na mě vykašlala kamarádka >

Sdílej

23. října 2018

Nerostou mi chlupy a ostatní si myslí, že si je holím

Ahoj, mám 15 a mám problém, že mi vůbec nerostou chlupy na nohou, ale jinde (např. v podpaží) mi rostou a všichni moji kamarádi jich tam mají v mém věku dost a myslí si, že si je holím, ale neholím. Asi je to dáno geneticky, každopádně nemáš nějaký typ na nějaký přípravek, který by mi s tím uměl pomoci? Děkuji za odpovědi.

Nechci být ve střídavé péči, ale bojím se to rodičům říct

Ahoj Mourrisone, když se rodiče rozvedli, tak se dohodli, že budeme s bráchou ve střídavé péči - jeden týden u jednoho a další u druhýho. Ze začátku se mi to líbilo, ale teď už mi to vadí. Připadám si, že nejsem nikde doma. Hrozně se to bojím rodičům říct, aby si nemysleli, že mám jednoho víc rád než druhýho. Poradíš mi, co mám dělat? Láďa

Archív