Ze zamilování nemohu ani dýchat

Milý Mourrisone, před půl rokem jsme jeli na školní zájezd (namíchání lidé z různých tříd, včetně kluka, do kterýho jsem nešťastně zamilovaná). Byl to nejlepší týden mýho života, ale myslela jsem, že mě stesk přejde do dvou týdnů, jako vždy. Jenže už od začátku bylo jasný, že to bude horší, pořád jsem brečela a dokonce jsem se hrozně změnila, začala jsem poslouchat metal místo popu a tak. Je půl roku pryč a mně se pořád stýská. Ne tolik, ale stačí, aby mi ten zájezd něco připomnělo, a skoro nemůžu dejchat. Představ si, občas mi přijde, jako by mi někdo umřel. Asi si teď myslíš, že to přehráním. Jenže já se toho potřebuju zbavit. Chci jít DÁL, ne se k tomu pořád vracet. Nepomáhá bavit se o tom s ostatními a ani pocit, že přijde další zájezd (už to nebude ono a nebudou tam stejný lidi a navíc to bude až za dva roky). Nejspíš s tím souvisí i to, že tam byl ten kluk. Prosím, poraď mi, já nevím, jak dál. Děkuju, Naty

Odpověď

Ahoj Naty, jsi opravdu hluboce zamilovaná a vůbec si nemyslím, že bys něco přeháněla. Podobné stavy prožívají i nešťastně zamilovaní dospělí. Není to u tebe jen takové poblouznění, ale zamilovala ses upřímně a od srdce. Píšeš, že jsi byla na zájezdu týden. Možná, že jsi poznala svého vyvoleného jen z té lepší stránky – v době, kdy byla pohoda, vy jste si užívali a neměli žádné starosti. Třeba takový v normálním běžném životě není, třeba se jen přetvařoval? Píši ti to proto, aby ses s nešťastnou láskou lépe vyrovnávala. Možná by bylo fajn se porozhlédnout víc kolem sebe. Není ve tvém okolí někdo, s kým by ses cítila příjemně, dobře se bavila a bylo ti s ním fajn? Pokud ano, mohla bys s ním začít trávit víc času. Nakonec zjistíš, kolik milých a super lidí je kolem tebe. Mourrison

Sdílej

7. listopadu 2018

Rodiče mě nutí lhát, co mám dělat?

Ahoj Mourrisone, chtěl bych se tě zeptat na takovou tajnou věc. Máma a táta říkaj, že nemáme žádný peníze a že děda je bohatej. Vždycky, když něco chci, tak mi říkaj, ať zavolám dědovi, ale že nesmím říct, že to říkali oni. Děda jim někdy peníze dá a někdy nedá a já nevím proč. Mám dědu rád a nechci mu lhát, ale když tu věc fakt chci, tak mu lžu. Pak mě to to trápí. Co mám dělat?

Chci pracovat v zahradnictví, ale nechci zklamat rodiče

Ahoj Mourrisone, máma a táta mají vysokou školu a strašně by si přáli, abych ji taky vystudovala. Jenže mně se nechce učit, navíc mám hrozně ráda kytičky a chtěla bych pracovat někde v zahradnictví. Vždycky když jdu ze školy, tak se zastavím v jednom u našeho baráku a je mi tam dobře. Co mám dělat, když nechci naše zklamat? Gábina

Mohu si vydělávat prodejem svých výrobků?

Ahoj Mourrisone, chtěla bych se na něco zeptat. Chtěla bych si vydělat na dárky na vánoce, a tak jsem začala dělat takové malé andělíčky z korálků. Myslíš, že bych je mohla prodávat? Ptám se proto, že tady píšeš, že brigády jsou u nás povolený od 15, a mě je teprve 14. Díky, Fanynka

Na chvíli jsme se rozešli a já to nezvládla

Ahoj Mourrisone, Mám takového kamaráda, budeme mu říkat Lukáš. Lukáš je hrozně vřelý člověk, a můj nejlepší kamarád. Abych zkrátila příběh, asi před rokem a půl jsme se nějak víc začali bavit, a asi před 10 měsíci mi řekl, že mě miluje (předpokládala jsem, že platonicky) a od té doby to často říkal. Já jsem nechtěla nějak spěchat a nejdřív jsem si to chtěla promyslet. Ale on mě tak často objímal, byl ke mně tak milý, že bylo nemožný se nezamilovat. Tak jsem mu to řekla taky. Chvíli to bylo fakt super. Ale potom jsem si začala všímat, že je ovlivněn spolužáky, a dělá si srandu z jiných a děla absolutně neakceptovatelný „vtipy". Vždycky jsem mu to řekla, on se omluvil a pak zase. Jednou to ale opravdu přehnal a tak jsem mu napsala. A tentokrát mi fakt neslušně napsal, ať se do toho nepletu a že jsem... Hodně mě to zamrzelo a hodně jsem brečela, a litovala jsem, že jsem se kdy zamilovala do takového idiota. Ale nebavit se s ním mi fakt nedělalo dobře, nemohla jsem spát ani jíst, smát se, a obecně jsem byla úplně bez energie. Chyběl mi. A dneska už jsem byla úplně na pokraji sil, a řekla jsem si, kašlu na to, a o přestávce jsem za ním šla a řekla jsem mu, že mi chybí. On mě objal, řekl mi, že mě miluje a wow všechno bylo vyřešeno. Ale mně to přijde šíleně nedořešený, a mám pocit, že jsem to úplně pokazila. Mám pocit, že mě doopravdy nemiluje, že to jen tak říkal, protože celou dobu co jsme se nebavili, to vypadalo jako by mu to bylo úplně jedno. Mrzí mě ta situace, a myslím si, že jsem to vyřešila špatně, ale zároveň to bez něho vůbec nedávám. Omlouvám se za dlouhý vzkaz. Maruška, 14 let

Archív