Milý Mourrisone, před půl rokem jsme jeli na školní zájezd (namíchání lidé z různých tříd, včetně kluka, do kterýho jsem nešťastně zamilovaná). Byl to nejlepší týden mýho života, ale myslela jsem, že mě stesk přejde do dvou týdnů, jako vždy. Jenže už od začátku bylo jasný, že to bude horší, pořád jsem brečela a dokonce jsem se hrozně změnila, začala jsem poslouchat metal místo popu a tak. Je půl roku pryč a mně se pořád stýská. Ne tolik, ale stačí, aby mi ten zájezd něco připomnělo, a skoro nemůžu dejchat. Představ si, občas mi přijde, jako by mi někdo umřel. Asi si teď myslíš, že to přehráním. Jenže já se toho potřebuju zbavit. Chci jít DÁL, ne se k tomu pořád vracet. Nepomáhá bavit se o tom s ostatními a ani pocit, že přijde další zájezd (už to nebude ono a nebudou tam stejný lidi a navíc to bude až za dva roky). Nejspíš s tím souvisí i to, že tam byl ten kluk. Prosím, poraď mi, já nevím, jak dál. Děkuju, Naty