Mám ADHD

Ahoj Mourrisone, mám ADHD. Moc nevím, jak to říct, ale jsem holka a chovám se na holku hodně divně. Je mi 13 a chodím do sekundy osmiletého gymnázia. Dostala jsem se sem bez „odlehčení" a nemám žádné „odlehčení" ani v rámci výuky, a nikdy jsem neměla. Na základce to ještě šlo, učení mi problémy nikdy nedělalo a většinou mě bavilo a minusové body za chování jsem se nějak vyspravila soutěžemi. Teď už to je větší problém, některé učení mě fakt nebaví a já jsem schopná uprostřed hodiny třeba vyskočit nebo převrhnout lavici. Nevydržím dávat pozor a pak mám problém. Nedokážu mluvit před tabulí, já vím, co chci říct, ale ono to prostě nejde. Extrémní potíže mi dělají jazyky, kromě angličtiny. Třeba jsme psali matematickou olympiádu, mě to nebavilo, a tak jsem kopla spolužačku. Když hraju videohru a prohraju, prostě hodím telefon na zem. Jsem extrémně ukecaná a snadno se naštvu/rozbrečím. Hlavně rozbrečím, třeba o němčině, něco špatně napíšu na tabuli, vůbec mi na tom ale nezáleží, ale stejnak se rozbrečím. Když se nudím, což se děje často hrozně se naštvu. O přestávkách většinou skáču nebo běhám, na základce jsem se prala a ze školky mě vyhodily. Na učení doma se nedokážu soustředit a někdy třeba i 30 minut chodím dokola ve svém pokoji (místo učení). Zatímco tohle píšu, kopu nohama do stěny. Když se snažím zůstat v klidu, pro změnu se nesoustředím. Ti, co mají ADHD, to pochopí. Léky neberu, buď po nich zvracím nebo nezaberou, dělala jsem několik programů (jako několika týdenních cvičení), ale zabralo to maximálně na 2 týdny. Můj 8letý bratr má taky ADHD a my se prostě nedohodneme, pořád se mlátíme a nesneseme se (ADHD měl můj taťka, ale babička to tajila, protože se bála, že by ho zavřeli do ústavu). Spolužákům jsem to radši neřekla, myslím, že ale většina ví, že mám nějakou poruchu, většina lidí nevydrží 45 minut se houpat na židli. Ke konci roku na základce se nějak uklízely žákovský karty a někdo si našel moji kartu a teď si mě celý ročník pamatuje jako „tu postiženou“. Když se mě zastala učitelka, měli mě všichni za šprta a šplhouna. Já se tam fakt nechci vrátit. U nás ve třídě funguju jako takovej třídní bavič. Když se naštvu, úplně přestanu myslet, ty uklidňující triky nefungují, občas mě prostě musí přidržet na zemi, abych se s někým nezačala prát. Chodím na volejbal, běhám a plavu, ale to nepomáhá, jediný způsob, jak si napíšu úkoly je, když mamka sedí vedle mě a hlídá mě. Asi tak se má moje situace. Potřebovala bych si promluvit s někým mého věku, kdo mi rozumí. A trochu se bojím, co budu dělat v životě, jestli se nestane zázrak. Díky moc za odpověď, doufám, že to pochopíš, holka, 13 let.

Odpověď

Milá holko, úplně žasnu, jak umíš svoji situaci, pocity, chování popsat. Dokonale jsem se dokázal do tebe vcítit a pochopit tě. Ale je pravda, že mi není 13 let a mám už ledacos za sebou. Píšeš, že by sis potřebovala popovídat se svým vrstevníkem. Co takhle najít sdružení kluků a holek s ADHD a tam najít spřízněnou duši? Taky mi píšeš, že ADHD má i tvůj tatínek, měla by sis s ním víc povídat, zeptat se ho, jak on se v určitých situacích choval, co mu pomáhalo a jak svoje „potíže“ zvládá teď. To, jak ses otevřeně svěřila mně, by možná stálo za to povědět ostatním. Někdo je nevidomý, druhý nemá nohu a třetí má ADHD. Zkrátka, každý máme něco. Je pravda, že na prvních dvou příkladech je to na první pohled znát a na tobě ne. Ale když sama víš, že se chováš odlišně, nebo cítíš, že přijde výbuch, co takhle jednoduše říct: „Sorry, ale mám ADHD a neumím to ovládnout“. Možná by bylo také fajn chodit pravidelně k nějakému terapeutovi, který by ti naučil „fígle“, jak se svoji povahou nakládat. Mourrison

Co mám dělat?

Mám problém s nadváhou

 

Sdílej
 
 

Jak zapadnout do třídy a seznámit se s holkou?

Ahoj Mourrisone, mám tu pro tebe 2 otázky rovnou: 1. Půjdu teď do druháku na střední a úplně jsem nezapadl (vůbec jsem nezapadl). Celý rok jsem seděl v první lavici přímo před učitelkou a extrémně mě to štvalo. Asi chápeš, že si chci sednout jinam. Ale tím, že se se mnou nikdo v té třídě nebaví, tak nechci chodit úplně dozadu a vybral jsem nevinné místo ve druhé řadě uprostřed. Ale i tak vím, že s tím budou mít někteří spolužáci problém a budou mě nutit, abych šel jinam. Potřebuji nějaké rady, tipy nebo triky, jak se vypořádat s těmito spolužáky a jak je lehce slovně poslat někam nebo jak se nenechat vyhodit z místa, popř. co dělat, když mě začnou fyzicky vyhánět z místa ven. 2. Tím, že nemám ty kamarády ve třídě, si je musím hledat jinde po škole. Od září začnu chodit do školního časopisu a tam je velká možnost se s někým seznámit. Většina redakce jsou holky. Ten školní časopis dával na IG za jeden školní rok asi 3 fotky té redakce a mně se tam hrozně moc zalíbila jedna holka. Ale nevím, jestli tam tento rok ještě bude chodit, nebo už ne a taky, jestli už náhodou nemá kluka (jakože většina už ho bohužel má). Každopádně bych s ní docela rád chodil. A potřeboval bych vědět, jak se s ní případně seznámit. Protože je dost možné, že se setkáme vždy jen občas na setkání té rady a to bude všechno a z různých mini chvilek chci vytřískat maximum. Nejdříve chci, aby z nás byli dobří kamarádi a až pak když tak i pár. Tak jestli bys zase neměl nějaké ty rady, tipy a triky. Samozřejmě si tam těch kamarádů/dek chci udělat co nejvíc, aby třída viděla, že nejsem úplně neschopný v bavení se atd. Moc ti předem děkuji Mourrisone, předpokládám, že mi tvé rady hodně pomůžou!

Máma si na mně vylévá zlost a smutek

Ahoj Mourrisone, moje mamka měla hrozné dětství. Jakože fakt hrozné. Nezacházím moc do detailů, jen, že se k ní rodiče chovali hnusně, a doteď z toho má někdy úzkosti atd. S tátou ji vždycky uklidňujeme a snažíme se jí pomoct, ale někdy už je to na mě moc. Přijde mi, že si často na mně vylévá zlost/smutek. Pořád říká věci jako "Já kdybych něco takového rodičům řekla tak." "Já jsem si jako malá věcí vážila" nebo "Já měla hrozné dětství" a blablabla, a už mě někdy tahle sebelítost fakt štve. Neustále to vytahuje, jaká byla chudinka, a cítím se blbě, že ji za to obviňuju, protože bych neměla, ale ona to musí furt vytahovat, a já už pak ani nevím, co na to mám říct. "aha.?" Prostě fakt netuším, a strašně mě štve, jak se furt lituje a vylévá si na mně své emoce. Cítím se jako špatný člověk, protože vím, že to co máma potřebuje, je, aby ji někdo miloval a uklidňoval, ale já to nedokážu. Omlouvám se. 13 let

Má cenu začít ve 13 letech tancovat?

Ahoj Mourrisone, chtěla bych začít chodit na tancování (konkrétně latinskoamerické a standardní tance), ale: 1) je mi už 13 let, není už pozdě na to začít se sportem? 2) jsem introvert, takže bych tam asi nedokázala chodit sama, minimálně ze začátku (když jsem se ptala kamarádky, jestli nechce chodit se mnou, řekla, že ne.). Nevím, jestli má cenu tam chodit, ale myslím si, že by mě to bavilo. Děkuji za odpověď! Adéla.

Co mám dělat, když nechci ve škole cvičit?

Co mám dělat, když nechci ve škole cvičit na tělesné výchově? Jak se mám tělocviku vyhnout?

Trápím se tím, co jsem měl udělat jinak

Ahoj, neustále se vracím ve svých vzpomínkách zpět k věcem, které jsem mohl řešit jinak. Většinou to jsou nějaká moje špatná rozhodnutí nebo chyby. Někdy to na mě prostě přijde, a pak jsem třeba i na ostatní nepříjemný. Nevím, jak se toho mám zbavit. Prosím poraď. Bohouš, 15 let

Co je co je psychohygiena?

Ahoj Mourris, někde jsem slyšel, že je dobrý dodržovat psychickou hygienu. Jenže já nevím, co to je a jak se tedy dodržuje. Roman

Můžu nakupovat na internetu, když mi ještě nebylo 15?

Ahoj Mourrisone, chtěla bych se tě zeptat, jestli si můžu koupit něco v internetovým obchodě, když mi ještě nebylo 15. Dík, Zuzana

Pozná gynekolog, že už nejsem panna?

Ahoj, protože mám veliký výtok, musím jít ke gynekologovi. Za měsíc mi sice bude 15, ale už jsem měla sex. Pozná to gynekolog? Anonymka

Mám si najít kluka jako ostatní holky?

Ahoj Mourrisone, skoro všechny holky ve třídě mají kluka a já jsem jak blbka, protože žádnýho nemám, a navíc nechci. Jenže nechci být blbka, takže si ho mám najít? Verča

Kdy si mám začít šetřit na byt?

Ahoj Mourissone, kdy si mám začít šetřit na byt? Mým snem je se přestěhovat do Bratislavy, protože jsem poloviční Maďar, umím německy a je to relativně blízko od ČR (jsem z Prahy). A právě kvůli tomu, že je to blízko od příbuzných v Maďarsku, můžu pracovat ve Vídni a snadno můžu navštívit rodiče. Vím, že je mi jen 12, ale do té doby dokud jsem nezačal chodit na gympl, tak mi bylo jedno, co bude v budoucnosti, ale teď v létě po prvním ročníku jsem se nad tím zamyslel, protože jsem začal víc číst zprávy a všude píšou, že je pro mladou generaci málo bytů atd. A navíc nevím, jak získám peníze na byt nebo dům a jestli bych nemohl už to nějak ovlivnit teďka. Díky ANONYM