Mám ADHD

Ahoj Mourrisone, mám ADHD. Moc nevím, jak to říct, ale jsem holka a chovám se na holku hodně divně. Je mi 13 a chodím do sekundy osmiletého gymnázia. Dostala jsem se sem bez „odlehčení" a nemám žádné „odlehčení" ani v rámci výuky, a nikdy jsem neměla. Na základce to ještě šlo, učení mi problémy nikdy nedělalo a většinou mě bavilo a minusové body za chování jsem se nějak vyspravila soutěžemi. Teď už to je větší problém, některé učení mě fakt nebaví a já jsem schopná uprostřed hodiny třeba vyskočit nebo převrhnout lavici. Nevydržím dávat pozor a pak mám problém. Nedokážu mluvit před tabulí, já vím, co chci říct, ale ono to prostě nejde. Extrémní potíže mi dělají jazyky, kromě angličtiny. Třeba jsme psali matematickou olympiádu, mě to nebavilo, a tak jsem kopla spolužačku. Když hraju videohru a prohraju, prostě hodím telefon na zem. Jsem extrémně ukecaná a snadno se naštvu/rozbrečím. Hlavně rozbrečím, třeba o němčině, něco špatně napíšu na tabuli, vůbec mi na tom ale nezáleží, ale stejnak se rozbrečím. Když se nudím, což se děje často hrozně se naštvu. O přestávkách většinou skáču nebo běhám, na základce jsem se prala a ze školky mě vyhodily. Na učení doma se nedokážu soustředit a někdy třeba i 30 minut chodím dokola ve svém pokoji (místo učení). Zatímco tohle píšu, kopu nohama do stěny. Když se snažím zůstat v klidu, pro změnu se nesoustředím. Ti, co mají ADHD, to pochopí. Léky neberu, buď po nich zvracím nebo nezaberou, dělala jsem několik programů (jako několika týdenních cvičení), ale zabralo to maximálně na 2 týdny. Můj 8letý bratr má taky ADHD a my se prostě nedohodneme, pořád se mlátíme a nesneseme se (ADHD měl můj taťka, ale babička to tajila, protože se bála, že by ho zavřeli do ústavu). Spolužákům jsem to radši neřekla, myslím, že ale většina ví, že mám nějakou poruchu, většina lidí nevydrží 45 minut se houpat na židli. Ke konci roku na základce se nějak uklízely žákovský karty a někdo si našel moji kartu a teď si mě celý ročník pamatuje jako „tu postiženou“. Když se mě zastala učitelka, měli mě všichni za šprta a šplhouna. Já se tam fakt nechci vrátit. U nás ve třídě funguju jako takovej třídní bavič. Když se naštvu, úplně přestanu myslet, ty uklidňující triky nefungují, občas mě prostě musí přidržet na zemi, abych se s někým nezačala prát. Chodím na volejbal, běhám a plavu, ale to nepomáhá, jediný způsob, jak si napíšu úkoly je, když mamka sedí vedle mě a hlídá mě. Asi tak se má moje situace. Potřebovala bych si promluvit s někým mého věku, kdo mi rozumí. A trochu se bojím, co budu dělat v životě, jestli se nestane zázrak. Díky moc za odpověď, doufám, že to pochopíš, holka, 13 let.

Odpověď

Milá holko, úplně žasnu, jak umíš svoji situaci, pocity, chování popsat. Dokonale jsem se dokázal do tebe vcítit a pochopit tě. Ale je pravda, že mi není 13 let a mám už ledacos za sebou. Píšeš, že by sis potřebovala popovídat se svým vrstevníkem. Co takhle najít sdružení kluků a holek s ADHD a tam najít spřízněnou duši? Taky mi píšeš, že ADHD má i tvůj tatínek, měla by sis s ním víc povídat, zeptat se ho, jak on se v určitých situacích choval, co mu pomáhalo a jak svoje „potíže“ zvládá teď. To, jak ses otevřeně svěřila mně, by možná stálo za to povědět ostatním. Někdo je nevidomý, druhý nemá nohu a třetí má ADHD. Zkrátka, každý máme něco. Je pravda, že na prvních dvou příkladech je to na první pohled znát a na tobě ne. Ale když sama víš, že se chováš odlišně, nebo cítíš, že přijde výbuch, co takhle jednoduše říct: „Sorry, ale mám ADHD a neumím to ovládnout“. Možná by bylo také fajn chodit pravidelně k nějakému terapeutovi, který by ti naučil „fígle“, jak se svoji povahou nakládat. Mourrison

Co mám dělat?

Mám problém s nadváhou

 

Sdílej
 
 

Dělají se mi pupínky, ale není to akné

Ahoj Mourrisone, chtěl bych se tě zeptat na něco, co se mi dělá na obličeji, nejvíc kolem očí. Jsou to takové bílé pupínky, ale nejde to vymáčknout. Není to akné, taky to vůbec nebolí, ale nelíbí se mi to. Petr

Jak dlouho můžu mít tampon?

Ahoj Mourrisone, od tý doby, co mám menstruaci, tak nepoužívám vložky, ale jen tampony. U vložek je to jasné, ale jak dlouho můžu mít tampon? Jak dlouho vydrží a jak často bych měla tampony vyměňovat? Díky za odpověď, Kristýna.

Líbí se mi, ale necítím se na vztah. Je to normální?

Ahoj Mourrisone, líbí se mi jedna holka ze školy a vím, že se jí i já líbím. Jednou jsme se spolu bavili, že bychom spolu chtěli chodit, ale že se na to ještě necítíme. Myslíš, že to vadí, když spolu budeme zatím jen kamarádit?

Chci ochutnat pivo a víno, ale bojím se

Ahoj Mourrisone, strašně mě láká ochutnat pivo nebo víno, ale jeden kluk mi řekl, že bych mohl být hned závislej. Je to pravda? Jáchym

Bojím se prvního sexu

Ahoj Mourrisone, já vím, že se nato ptát ještě moc brzo, je mi teprve 13, ale mám hroznej strach, až budu mít s nějakým klukem poprvé sex.

Co mám dělat, když mi smrdí z pusy?

Hoj Mourrisone, co mám dělat, když mi pořád smrdí z pusy? Jaké jsou příčiny zápachu z úst? A co proti tomu dělat? Kuba

Prodají mi kondomy, i když mi ještě nebylo 15?

Ahoj Mourrisone, prodají mi v obchodě kondomy, když mi ještě nebylo 15?

Jak přestat pít colu?

Ahoj Mourrisone, chtěl bych od tebe poradit, jak přestat pít colu. Nechci to říkat našim, protože to ani nevědí, ale denně si kupuju tak tři petky. Někdy taky piju něco jinýho, ale kola mi fakt chutná. Albert

Sdílel moji soukromou fotku, co mám dělat?

Ahoj Mourrisone, jednou jsem poslala jednu fotku kamarádovi, ale byla určená jen jemu. Teď jsme se pohádali a on tu fotku veřejně sdílel, takže ji vidí všichni. Hrozně mě tím naštval a já nevím, co mám dělat. Romana.

Mám problém s první láskou

Ahoj Mourrisone, mám problém. Jde o kluka. Poprvé jsme se viděli, když mi byly 3 a jemu 5 (to si samozřejmě nepamatuju). Potom jsme se viděli, když mi bylo 11. Nikdy se mi nelíbil, ale najednou jsem se extrémně zamilovala. Byli jsme spolu na apaluše a pořád jsme se na sebe dívali a několikrát jsme navázali i rozhovor. Potom jsme se potkali v hospodě a povídali si o našich zájmech, kde bydlíme, co studujeme a tak. Já jsem se ho potom zeptala, jestli někoho má. On řekl, že ne a potom se mi vyhýbal, ale stejně se na mě díval. Bohužel to byl poslední den, takže jsme se už jen rozloučili. Doma jsem mu potom napsala a on mi odepsal a dalo by se říct, že si píšeme, ale na odpověď čekám kolikrát i celý den, už si říkám, že nemá zájem, ale pak odepíše hrozně mile. Omlouvám se, že se tak rozepisuju, ale už se dostávám ke konci. Ráda bych mu řekla, co k němu cítím a třeba ho někam pozvala, ale co když mě odmítne? A neměl by tohle udělat spíš on? Já se právě bojím, že i když mu je už 16, příliš se stydí a neudělá to. Nebo mě jednoduše nechce. Moc prosím o radu. Štěpánka (mimochodem mně bude 15 let)