Mám jít na zkoušku?

Ahoj Mourrisone, mám na tebe otázku, která je trochu banalita, ale mě už pár dní sužuje. Před pár dny poslali přihlášky (jako každý rok) do sportovního klubu, kam chodím. Nově tam otevřeli i kroužek pro ty nejlepší z klubu, ale můžou tam i ti kteří lezou méně výkonně, ale jsou hodně zapálení (do tohoto sportu). Abyste se tam (do kroužku pro nejlepší) dostali, musíte splnit zkoušku. Taky nevím, jestli to mám zkusit, protože nevím, jak dobře umím daný sport v poměru s ostatními dětmi v mém věku, protože jsem chodila na kurz, kde byli všichni mladší, a tak jsem byla nejlepší a na kurz kde byli všichni starší než já (cca o 3 roky), a tam jsem byla asi skoro nejhorší. Do tohoto sportu jsem sice zapálená, ale stejně si myslím, že se tam nedostanu. Uvažuji, jestli zkoušky vůbec zkoušet, protože by tam na mě všichni koukali, jak na nějakého tydýta co si o sobě myslí bůhvíco. A i kdybych se tam dostala, tak všichni ti dobří by se na mě dívali skrz prsty, protože se tam cpu a neumím dělat daný sport tak jako oni. Takže moje otázka zní, jestli mám zkusit se tam dostat. Prosím, pokud to půjde, tak mi odpověz co nejrychleji, protože ty zkoušky jsou už za pár dní. Předem děkuji za odpověď Káťa.

Odpověď

Ahoj Káťo, prosila jsi mě, abych se ti pokusil odpovědět co nejdříve, tak snad budeš spokojená. Z tvého dopisu cítím velkou nejistotu a strach ze zesměšnění. Ale zároveň vnímám, že daný sport tě baví. A to si myslím, že je ze všeho nejdůležitější. Zamysli se, co všechno se chceš ve sportu naučit a co všechno chceš dokázat. Pokud ho chceš dělat pouze pro radost a dělá ti dobře, že jsi nejlepší mezi mladšími sportovci, klidně tam zůstaň. Jestli se chceš ale zlepšovat a učit nové věci, je zapotřebí zatnou zuby a jít na zkoušku. Poměříš si tak sílu s ostatními a zjistíš, jak na tom jsi. A jestli se na tebe budou koukat skrz prsty, to hoď za hlavu. Ze všeho nejdůležitější je, aby tě sport bavil a dělal tě šťastnou. Mourrison

Sdílej

17. srpna 2021

Byla jsem poslušná, ale teď už nechci

Ahoj Mourrisone, jako malá jsem vždycky byla hrozně poslušná, chodila s rodiči na všechny jejich akce, chovala jsem se jako oni, hodně jsem se jim svěřovala atd., ale teď už to dělat nechci. Mám ve škole kamarády, kterým věřím tisíckrát víc, a taky je mi příjemnější mluvit s nimi, protože kdykoli se snažím se mámě s něčím svěřit, aby nebyla smutná, že na ni kašlu, tak to promění v lekci. To moji kamarádi nedělají. Nebo jdu třeba na oslavu narozenin nějaké mé kamarádky a máma zas žárlí, že trávím moc času s kamarády a málo s rodiči. Ale to co mě štve nejvíc, je, jak mi pořád připomínají, jak jsem byla jako malá lepší, a neustále na to naráží. Třeba dřív jsem poslouchala audioknihy a teď radši písničky, a vždycky když poslouchám písničky, tak táta řekne něco jako: "Dřív to byl Hurvínek a teď tohle" a podobný věci, a já mám pocit, že jsem je zklamala. Že už nejsem ta poslušná malá holčička, která dělá vše, co oni chtějí. Mám i vlastní život a názory, a oni si na to nedokážou zvyknout. Omlouvám se za dlouhou zprávu, děkuju moc za odpověď.

Strašně na ní žárlím a nemůžu si pomoct

Ahoj Mourrisone, chtěl bych se tě na něco zeptat. Moje holka bydlí na druhém konci Prahy, a tak se nemůžeme tak často vídat. Jenže já se bojím, aby se nezamilovala do někoho jinýho, ale nechci jí pořád volat a hlídat a vyptávat se, co dělala a tak. Strašně na ní žárlím a nemůžu si pomoct. Co mám dělat, Dalibor

Archív