Potřebuju oporu

Dobrý den Mourrisone, omlouvám se, že už sem píšu po druhé, ale opět jsem potřebovala nějakou oporu a zjistila jsem, že moje minulá zpráva nebyla tak úplně upřímná a spoustu věcí jsem vynechala. Také se omlouvám, jelikož přesně nevím, jak si mé problémy v hlavě uspořádat, a tudíž je pro mě složité zformulovat je do podoby, která by byla srozumitelná.  Takže, nejspíš začnu tím, jak jsem se do této pozice dostala. Dříve jsem mívala spoustu kamarádů na internetu, v mém osobním tudíž  „reálném" životě jsem měla maximálně jednu dobrou kamarádku, jelikož jsem většinu svého času věnovala právě těmto virtuálním kamarádům. Jenže, tenhle „životní styl" se logicky nedal zvládnout, poněvadž těch kamarádů nebylo 10, ani 20, ale někdy i kolem 200. Nikdy mi to nebylo dost, pořád jsem si připadala, že jsem na to sama, a tak jsem stále a stále sháněla nové lidi. Začala jsem se dost uzavírat ve svém vlastním pokoji, dalo by se říct i ve svém vlastním světě a toho si všimli i moji rodiče. Začaly obrovské hádky, neboť jsem mým kamarádům na internetu věnovala všechen můj čas, nezbýval mi čas ani na rodinu, tak ani na domácí mazlíčky, školu, či jídlo a hygienu. Začala jsem být více agresivní k mým rodičům a vyvrcholilo to až do situace, kdy jen pobývání v mém pokoji bylo nesmírně náročné. Chci tu jen vyzdvihnout pár nejhorších situací během hádek s mými rodiči, které později měli velký důraz na mojí psychiku. Když se moje matka snažila zabít, celkově dvakrát, důsledkem našich hádek. Jednou dokonce i omdlela, několikrát dostala neskutečný záchvat a zhroutila se mi celá rodina před očima, bylo to něco strašného a doteď si procházím panickou atakou kdykoliv jen na tuto událost myslím. Také mi můj otec záměrně rozbil telefon, když jsem na něm bývala dost závislá (z důvodu mých přátel, které jsem na něm měla) a tu noc jsem doslova prosila mé rodiče, aby mě zbavili života, že už tu nechci být, no zkrátka jsem jim udělala velké divadlo. Od té doby jsem čekala na psychology, na psychiatry, ale stále nikdo nebyl volný. Až tento prosinec jsem se konečně dostala na psychiatrii a byla mi diagnostikována úzkostní deprese. Dostala jsem dva prášky, antidepresiva a prášky na spaní. Spravila se mi váha, s rodiči už vycházím skvěle, to samé i s mým starším sourozencem, ale těch kamarádů, kteří na mě měli velice špatný vliv, jsem se zbavila teprve nedávno. Mělo to hned několik důvodů, jeden z nich byl ten, že jich na mě jednoduše bylo moc a chtěla jsem se soustředit na sebe a na školu, ale ten hlavní důvod byl, že neprospívali mému zdraví. Chytala jsem neskutečné úzkosti kdykoliv, když jsem měla jen otevřít svůj telefon, a tak nějak jsem se začala jen a jen zhoršovat. Další, pro mě nejhlavnější důvod byl jasně ten, že jsem, se svým způsobem, vydávala za někoho, kdo jsem nebyla. V té době jsem byla neuvěřitelně zmatená a bylo mi vtloukáno do hlavy, že mě budou mít lidi radši jako kluka. Proto jsem si ostříhala vlasy, celkově změnila vizuál a začala se chovat, přezdívat si a dokonce i tvrdit, že jsem kluk. Neskutečně toho nyní lituji, jelikož už vím, že to tak nebylo a já jsem byla jen zmatená. Proto jsem je všechny z mého života odstřihla, zablokovala si je, bez jediného slova. Uvědomuji si, že to ode mě nejspíš bylo zbabělé a nesprávné, proto se také cítím tak špatně, ale potřebovala jsem to udělat. Zlom ale nastal, když tito mí bývalý kamarádi začali psát kamarádům z mého okolí, (s kterými například chodím do školy) spoustu nadávek na mě, jak mě nesnáší, že mám umřít, a že si zasloužím jen to nejhorší. Konečně jsem si myslela, že se to všechno jen zlepšuje. Našla jsem si pár kamarádů, mám lepší váhu, ale tohle mě zase položilo. Cítím se strašně, ale na jednu stranu se jim nemůžu divit. Asi jsem vážně špatný člověk, proto možná nemám více přátel. Také mě neskutečně tíží to, že nemám ani kapku sebevědomí. Nesnáším své vlasy, oči, pleť, všechno. Každý den se setkávám s pocitem, že mě nikdo nemá rád, že jsem k ničemu, a že mě nesnáší. Ale někdy mám zase stavy, kdy si myslím, že jsem milována svou rodinou, svými přáteli, ale potom mě přepadne špatná nálada a nic jiného než nůž či žiletka v ruce nepomůže. Omlouvám se za dlouhou zprávu, jen jsem se potřebovala někomu konečně svěřit. Přeji Vám hezký zbytek dne.

Odpověď

Milá anonymko, opět ti říkám, že se nemáš za co omlouvat. Jsem rád, že ses dostala k odbornému lékaři, který ti pomohl. Předepsal ti antidepresiva, která už zabrala. Asi ti ale nemusím říkat, že prášky neřeší příčinu, ale důsledek. Teď, když už ti je dobře a máš sílu, by bylo moc dobré, kdyby sis našla psychologa, kterému bys důvěřovala. Tomu bys mohla popisovat vše, co se ti v hlavě odehrává a co tě trápí. Spolu byste časem přišli na všechny odpovědi a ty by ses naučila na různé situace (třeba na ošklivé chování tvých bývalých virtuálních kamarádů) reagovat jinak. Říká se, že jsme takový „naprogramovaný počítač“, který se chová podle naučených krocích a občas je dobré některé programy přeprogramovat. Zvláště když nám ubližují nebo nepomáhají. Budu moc rád, když mi napíšeš, jak jsi dopadla. Mourrison

Pohádali jsme se s nejlepším kamarádem

Kamarád se mi přiznal, že je gay

Sdílej
 
 

Na jakou školu mám jít, když chci podnikat?

Ahoj Mourrissone, jsem v 8. třídě a máme si vybrat školu, ale já nevím, kde mám jít, v budoucnosti bych chtěl totiž podnikat a odstěhovat se do zahraničí (do Sydney ideálně), ale jaká je k podnikání vhodná škola? Také asi nebudu mít moc dobré vysvědčení na konci 8. ročníku (3 možná 4 trojky s chemie, matematiky, češtiny a možná němčiny, ale jednu asi opravím) napadla mě obchodní akademie, ale tam jde skoro půlka mé třídy, takže by mě asi nevzali. Dík za pomoc :)

V pupíku se mi dělají žmolky nebo kuličky, co to je?

Ahoj Mourrisone, vždycky večer, když se koupu nebo sprchuju, jsem zjistil, že mám v pupíku takový žmolek nebo kuličky. Co to je? Filip

Spolužáci se chovají jako rasisté, nacisté a komunisté

Ahoj Mourrisone, mám jeden velký problém. Spolužáci ve třídě se chovají jako (promiň mi ten výraz) rasisté, nacisté a komunisté. Už se mě někdo ptal, jestli jsem jeden z nich. Samozřejmě jsem řekl, že s nima nechci mít nic společného. Ale oni to asi nepochopili. Když jsme například v tělocviku protahovali ruce, říkali, že "hailuju", nebo když jsem zpíval nějakou hymnu, zpívali tu sovětskou. A jeden kluk se ke mně chová jako úplný rasista. Už toho mám dost. Můžeš mi prosím poradit? Pája, 11 let

Mám malá prsa a nenávidím svoji postavu

Ahoj Mourrisone, mám problém, který je asi úplně zbytečný, ale potřebuji se ti svěřit, protože to pro mě hodně znamená. Mám malá prsa. Hodně malá. Teda, proč tomu říkám prsa, když tam žádná nejsou? Už nejméně dva roky nenávidím svojí postavu právě kvůli tomuhle. Ale až nedávno se to rodiče dozvěděli, už ani nevím jak. A teď pořád říkají věci jako "Dívej tamta holka má taky malý prsa a je hezká" a podobný věci, ale mně to přijde jen divný, a vůbec mě to neuklidňuje. No, a dnes jsem šla s tátou nakupovat džíny, a rovnou táta rozhodl, že bych potřebovala plavky, protože žádný pořádný nemám. No, a pak jsem si vzpomněla na to, jak už jsem ti jednou psala, že nechci na školní plavaní protože mám malá prsa a v plavkách je to vidět, a ty jsi mi poradil, že můžu mít i takové plavky, které mají prsa vycpaná, takže jsem se je snažila najít. Pak mě ale táta vtáhl do obchodu, kde byly plavky na prsa třeba čtyřikrát větší než ty moje, a nenechal se přemluvit, ať jdeme pryč. Vnutil mi plno plavek, ve kterých jsem se cítila hnusně, a i jsem mu to řekla, protože jsem se v tom nenáviděla. Svoje tělo. Nenávidím to, a tyhle plavky to krásně podtrhly a daly za to třeba dvacet vykřičníků. U asi čtvrtých plavek jsem se rozbrečela, což jsem fakt dělat neměla, protože táta se úplně vzteky rozklepal, řekl, že to šíleně přeháním, a napřáhl ruku jako kdyby mi chtěl dát pohlavek. Naštěstí mi ale žádné z těch plavek nekoupil. Máma s ním bohužel sdílí názor, takže té se svěřit nemůžu. Vím, že to je blbost, ale já fakt netuším, co mám dělat, a jediný co vím je, že se nenávidím. Děkuju předem za odpověď. 14 let

Roste všem klukům chlupatý proužek k pupíku?

Ahoj Mourrisone, chci se zeptat, jestli všem klukům roste takové ten chlupatý proužek k pupíku, mně je 14, mám hodně tmavých chlupů nad penisem, tak se chci zeptat, jestli to začne růst i mně, k pupíku mám sice pár velmi bledých chloupků, znamená to, že mi to začíná růst? Mám jich totiž pár i na jiných částech břicha, ale k pupíku malinko víc. Dík za odpověď.

Kvůli počítači a mobilu jsem ztratil disciplínu i sebevědomí

Dobrý den, mám (v mých očích) docela velký problém a to je ZTRÁTA DISCIPLÍNY A SEBEVĚDOMÍ. Moc mi to vadí, protože jsem na sobě začal pozorovat, že každý den po škole jsem pořád na počítači a nebo mobilu, místo toho abych na sobě pracoval zlepšoval se atd.. A nevím co s tím, protože (i když se snažím) nikdy se nedokopu, abych šel něco dělat a pořád jsem na Instagramu :(. Má to bohužel značný vliv na moje známky a nejen na to. Prakticky žiju jen ve své hlavě s tím, co se to se mnou děje:(. Prosím o radu. Martin

V kolika letech mám jít poprvé ke gynekologovi?

Ahoj Mourrisone, v kolika letech mám jít poprvé ke gynekologovi? Lenka

Je bezlepková dieta na celý život?

Ahoj Mourrisone, byla jsem na hodně vyšetření a paní doktorka říkala, že musím držet bezlepkovou dietu. Myslíš, že ji budu muset držet celý život? Díky za odpověď, Romana.

Musím mýt nádobí, máma nechce koupit myčku

Ahoj Mourri, doma musím mýt každej den nádobí, protože nemáme myčku a máma ji nechce koupit. Přitom všichni ve třídě říkali, že ji doma maj. Klára

Táta se mnou nemluví, protože jsem gay

Ahoj Mourrisone, řekl jsem tátovi, že se mi líbí kluci, že jsem asi gay a on mi řekl, že takovýho syna nechce a přestal se se mnou bavit. Doma mě úplně přehlíží. Strašně mě to bolí a nevím, co mám dělat. Marek (14 let)