Byla jsem poslušná, ale teď už nechci

Ahoj Mourrisone, jako malá jsem vždycky byla hrozně poslušná, chodila s rodiči na všechny jejich akce, chovala jsem se jako oni, hodně jsem se jim svěřovala atd., ale teď už to dělat nechci. Mám ve škole kamarády, kterým věřím tisíckrát víc, a taky je mi příjemnější mluvit s nimi, protože kdykoli se snažím se mámě s něčím svěřit, aby nebyla smutná, že na ni kašlu, tak to promění v lekci. To moji kamarádi nedělají. Nebo jdu třeba na oslavu narozenin nějaké mé kamarádky a máma zas žárlí, že trávím moc času s kamarády a málo s rodiči. Ale to co mě štve nejvíc, je, jak mi pořád připomínají, jak jsem byla jako malá lepší, a neustále na to naráží. Třeba dřív jsem poslouchala audioknihy a teď radši písničky, a vždycky když poslouchám písničky, tak táta řekne něco jako: "Dřív to byl Hurvínek a teď tohle" a podobný věci, a já mám pocit, že jsem je zklamala. Že už nejsem ta poslušná malá holčička, která dělá vše, co oni chtějí. Mám i vlastní život a názory, a oni si na to nedokážou zvyknout. Omlouvám se za dlouhou zprávu, děkuju moc za odpověď.

Odpověď

Milá anonymko,

děkuji ti moc za upřímný a otevřený dopis, ve kterém jsi krásně a trefně popsala to, co teď prožívá mnoho holek a kluků ve tvém věku. Pomalu přestáváte být dětmi, dospíváte, a hlavně začínáte vidět život vlastníma očima (a ne očima rodičů) – zkrátka začínáte si na všechno kolem vás utvářet svůj vlastní názor.

Ten je samozřejmě více podobný všem vašim vrstevníkům, proto se vám spolu lépe probírají vaše starosti, problémy, ale i radosti. A na to si někteří rodiče nechtějí zvyknout, pravděpodobně ani tvoje. Nechtějí si připustit, že z jejich malé, roztomilé holčičky vyrůstá slečna. Což samozřejmě neznamená, že bys neměla rodiče pořád stejně ráda., jen ve tvém životě bude dostávat prostor stále více a více lidí.

Co dělat?

Být tebou, tak si s rodiči v klidu promluvím. Řekni jim, že je máš moc ráda a vážíš si všeho, co pro tebe dělají a že s tebou chtějí trávit čas. Ty chceš samozřejmě taky, ale že tady jsou i tví kamarádi, se kterými jsi ráda.

Zkuste se třeba domluvit na určitých dnech, kdy budete pohromadě, a jiné dny si nech pro sebe a své záliby. V žádném případě si nevyčítej, že bys někoho zklamávala nebo byla nevděčná – jen se zkrátka měníš a osamostatňuješ a rodiče to budou muset přijmout. Mourrison

Jak přimět rodiče, aby mi více věřili?

U nás doma není nikdy klid

Sdílej
 
 

Připadám si jako dítě, jak mám zapadnout mezi ostatní?

Ahoj Mourrisone, snad celý život vypadám mladší (lidé si myslí, že je mi 11-12 let) a vůbec mi nepřijde, že je mi 14, skoro 15. Já se možná i mladší cítím. Mám úplně jiné zájmy než spolužáci. A přijde mi, že je to špatně. Vždyť za pár let už budu dospělá, což si také vůbec neuvědomuji. Poraď mi, prosím, jak se mám víc začlenit mezi vrstevníky? Trochu mě děsí, že hodně mých dobrých kamarádů je třeba o 2 roky mladší než já.

Dostanu se na střední školu s dvojkou z chování?

Potřebuji poradit, pan ředitel mi chce dát 2 z chování na vysvědčení, ale jsem v 8. třídě, takže se mi to bude brát na střední a na spoustu škol mě nevezmou, a tak paní učitelka třídní chce na pedagogické radě se zeptat, jestli by nešla jenom Ředitelská důtka, je to za to, že jsem na záchodech natáčela kamarádku na mobil, kde se mohla zranit. A já nevím, jak to mám říct rodičům a jestli by mně vzali na uměleckou školu, děkuji za odpověď. Niky

Bojím se, že mi někdo vezme kluka, kterého miluji

Ahoj, Mourrisone. Miluju jednoho kluka ze třídy ale je to můj nej kamarád, ale bojím se, že mně ho někdo vezme, pomoz mi.

Jak říct mámě, že se mi nelíbí, jak mě obléká?

Ahoj Mourrisone, moje máma mě pořád oblíká, a mně se nelíbí, co mi oblíká. Nevím, jak jí to mám říct. Poradíš mi prosím? Děkuji Eliška 11 let.

Jak se vrátit z gymnázia na základní školu?

Ahoj Mourrisone. Jsem v prvním ročníku osmiletého gymnázia ale chtěl bych se vrátit na základní školu, na kterou jsem chodil kvůli tomu, že jsem měl na škole skvělé kamarády. S jedním chodím na dva kroužky, s dalším jezdím na víkendovky, ale s ostatníma se stýkám, jenom když naplánuji výlet. Další důvod je, že učení probereme velmi rychle a další hodinu píšeme test a v písemkách, které píšeme, jako opakování 5. ročníku je spousta věcí, o kterých jsem se neučil. A poslední důvod je, že třída, ve které jsem, si vykládají o jiných věcech než já. Sice mám kamarády, ale ti mě nepřijdou tak dobří jako mí bývalí. Mamka mně řekla, že musím kamarády líp poznat a zatím mně řekla, že zatím nepřestoupím. Robin 12 let

Jsem normální, když se mi líbí vlastní sestřenice?

Ahoj vím, že to je docela zajímavá otázka a že tuto otázku asi neuslyšíš každý den, ale stejně bych se chtěl zeptat. Mám totiž takový pocit, že můj morální kompas je zmatený či rozbitý, protože myslíš si, že je normální, když se mi líbí moje sestřenice? Už si nevím rady, kdysi dávno, jak jsem byl u dědy, tak na mě občas, tak jako koukla párkrát, což z toho může něco vyplívat XD, každopádně není to, tak důležité, že se jí možná líbím, jako může to být velká pravděpodobnost, ale stejně mi nepřipadá v úvahu na to vůbec myslet, že s ní budu chodit a co jsem původně chtěl napsat je to, že jakmile jsme odjeli od dědy, tak jsem na ni zapomněl. Byla oslava od strejdy a ona tam byla taky a díky tomu mám ty zamilované pocity znova. Už nevím co s tím. Nevím si rady. Jak si mám tohle to vysvětlit sám? Natož pak mámě? Joo oukey v ČR je to sice legální, ale stejně. No nikdy by mě nenapadlo, že vše co si prožiju v tomto životě ať už ve škole či co všechno, tak nikdy mě nenapadlo, že se zrovna zamiluju do sestřenice. Začíná to ze mě vysávat energii. Vím, asi to až moc prožívám, ale stejně co kdyby se to náhodou fakt stalo? Můj strejda je hodný, s ním mám dobrý vztah, ale ty jo kdyby, mě zbil za tohle (Což taky nemusí, že jo.) To by od něho asi bolelo (trošičku víc) a ještě k tomu reakce od dalších z rodiny. Nooo katastrofa docela teda. PS: Té sestřenici je aspoň víc jak 18 let  

Nemám ráda kluky a nedokážu s nimi mluvit

Ahoj Mourissone. Mám takový divný problém. Už od malička nemám ráda kluky, vlastně mám pocit, že k nim cítím čirou nenávist. Vůbec nevím, čím to je, nemám s nimi nějakou špatnou zkušenost, možná jen to, že mám rozvedené rodiče a táta se k mamce chová dost hnusně, někdy je to i vážnější. Vůbec s nimi nedokážu mluvit, dokonce, i když přijde do třídy učitel, tak se cítím divně. Asi už jsem přestala věřit, že na světě existujou nějaký hodný a slušný kluci, protože kromě tebe jsem ještě asi žádného nepotkala. Nevím, jestli je to prostě puberta, ale někdy jsem na ně tak naštvaná, že kvůli tomu nemůžu spát a vybíjím si to tím, že kreslím depresivní kresby. Je to v pořádku? Děkuji. Anonymka.

Bojím se, že se líbím svému učiteli! Zvláštně se chová...

Ahoj Mourrisone, ve škole máme dílny. A učitel se ke mě chová hrozně zvláštně. Schválně mě přesadil dopředu, nebo si mě jedinou odvedl ze třídy, aby mi sám ukázal, kde jsou koše. Pořád na mě kouká. Bojím se, že se mu líbím. Anonymka, 15 let

Jsem zoufalý, moje holka pořád mluví s ostatními

Jsem velmi smutný kvůli tomu, že moje holka pořád mluví s ostatními kluky ze třídy, mám z toho deprese, a i když jsem jí to řekl, tak to pořád dělá, už jsem zoufalý.

Co mám dělat, když se mi líbí moje nejlepší kamarádka?

Ahoj Mourrisone, moje nejlepší kamarádka se mi extrémně líbí a každý se nás ptá, proč spolu nechodíme, ale vždy jen řekneme, že s tím druhým nikdy a že jsme jen kamarádi, ale já k ní cítím něco víc, co mám dělat? Jakub