Jsem na víceletém gymnáziu a neumím se učit

Ahojky Mourrisone!!! Tady.....ehmm říkejme mi Amálka. Jsem studentka víceletého gymnázia, konkrétně primy (6.třída). Neumím se učit, na ZŠ jsem to nepotřebovala. Snažím se, ale občas se to nepovede. Občas i ze stresu zvracím...a je to špatné, já vím. Nezvládám to. Zvlášť, když je matikářka EXTRÉMNÍ cholerik. Kamarádi si o mne začínají myslet, že jsem simulant, že chci více času na přípravu....ale to není pravda. Rodiče mne chtějí dát k psychologovi, ale já nechci....je mi to nepříjemné to jenom psát anonymovi, natož to říct psychologovi. Co s tím??????? Amálka, 13 let :)

Odpověď

Ahoj Amálko,

děkuji ti moc za krásný, otevřený dopis. Jsem moc rád, že jsi překonala sama sebe a jako Amálka mi napsala. Je normální, že ti je nepříjemné mluvit o svých problémech a pocitech. Ale vidíš, že jsi to zvládla.

Píšeš, že se neumíš učit, protože jsi to na základní škole nepotřebovala. I to je normální a běžné, protože i „učit se“ se člověk musí naučit.

Jak se naučit, jak se učit?

Mně nejvíce vyhovovalo to, že jsem si učivo přečetl a pak si vypsal do sešitu to nejdůležitější (přitom jsem si i různými barvami ledacos podtrhával – následně se totiž zvýrazněné pasáže člověku lépe vybavují).

Potom jsem si to několikrát přečetl, sešit zavřel a zkusil si učivo nahlas zopakovat. A to tak dlouho, dokud jsem to neuměl. Anebo si látku navzájem vysvětlovat nebo vyprávět s kamarádkou.

Stres z učení a co s tím?

Jak správně píšeš, není v pořádku, že jsi z učení ve stresu a někdy i zvracíš. Tento problém by se mohl prohlubovat a bohužel i zvětšovat. Uvidíš, teď si o prázdninách odpočineš a v září zkus třeba moji metodu učení.

Pokud by tě ale učení mělo i nadále stresovat, neboj se, nestyď se a klidně si zkus s nějakým psychologem promluvit (oni jsou na podobné problémy zvyklí a připraveni pomoct). Když ti nebude vyhovovat, najdete jiného, a to by v tom byl čert, aby ti některý z nich nepomohl. Budu moc rád, když mi napíšeš, jak se ti daří. Mourrison

> Jak pomoct bratrovi s učením?

> Učení se doslova štítím

Sdílej

5. června 2023

Rodiče mě nutí lhát, co mám dělat?

Ahoj Mourrisone, chtěl bych se tě zeptat na takovou tajnou věc. Máma a táta říkaj, že nemáme žádný peníze a že děda je bohatej. Vždycky, když něco chci, tak mi říkaj, ať zavolám dědovi, ale že nesmím říct, že to říkali oni. Děda jim někdy peníze dá a někdy nedá a já nevím proč. Mám dědu rád a nechci mu lhát, ale když tu věc fakt chci, tak mu lžu. Pak mě to to trápí. Co mám dělat?

Chci pracovat v zahradnictví, ale nechci zklamat rodiče

Ahoj Mourrisone, máma a táta mají vysokou školu a strašně by si přáli, abych ji taky vystudovala. Jenže mně se nechce učit, navíc mám hrozně ráda kytičky a chtěla bych pracovat někde v zahradnictví. Vždycky když jdu ze školy, tak se zastavím v jednom u našeho baráku a je mi tam dobře. Co mám dělat, když nechci naše zklamat? Gábina

Mohu si vydělávat prodejem svých výrobků?

Ahoj Mourrisone, chtěla bych se na něco zeptat. Chtěla bych si vydělat na dárky na vánoce, a tak jsem začala dělat takové malé andělíčky z korálků. Myslíš, že bych je mohla prodávat? Ptám se proto, že tady píšeš, že brigády jsou u nás povolený od 15, a mě je teprve 14. Díky, Fanynka

Na chvíli jsme se rozešli a já to nezvládla

Ahoj Mourrisone, Mám takového kamaráda, budeme mu říkat Lukáš. Lukáš je hrozně vřelý člověk, a můj nejlepší kamarád. Abych zkrátila příběh, asi před rokem a půl jsme se nějak víc začali bavit, a asi před 10 měsíci mi řekl, že mě miluje (předpokládala jsem, že platonicky) a od té doby to často říkal. Já jsem nechtěla nějak spěchat a nejdřív jsem si to chtěla promyslet. Ale on mě tak často objímal, byl ke mně tak milý, že bylo nemožný se nezamilovat. Tak jsem mu to řekla taky. Chvíli to bylo fakt super. Ale potom jsem si začala všímat, že je ovlivněn spolužáky, a dělá si srandu z jiných a děla absolutně neakceptovatelný „vtipy". Vždycky jsem mu to řekla, on se omluvil a pak zase. Jednou to ale opravdu přehnal a tak jsem mu napsala. A tentokrát mi fakt neslušně napsal, ať se do toho nepletu a že jsem... Hodně mě to zamrzelo a hodně jsem brečela, a litovala jsem, že jsem se kdy zamilovala do takového idiota. Ale nebavit se s ním mi fakt nedělalo dobře, nemohla jsem spát ani jíst, smát se, a obecně jsem byla úplně bez energie. Chyběl mi. A dneska už jsem byla úplně na pokraji sil, a řekla jsem si, kašlu na to, a o přestávce jsem za ním šla a řekla jsem mu, že mi chybí. On mě objal, řekl mi, že mě miluje a wow všechno bylo vyřešeno. Ale mně to přijde šíleně nedořešený, a mám pocit, že jsem to úplně pokazila. Mám pocit, že mě doopravdy nemiluje, že to jen tak říkal, protože celou dobu co jsme se nebavili, to vypadalo jako by mu to bylo úplně jedno. Mrzí mě ta situace, a myslím si, že jsem to vyřešila špatně, ale zároveň to bez něho vůbec nedávám. Omlouvám se za dlouhý vzkaz. Maruška, 14 let

Archív