Táta mě mlátí, ve škole se mi posmívají. Řežu se a chci z domova!
Ahoj Mourrisone, prosím pomoc mi, nevím, co mám dělat a nemám nikoho, komu bych se svěřila. Jsem holka, 12 let a kluci si ze mě furt dělají srandu asi tak rok nebo dva, někdy mají jen hloupé poznámky ale minulý rok po mě i házeli různé papírky s no... ne moc milým textem nebo se sešli a posmívali se mi za moje kresby (a to i kluci, který jsem nikdy neviděla). Snažila jsem se to říct tátovi (matku nemám), ale ten mi jen řekl, že dokud mě nemlátí, tak že je to v pořádku, a že to jen přeháním. Letos to začala „řešit" učitelka ale v podstatě i řekla, je to má vina, a že si za to můžu sama. Jeden den jsem to už nedala a zhroutila jsem se na záchodech, o čem se pak učitelka dozvěděla, a tak trochu zmírnila a byla víc milá, ale i když mě donutila jít příští den do školy s tím, že dostanou 2 z chování atd, tak se jen museli neupřímně „omluvit" před třídou, ale to to jen zhoršilo. Doma to není o moc lepší, žijeme v 1 domě, ale máme to tu rozdělený na 3 byty, v jednom bydlí strýc a na vrchním patře spím já, ve 3. otec společně s takovou zlou ženskou, s kterou má styk a která tu bydlí 2 roky zadarmo. U táty funguje vše v pořádku, ale nám (já + strýc) tu nejde teplá voda, topení, zásuvky, strop je taky celkem v háji a praskají nám tu zdi, já musím spát na posteli, která je rozbitá a bolí mě z toho záda. Táta se vždy opije nebo zhulí a pak mě nadává, vyhazuje tu jeho ženskou z domu, nebo mě začne mlátit, jednou se to zvrtlo, ji vyhodil a do mě začal kopat, tak mě řekla, ať přes můj mobil zavolám policii a říkala mi, co jim říct. Obrátila to proti mně, aby mě dostala z domu, zamkl se u nich (jen on) na 3 dny a já jsem musela lízt oknem pro svačinu do školy nebo jen jídlo pro nás či pro její make-up. Nezvládám to, tohle se děje pořád. Ve škole se mi začaly smát i holky, a kdyby to skončilo jen u slov. Jsem beznadějná, nejradši bych utekla z domu a ztratila se, abych nemusela za spolužákama. Hroutím se a někdy, když musím jít do školy, tak si vymýšlím, že je mi špatně, abych tam nemusela, chodím v hodině tak často na záchod, protože to ve třídě nezvládám (a taky se tam řežu), až že se mě začala učitelka ptát, jestli nemám problémy s močákem, jak jsem zmínila, řežu si ruce a všem, kdo se ptá, tak říkám, že mě poškrábala kočka, doma si toho nikdo nevšiml. Přemýšlím, jak snadné by to bylo, kdybych tu už nebyla, nemusela bych nic řešit a možná by si i uvědomili, že mě mají rádi, no jsem asi jen naivní, haha. Prostě jen chci pryč. Řežu se, už jen proto, že nemám nic dělat a taky mě to trochu baví – lidi se někdy aspoň trochu zajímají. Prosím o jakoukoliv radu či pomoc. Děkuji
Odpověď
Milá anonymko,
je mi opravdu moc líto, co prožíváš a jak se cítíš. Z tvého dopisu cítím upřímnou zoufalost, touhu po přijetí, touhu po lásce a touhu po klidném a láskyplném domově. Na všechno, co jsem vyjmenovala, máš právo.
Píšeš, že ti je dvanáct let, takže do dospělosti, kdy si budeš moct zařídit život po svém, ti schází ještě šest let. Na jednu stranu to uteče jako voda, ale stranu druhou je nutné, aby těch šest let vypadalo jinak, než jak popisuješ. Proto je nesmírně důležité s tím začít něco dělat.
Může to být týrání
Podle toho, co jsi popisovala, nevím, jestli má smysl si s tatínkem v klidu promluvit a povědět mu, jak se doma cítíš, po čem toužíš a co chceš. Protože pokud nevidí a neví, že nemáš přístup k topení, k elektrickým zásuvkám a teplé vodě, mohli bychom to už klidně nazvat „týrání svěřené osoby“.
S tím by ses opravdu měla svěřit buď někomu dospělému, kterému věříš, anebo se obrátit třeba na Linku bezpečí (telefon: 116 11). Vůbec nejlepší bude, když se podíváš na webovou stránku www.pravonadetstvi.cz, kde najdeš konkrétní telefonní čísla na konkrétní krizové linky v konkrétních městech. Neboj se, vše je absolutně anonymní.
Nemusíš trpět!
Uvědom si, že nemusíš trpět, nemusíš snášet věci, které tě poškozují, nemusíš žít v nevyhovujících podmínkách – ale musíš se s tím někomu svěřit. Vím, že to není jednoduché, že to chce opravdu hodně odvahy, ale věř tomu, že to stojí za to. Uleví se ti, hodní lidé ti pomohou a bude líp.
Moc ti držím palce a budu moc rád, když mi napíšeš, jak se tvoje situace doma řeší. Mourrison
Potřebuješ pomoc a poradit?
Potřebuješ poradit s problémy, hledáš pomoc, chceš se na něco zeptat nebo vysvětlit? Napiš Mourrisonovi! Každý den vychází na webu ábíčka jedna odpověď. Mourrison odpovídá postupně na všechny dotazy. Na každého se dostane!
Ahoj Mourrisone, řekli jsme si s jednou holkou, že spolu budeme chodit. Nechtěl jsem to našim říkat, ale oni mě viděli, jak se vedeme za ruce a teď pořád otravujou s nějakýma otázkama – kdo to je, co dělá, kde bydlí, jak jsme se seznámili a tak, a mě to děsně otravuje. Co mám dělat? Janek
Vrátil jsem se z tábora a zjistil, že jsem se zamiloval
Ahoj Mourrisone, právě jsem se vrátil z tábora a zjistil jsem, že jsem se hrozně zamiloval. Strašně se mi tam líbila jedna holka a teď se mi po ní stýská a chybí mi. Nejhorší je, že ona o tom neví a já nevím, jestli ji mám nějak vyhledat Prosím, poradíš mi? Filip
Jak říct rodičům, že chci mít o prázdninách volno?
Ahoj Mourrisone, chtěl bych se s tebou poradit, jak na rodiče. Vím, že to se mnou myslí dobře, ale naplánovali mně prázdniny tak, že nebudu mít chvilku volna jen pro sebe. Byl jsem na soustředění, teď pojedu na tábor, pak s nimi na dovolenou a pak ještě na jedno soustředění. Abych pravdu řekl, tak jsem z toho trochu unavenej, ale bojím se to rodičům říct, aby si nemysleli, že jsem nevděčný. Poradíš mi? Dík, Jindra
Ahoj Mourri, pořád se s mámou hádáme, protože mě nutí každý ráno brzy vstávat. Jenže já rád spím ráno, furt se kvůli tomu hádáme. Ve školním roce se hádáme o víkendu a teď o prázdninách skoro každý den. Jak se máme dohodnout? Dík, Dan.
Ahoj Mourrisone, jsem strašně naštvaná na mámu, protože jsem zjistila, že mi četla v mém deníčku. Poznala jsem to tak, že se včera prořekla a řekla jednu věc, kterou jsem nikomu neřekla, jen jsem si ji napsala do deníčku. Co mám teď dělat? Katka
Ahoj Mourrisone, hrozně moc často se mi dělají opary a už nevím co s nimi. Zkoušela jsem snad všechno, ale skoro každý měsíc mám jeden. Je to děsně otravný. Proč se mi pořád dělají? Štěpánka