Táta mě mlátí, ve škole se mi posmívají. Řežu se a chci z domova!
Ahoj Mourrisone, prosím pomoc mi, nevím, co mám dělat a nemám nikoho, komu bych se svěřila. Jsem holka, 12 let a kluci si ze mě furt dělají srandu asi tak rok nebo dva, někdy mají jen hloupé poznámky ale minulý rok po mě i házeli různé papírky s no... ne moc milým textem nebo se sešli a posmívali se mi za moje kresby (a to i kluci, který jsem nikdy neviděla). Snažila jsem se to říct tátovi (matku nemám), ale ten mi jen řekl, že dokud mě nemlátí, tak že je to v pořádku, a že to jen přeháním. Letos to začala „řešit" učitelka ale v podstatě i řekla, je to má vina, a že si za to můžu sama. Jeden den jsem to už nedala a zhroutila jsem se na záchodech, o čem se pak učitelka dozvěděla, a tak trochu zmírnila a byla víc milá, ale i když mě donutila jít příští den do školy s tím, že dostanou 2 z chování atd, tak se jen museli neupřímně „omluvit" před třídou, ale to to jen zhoršilo. Doma to není o moc lepší, žijeme v 1 domě, ale máme to tu rozdělený na 3 byty, v jednom bydlí strýc a na vrchním patře spím já, ve 3. otec společně s takovou zlou ženskou, s kterou má styk a která tu bydlí 2 roky zadarmo. U táty funguje vše v pořádku, ale nám (já + strýc) tu nejde teplá voda, topení, zásuvky, strop je taky celkem v háji a praskají nám tu zdi, já musím spát na posteli, která je rozbitá a bolí mě z toho záda. Táta se vždy opije nebo zhulí a pak mě nadává, vyhazuje tu jeho ženskou z domu, nebo mě začne mlátit, jednou se to zvrtlo, ji vyhodil a do mě začal kopat, tak mě řekla, ať přes můj mobil zavolám policii a říkala mi, co jim říct. Obrátila to proti mně, aby mě dostala z domu, zamkl se u nich (jen on) na 3 dny a já jsem musela lízt oknem pro svačinu do školy nebo jen jídlo pro nás či pro její make-up. Nezvládám to, tohle se děje pořád. Ve škole se mi začaly smát i holky, a kdyby to skončilo jen u slov. Jsem beznadějná, nejradši bych utekla z domu a ztratila se, abych nemusela za spolužákama. Hroutím se a někdy, když musím jít do školy, tak si vymýšlím, že je mi špatně, abych tam nemusela, chodím v hodině tak často na záchod, protože to ve třídě nezvládám (a taky se tam řežu), až že se mě začala učitelka ptát, jestli nemám problémy s močákem, jak jsem zmínila, řežu si ruce a všem, kdo se ptá, tak říkám, že mě poškrábala kočka, doma si toho nikdo nevšiml. Přemýšlím, jak snadné by to bylo, kdybych tu už nebyla, nemusela bych nic řešit a možná by si i uvědomili, že mě mají rádi, no jsem asi jen naivní, haha. Prostě jen chci pryč. Řežu se, už jen proto, že nemám nic dělat a taky mě to trochu baví – lidi se někdy aspoň trochu zajímají. Prosím o jakoukoliv radu či pomoc. Děkuji
Odpověď
Milá anonymko,
je mi opravdu moc líto, co prožíváš a jak se cítíš. Z tvého dopisu cítím upřímnou zoufalost, touhu po přijetí, touhu po lásce a touhu po klidném a láskyplném domově. Na všechno, co jsem vyjmenovala, máš právo.
Píšeš, že ti je dvanáct let, takže do dospělosti, kdy si budeš moct zařídit život po svém, ti schází ještě šest let. Na jednu stranu to uteče jako voda, ale stranu druhou je nutné, aby těch šest let vypadalo jinak, než jak popisuješ. Proto je nesmírně důležité s tím začít něco dělat.
Může to být týrání
Podle toho, co jsi popisovala, nevím, jestli má smysl si s tatínkem v klidu promluvit a povědět mu, jak se doma cítíš, po čem toužíš a co chceš. Protože pokud nevidí a neví, že nemáš přístup k topení, k elektrickým zásuvkám a teplé vodě, mohli bychom to už klidně nazvat „týrání svěřené osoby“.
Nemusíš trpět! •
Pixabay
S tím by ses opravdu měla svěřit buď někomu dospělému, kterému věříš, anebo se obrátit třeba na Linku bezpečí (telefon: 116 11). Vůbec nejlepší bude, když se podíváš na webovou stránku www.pravonadetstvi.cz, kde najdeš konkrétní telefonní čísla na konkrétní krizové linky v konkrétních městech. Neboj se, vše je absolutně anonymní.
Nemusíš trpět!
Uvědom si, že nemusíš trpět, nemusíš snášet věci, které tě poškozují, nemusíš žít v nevyhovujících podmínkách – ale musíš se s tím někomu svěřit. Vím, že to není jednoduché, že to chce opravdu hodně odvahy, ale věř tomu, že to stojí za to. Uleví se ti, hodní lidé ti pomohou a bude líp.
Moc ti držím palce a budu moc rád, když mi napíšeš, jak se tvoje situace doma řeší. Mourrison
Potřebuješ pomoc a poradit?
Potřebuješ poradit s problémy, hledáš pomoc, chceš se na něco zeptat nebo vysvětlit? Napiš Mourrisonovi! Každý den vychází na webu ábíčka jedna odpověď. Mourrison odpovídá postupně na všechny dotazy. Na každého se dostane!
Ahoj Mourrisone, když mi bylo jedenáct, tak jsem se řezala na ruce. Pak jsem chodila k psycholožce a už je to docela dobrý, už se neřežu. Mám ale teď jizvy na rukách, za který se stydím, a nevím, jak je odstranit. Poradíš mi?
Jaký je rozdíl mezi bisexualitou a transsexualitou?
Ahoj Mourrisone, tady v poradně často odpovídáš na různé dotazy kolem transsexuality a bisexuality, ale já nevím, jaký je mezi tím rozdíl. Stydím se ptát kamarádů, aby si nemysleli, že jsem buď jedno, nebo druhý.
Ahoj Mourrisone, chtěl bych se tě na něco zeptat. Hrozně se mi líbí jedna holka ve třídě. Mám pocit, že se na mě občas tak zvláštně dívá, trochu víc než na ostatní kluky. Myslíš, že se jí líbím? Mám zkusit ji oslovit? Díky za radu, Matyáš
Ahoj Mourrisone, toto je takové citlivé téma, ale potřebuji se poradit, protože mi to pořád vrtá hlavou. Poslední rok se hodně bavím s jedním klukem a považuji ho za svého nejlepšího kamaráda. Je neskutečně hodný, a já ho fakt, nepřeháním, miluju. On mi taky řekl, že mě miluje (oba jsme to mysleli platonicky) a jsme si fakt blízcí. Je to prostě fakt super. Ale jak asi víš, teď je zrovna Pride month (fakt netuším, jak je to v překladu) a já jsem mega pro tyhle věci, a podporuji LGBT komunitu, jak můžu. No, a nějak jsme se k tomu dostali, a on, ne nějak agresivně řekl, že on to moc nemusí, a dal tím prostě najevo, že je homofobní. Ale on je muslim, jeho rodina ho takhle vychovala, a jakoby je to tak nějak součást jeho náboženství, takže chápu, že je prostě v takový bublině no, i když mě to štve. Ale nad čím nemohu přestat přemýšlet, je, jestli by mě třeba přestal milovat, kdybych mu řekla, že jsem lesba. Prostě mi to fakt vrtá hlavou, a nevím, jak s tím mám nakládat, co by byla taková adekvátní reakce, a prostě co by bylo správné dělat. Omlouvám se za složitou otázku, děkuji moc, 13 let
Jsem gender fluid, ale kamarádka neví, co to znamená
Ahoj Mourissone, jak jsem již psalo v minulém dopise, udělalo jsem coming out kamarádce, a řeklo jsem jí, o mé gender identitě. Jelikož jsem Gender fluid, moje gender se neustále mění. Mám i nové jméno: Yuki. Ale i když jsem ji prosilo, aby mi tak říkala a ne mým starým jménem, které mi dali rodiče: Nela. Jsem se totiž narodilo jako holka (Bohužel). No, a když s ní mluvím, a použiju jinou koncovku než v ženském rodě, vždy mě opraví, dokud se nepohádáme. A pořád mi říká Nelo, i když to už ví. Nemůžu to vydržet. Už jsem s ní mluvilo, ale ona si nedá říct a vyhrožuje, že to řekne celé třídě! A to já nechci, takže teď se kolem ní chovám jako žena, i když se tak na 100% necítím. Dost mi to vadí, ale obávám se, že to myslela vážně. Pomůžeš? Yuki (13)
Ahoj Mourrisone, už od mala se bavím radši s kluky než holkami, z plno různých důvodů. No, a momentálně mám dva nejlepší kamarády, říkejme jim Petr a Pavel :) Mám je nejradši na světě, a máme spolu fakt dobrý vztah, a máme k sobě hodně blízko. Kluci mi pomáhají s mými úzkostmi, a já je zas ve všem podporuju, a pomáhám jim, kdy potřebují. Je to prostě fakt super. No, ale pak je tu třetí kluk, říkejme mu Lukáš. No, a jako já ho mám ráda, je inteligentní, vždycky dobře poradí a je s ním sranda, ale prostě ho neberu jako tak dobrého kamaráda jako Petra a Pavla. No, a třeba když objímám buď P, nebo P, tak tam vždycky přijde Lukáš, a řekne něco jako: „A co já?" nebo třeba když se nějak dostaneme k tématu nejlepší kamarádi, tak on prostě tak automaticky usoudí, že je jeden z nich. Pořád mi to cpe do obličeje, a jako já se s ním chci bavit aleee... P i P jsem se s tím svěřila, a oni se snažili ho malinko uklidnit, ale pak v jeden moment jsem jim řekla, že je to asi jedno, a nechali jsme to být. Nechci mu to říkat, protože i když vím, že to je správné, tak já vím, že je citlivý, a strašně by mu to ublížilo ať už bych to jakkoli zformulovala. Je to pro mě zdánlivě neřešitelný problém, ale věřím, že mi pomůžeš. Děkuju moc! 13 let.
Ahojky Mourrisone!!! Tady.....ehmm říkejme mi Amálka. Jsem studentka víceletého gymnázia, konkrétně primy (6.třída). Neumím se učit, na ZŠ jsem to nepotřebovala. Snažím se, ale občas se to nepovede. Občas i ze stresu zvracím...a je to špatné, já vím. Nezvládám to. Zvlášť, když je matikářka EXTRÉMNÍ cholerik. Kamarádi si o mne začínají myslet, že jsem simulant, že chci více času na přípravu....ale to není pravda. Rodiče mne chtějí dát k psychologovi, ale já nechci....je mi to nepříjemné to jenom psát anonymovi, natož to říct psychologovi. Co s tím??????? Amálka, 13 let :)
Začala mi menstruace, mám ke gynekologovi, i když nemám problém?
Ahoj Mourrisone, Teď jsem si přečetla tvou odpověď na vzkaz jiné slečny na to, od kolika se musí chodit ke gynekologovi, a ty jsi tam zmínil, že od první menstruace minimálně jednou za rok. Mně začala menstruace před asi tak rokem a jedním měsícem nebo tak nějak, znamená to, že by mi už mamka měla zařídit prohlídku nebo to je jen v případě problémů? Děkuji za odpověď, 13 let
Ahoj Mourrissone, jsem v 8. třídě a máme si vybrat školu, ale já nevím, kde mám jít, v budoucnosti bych chtěl totiž podnikat a odstěhovat se do zahraničí (do Sydney ideálně), ale jaká je k podnikání vhodná škola? Také asi nebudu mít moc dobré vysvědčení na konci 8. ročníku (3 možná 4 trojky s chemie, matematiky, češtiny a možná němčiny, ale jednu asi opravím) napadla mě obchodní akademie, ale tam jde skoro půlka mé třídy, takže by mě asi nevzali. Dík za pomoc :)
