Jakou mám sexuální orientaci?

Ahoj Mourrisone, potřebuji pomoct. Ve třídě jsou asi polovina z holek lesby a polovina hetero. A já pořád nevím, co jsem. Dlouho se mi líbili kluci, potom holky a tak nějak obojí. Vlastně si začínám všímat, že se mi líbí jen konkrétní lidé (hlavně spolužáci a spolužačky ze školy). Moje kamarádka mi říká, že jsem úchyl (což není tak hrozný, jsme tam úchylové skoro všichni), a já si to začínám taky myslet (hodně často myslím úchylně). Ale nedovedu si představit, že bych někdy v životě měla mít s někým sex. Ani s klukem, ani s holkou. Moje otázka tedy je: 1. Jsem hetero, lesba nebo bi, když se mi líbí jen konkrétní lidé? 2. Může být asexuál zároveň úchyl? Děkuji moc

Odpověď

Milá anonymko,

to, že se ti líbí zatím konkrétní lidé (spolužačky a spolužáci ze třídy), je naprosto normální a v pořádku. Trávíš s nimi totiž převážnou část času (nejen ve škole, ale možná i mimo ní), a tudíž je znáš nejvíc – jací jsou, jak se chovají, co mají rádi a podobně. No, a pokud je to navíc v souladu s tebou, je jasné, že k nim máš blíž.

To, že si nedovedeš představit mít s někým sex, je také naprosto v pořádku. Nepíšeš sice, kolik ti je let, ale věř tomu, že každý z nás se duševně i fyzicky vyvíjíme v jiném věku a s tím souvisí i sexuální představy a touhy.

Jak poznat, jestli je někdo heterosexuál nebo bisexuál?

Nevím, co myslíš tím „myslet úchylně“. Pamatuj, že představy jsou něco, o čem víme jen my sami, a když jejich realizacemi nikomu neubližujeme, tak mohou být jenom v naší hlavě a jsou jen naše.

To, jestli jsi heterosexuální nebo bisexuální, ti říct nemohu. To můžeš na sobě poznat jen ty sama. A to nejčastěji tím, jaké máš sexuální představy a sny a hlavně s kým. Být tebou, zatím bych se tím netrápil a neřešil, čas všechno ukáže. Mourrison

Neva, že jsem gay, ale jak to říct rodičům? Vše mi zakazují!

Kamarádka není na holky, ale líbí se mi. Mám jí to říct?

Sdílej

22. ledna 2024

Byla jsem poslušná, ale teď už nechci

Ahoj Mourrisone, jako malá jsem vždycky byla hrozně poslušná, chodila s rodiči na všechny jejich akce, chovala jsem se jako oni, hodně jsem se jim svěřovala atd., ale teď už to dělat nechci. Mám ve škole kamarády, kterým věřím tisíckrát víc, a taky je mi příjemnější mluvit s nimi, protože kdykoli se snažím se mámě s něčím svěřit, aby nebyla smutná, že na ni kašlu, tak to promění v lekci. To moji kamarádi nedělají. Nebo jdu třeba na oslavu narozenin nějaké mé kamarádky a máma zas žárlí, že trávím moc času s kamarády a málo s rodiči. Ale to co mě štve nejvíc, je, jak mi pořád připomínají, jak jsem byla jako malá lepší, a neustále na to naráží. Třeba dřív jsem poslouchala audioknihy a teď radši písničky, a vždycky když poslouchám písničky, tak táta řekne něco jako: "Dřív to byl Hurvínek a teď tohle" a podobný věci, a já mám pocit, že jsem je zklamala. Že už nejsem ta poslušná malá holčička, která dělá vše, co oni chtějí. Mám i vlastní život a názory, a oni si na to nedokážou zvyknout. Omlouvám se za dlouhou zprávu, děkuju moc za odpověď.

Strašně na ní žárlím a nemůžu si pomoct

Ahoj Mourrisone, chtěl bych se tě na něco zeptat. Moje holka bydlí na druhém konci Prahy, a tak se nemůžeme tak často vídat. Jenže já se bojím, aby se nezamilovala do někoho jinýho, ale nechci jí pořád volat a hlídat a vyptávat se, co dělala a tak. Strašně na ní žárlím a nemůžu si pomoct. Co mám dělat, Dalibor

Archív